Dusičnan berylnatý
Dusičnan berylnatý | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Dusičnan berylnatý |
Anglický název | Beryllium nitrate |
Německý název | Berylliumnitrat |
Sumární vzorec | Be(NO3)2 |
Vzhled | bezbarvá pevná látka |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 13597-99-4 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 237-062-5 |
PubChem | 26126 |
UN kód | 2464 |
SMILES | [Be 2].[O-][N ]([O-])=O.[O-][N ]([O-])=O |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 133,021 98 g/mol |
Teplota tání | 60,5 °C (333,6 K) |
Teplota varu | 142 °C (415 K) (rozkládá se) |
Hustota | 1,557 g/cm3 |
Rozpustnost ve vodě | 166 g/100 ml |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
H-věty | H272 H301 H330 H315 H317 H319 H335 H350i H372 H411 |
P-věty | P201 P261 P280 P305 351 338 P311 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dusičnan berylnatý je anorganická sloučenina se vzorcem Be(NO3)2.[2] Je to sůl kyseliny dusičné a beryllia, obsahující jeden kationt Be2 a dva anionty NO3−.
Příprava
[editovat | editovat zdroj]Dusičnan berylnatý lze připravit reakcí hydroxidu berylnatého s kyselinou dusičnou:[3]
Také jej lze získat reakcí chloridu berylnatého s oxidem dusným v roztoku ethylacetátu:[4]
Nebezpečí
[editovat | editovat zdroj]Dusičnan berylnatý je toxická látka[2] stejně jako všechny ostatní sloučeniny berylia. Je dráždivý i v malých dávkách. Při spálení vydává dráždivé anebo toxické výpary. Pokud dojde k masivní krátkodobé expozici, může nastat akutní pneumonitida, příznaky se ale projeví až po třech dnech.[2]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Dusičnan berylnatý je pevná látka, která je snadno rozpustná ve vodě a má slabé oxidační účinky.[5] Komerční produkt se prodává jako roztok ve vodě nebo v kyselině dusičné.[6]
Využití
[editovat | editovat zdroj]Dusičnan berylnatý se používá v plynových a acetylenových lampách.[5]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Beryllium nitrate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c "Beryllium Nitrate (ICSC)". IPCS INCHEM. Citováno 13.9.2010.
- ↑ Walsh, Kenneth (2009). Beryllium chemistry and processing. ASM International. pp. 121–122. ISBN 978-0-87170-721-5. Citováno 3.1.2011.
- ↑ Georg Brauer (Hrsg.), unter Mitarbeit von Marianne Baudler u. a.: Handbuch der Präparativen Anorganischen Chemie. 3., umgearbeitete Auflage. Band II, Ferdinand Enke, Stuttgart 1978, ISBN 3-432-87813-3, S. 897.
- ↑ a b Eintrag zu Berylliumnitrat Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine. v GESTIS-Stoffdatenbank des IFA, Načteno 8.2.2018.
- ↑ Datenblatt Beryllium standard for AAS analytical standard, 1.0 g/L Be in nitric acid bei Sigma-Aldrich, abgerufen am 14. Mai 2017 (PDF).
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dusičnan berylnatý na Wikimedia Commons
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Beryllium nitrate na anglické Wikipedii a Berylliumnitrat na německé Wikipedii.