Epipubická kost

Epipubická kost je párová kost vyčnívající směrem dopředu z pánevního pletence některých savců.^[1] Objevuje se u korunových skupin vačnatců (Marsupialia) a ptakořitných (Monotremata), stejně jako u některých vyhynulých savčích linií, včetně Multituberculata či Symmetrodonta, a také u cynodontní skupiny Tritylodontidae.^[2]

Epipubické kosti mohou podle některých studií napomáhat pohybu a dýchání,^[3] jejich pohlavní dimorfismus (u samic bývají lépe vyvinuté) pak zase svědčí pro jejich význam při rozmnožování. V případě korunové skupiny vačnatců se o nich uvažuje jako o opoře pro vak, u vačnatců bez vaku pak jako o opoře pro mláďata přisátá na strucích.^[2]

Přítomnost epipubických kostí u vačnatců a ptakořitných vedla ve 20. století k menšinovému názoru, že jsou tyto dvě skupiny sesterské (tzv. hypotéza „Marsupionta“).^[4] Podle všeobecně uznávaného pohledu však představují vačnatci sesterský taxon k placentálům, kteří epipubické kosti v průběhu evoluce ztratili – jde o jeden z důležitých diagnostických znaků této skupiny, byť někteří bazální zástupci jejich kmenových linií, jako je Ukhaatherium, nicméně mohou epipubické kosti stále zachovávat. Pozůstatky epipubických kostí mohou být u placentálů homologizovány s os penis a os clitoridis.^[2]

Vyjma placentálů mohly být epipubické kosti redukovány rovněž v případě jednotlivých linií vačnatců: zmenšené a z velké části chrupavčité se objevovaly například u dnes již vyhubených vakovlků.^[5]

Reference

↑ FELDHAMER, George A. & kol. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c NOVACEK, M. J.; ROUGIER, G. W.; WIBLE, J. R. Epipubic bones in eutherian mammals from the late Cretaceous of Mongolia. Nature. 1997-10-02, roč. 389, čís. 6650, s. 483–486. Dostupné online [cit. 2023-07-12]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/39020.
↑ REILLY, Stephen M.; MCELROY, Eric J.; WHITE, Thomas D. Abdominal muscle function in ventilation and locomotion in new world opossums and basal eutherians: Breathing and running with and without epipubic bones. Journal of Morphology. 2009-08, roč. 270, čís. 8, s. 1014–1028. Dostupné online [cit. 2023-07-13]. DOI 10.1002/jmor.10735. (anglicky)
↑ ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. S. 95.
↑ The Thylacine Museum - Biology: Anatomy: Skull and Skeleton: Post-cranial Skeleton (page 1). www.naturalworlds.org [online]. [cit. 2023-07-13]. Dostupné online.

[1] FELDHAMER, George A. & kol. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. (anglicky)

[Novacek-2] NOVACEK, M. J.; ROUGIER, G. W.; WIBLE, J. R. Epipubic bones in eutherian mammals from the late Cretaceous of Mongolia. Nature. 1997-10-02, roč. 389, čís. 6650, s. 483–486. Dostupné online [cit. 2023-07-12]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/39020.

[3] REILLY, Stephen M.; MCELROY, Eric J.; WHITE, Thomas D. Abdominal muscle function in ventilation and locomotion in new world opossums and basal eutherians: Breathing and running with and without epipubic bones. Journal of Morphology. 2009-08, roč. 270, čís. 8, s. 1014–1028. Dostupné online [cit. 2023-07-13]. DOI 10.1002/jmor.10735. (anglicky)

[4] ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. S. 95.

[5] The Thylacine Museum - Biology: Anatomy: Skull and Skeleton: Post-cranial Skeleton (page 1). www.naturalworlds.org [online]. [cit. 2023-07-13]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]