Dolní Kounice
| Dolní Kounice | |
|---|---|
 Pohled na město a kapli sv. Antonína | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Ivančice |
| Obec s rozšířenou působností | Ivančice (správní obvod) |
| Okres | Brno-venkov |
| Kraj | Jihomoravský |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°4′13″ s. š., 16°27′54″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 2 571 (2024)[1] |
| Rozloha | 8,97 km²[2] |
| Katastrální území | Dolní Kounice |
| Nadmořská výška | 195 m n. m. |
| PSČ | 664 64 |
| Počet domů | 786 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Masarykovo nám. 66/2 664 64 Dolní Kounice [email protected] |
| Starostka | Lenka Žikešová |
| Oficiální web: www | |
  Dolní Kounice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 582956 |
| Kód části obce | 29289 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dolní Kounice (pomnožné, německy Kanitz[4]) jsou město v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Rozkládají se na řece Jihlavě, na okraji Bobravské vrchoviny, 25 km jihozápadně od Brna. Jsou známé svými křesťanskými a židovskými památkami a pěstováním vína a ovocných plodů. Žije zde přibližně 2 600[1] obyvatel. Město je členem Mikroregionu Ivančicko.
Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční tratě Karlov, Kapoun, Kozí hora, Kamenný vrch, Řepná hora, Šibeniční hora, Na Nivách, Nová města).
Název
[editovat | editovat zdroj]Jméno vsi bylo utvořeno od osobního jména Kúna, což byla domácká podoba jména Konrát/Kunrát. Původní význam jména tedy byl "Kúnovi lidé". Přívlastek Dolní doložen od konce 14. století na odlišení od Horních Kounic, vzdálených 23 km západojihozápadně. Německé Kanitz bylo odvozeno z místní nářeční výslovnosti.[5] Židovský název města v hebrejštině zní קוניץ.
Poloha
[editovat | editovat zdroj]
Město se rozkládá na úpatí jižních výběžků Brněnské vyvřeliny, geomorfologicky v Bobravské vrchovině, východní část území se otvírá do Dyjsko-svrateckého úvalu. Řeka Jihlava je dělí na dvě části: na pravém břehu se nalézá centrum zvané Město, část na levém břehu je zvána Závodí (toto dělení je zároveň shodné s vymezením dvou volebních okrsků v Dolních Kounicích). Město se rozkládá v údolí Jihlavy, centrum se nachází u řeky, kde nadmořská výška činí kolem 195 m, zástavba však šplhá i do okolních kopců, které město obklopují – nejvyšší z nich je Šibeniční vrch s 297 m výšky na pravém břehu a vrch sv. Antonína s 260 m výšky na levém břehu. Nejvyšší bod v dolnokounickém katastru leží ve výšce 332 m n. m. a nachází se při silnici na Hlínu.
Klimaticky náležejí Dolní Kounice k velmi teplým oblastem, průměrná červencová teplota činí 20 °C, průměrné roční teploty se pohybují mezi 9 a 11 °C. Území města se nachází ve srážkovém stínu Krumlovského lesa a patří mezi nejsušší v ČR (mírně nad 400 mm srážek ročně).
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Na začátku 17. století měla obec 196 domů, po třicetileté válce z nich byly obydlených pouze 121. V roce 1790 měla obec 266 domů a 1582 obyvatel, v roce 1834 pak 370 domů a 2030 obyvatel.[6]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 2 967 | 2 802 | 2 928 | 3 076 | 3 300 | 3 054 | 3 130 | 2 625 | 2 661 | 2 524 | 2 322 | 2 195 | 2 306 | 2 436 | 2 385 |
| Počet domů | 533 | 555 | 562 | 544 | 601 | 618 | 694 | 741 | 706 | 695 | 679 | 754 | 750 | 781 | 786 |
Vývoj počtu obyvatel
Památky
[editovat | editovat zdroj]- Dolní Kounice (zámek)
- Klášter Rosa coeli s kostelem Panny Marie
- Židovská čtvrť se synagogou a hřbitovem
- Poutní kaple sv. Antonína
- Kostel sv. Petra a Pavla
- Kaple sv. Fabiána a Šebestiána
- Kaple sv. Jana Křtitele
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Masarykovo náměstí -
Zámek -
Zřícenina kláštera Rosa Coeli -
Synagoga -
Židovský hřbitov -
Kostel svatého Petra a Pavla
Kultura
[editovat | editovat zdroj]Školství
[editovat | editovat zdroj]Nejstarší školou v Dolních Kounicích byla škola v klášteře Rosa coeli. Škola byla určena pouze pro šlechtické dívky, které pobývaly v klášteře; dívky se učily latinu, náboženství a ruční práce. V poslední čtvrtině 13. století se Kounice z vesnice mění na městečko, je založena fara a při ní jistě existovala škola pro širší veřejnost, třebaže přímé zprávy o ní nejsou. Po zániku kláštera roku 1527 došlo k úpadku církevního a školského života v městečku, takže konšelé požádali Ferdinanda I., aby povolil bratrským správcům vést katolický kostel a faru. Ferdinand proto roku 1552 nařídil olomouckému biskupovi, aby na faru dosadil kněze, pro nedostatek katolických kněží ji skutečně získala Jednota. V té době již bratrská škola v městečku existovala, fungovala jako základní a poskytovala vzdělání i katolíkům. Velký význam pro její rozvoj měla blízkost bratrského biskupského sídla a gymnázia v Ivančicích.
V roce 1622 po nuceném odchodu bratrských kněží převzala faru i školu katolická církev. Ze 17. století je stále o škole málo informací, ale je poprvé známo její umístění – bývala v jednom domě na jižní straně dnešního Masarykova náměstí. Škola se počtem žáků stále rozrůstala, takže církevní vizitace roku 1819 konstatovala, že prostorově nevyhovuje, a vyzvala k vybudování nové školy. Po dlouhých letech hledání vhodného stavebního místa byla vystavěna nová budova v Tovární ulici roku 1831. I tato škola brzy přestala kapacitně dostačovat, takže byla přistavěna další budova nad školní zahradou v ulici U Sboru (tato budova slouží svému účelu dodnes). Do roku 1780 se ve škole učilo výhradně česky, od té doby do 1907 i německy. V židovské čtvrti byla samostatná škola, doložená nejdříve 1751. Na nátlak místních Němců byla roku 1903 (i pro klesající počet žáků) zrušena a její žáci přešli do nově zřízené Německé lidové školy, která si vybudovala novou školní budovu na Hlavní ulici. Po roce 1918 počet žáků silně poklesl a škola byla 1921 zrušena (obnovena na přechodnou dobu 1939–1945). Před první světovou válkou vznikla i německá mateřská škola, proto byla v Jiráskově ulici zřízena také česká mateřská škola.
V obci v současnosti poskytuje elementární vzdělání ZŠ Dolní Kounice, otevřena 4. září 1910. Škola má devět ročníků, vlastní jídelnu, školní družinu a přibližně 300 žáků.
Hody
[editovat | editovat zdroj]V roce 2014 došlo v Dolních Kounicích po více než 40 letech k navázání na tradici Svatováclavských hodů. První obnovené hody, které organizuje spolek Dolnokounické hody, probíhaly od 26. do 27. září toho roku na Mlýnském náměstí a v Kulturním domě.
Sport
[editovat | editovat zdroj]Fotbal
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1921 sídlí v Dolních Kounicích fotbalový klub SK Dolní Kounice. Největších úspěchů dosáhl na přelomu tisíciletí, kdy se stal nejprve na několik let účastníkem Moravskoslezské fotbalové ligy a v sezoně 2002/2003 dokonce účastníkem 2. ligy, tj. druhé nejvyšší fotbalové ligy v České republice.[9] Klub využívá stadion v Zámecké ulici s kapacitou více než 500 míst k sezení.[10]
Mimo Sportovní klub Dolní Kounice působil v Dolních Kounicích v letech 1928-1929 také další fotbalový klub, a to Rudá hvězda Dolní Kounice.[11]
Vodní sporty
[editovat | editovat zdroj]Tělovýchovná organizace Vodní sporty Dolní Kounice vznikla v roce 1951 jako součást TJ Sokol, v roce 1967, došlo k jejímu osamostatnění.
Členové Vodních sportů Dolní Kounice dosáhli několika výrazných úspěchů, mj. dvě stříbrné medaile Františka Kadaňky na Mistrovství světa ve vodním slalomu 1969 ve Francii a jeho start na Letních olympijských hrách 1972 či zisk titulu juniorského mistra světa Petrem Šarounem.[12] Deblkanoisté Petr Veselý a Marek Rygel získali od roku 2014 řadu medailí ve sjezdu na divoké vodě na MS a ME.[13]
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Jan Bílý (1819–1888), katolický kněz a politik
- Antonín Brabec (1946–2017), vodní slalomář, stříbrný a bronzový medailista na několika mistrovstvích světa, olympionik
- Gotthard (Eliezer) Deutsch (1859-1921), rabín a znalec židovských dějin
- Jan Helcelet (1812–1876), přírodovědec, profesor olomoucké univerzity, revolucionář (1848)
- František Kadaňka (* 1944), vodní slalomář, stříbrný a bronzový medailista na několika mistrovstvích světa, olympionik
- Milan Kocourek (* 1987), běžec, vícenásobný mistr ČR v běhu na 1500 m, 3000 m, 5000 m a v přespolním běhu
- Lucie Kovandová (* 1993), modelka, Česká Miss World pro rok 2013
- Jaromír Ondráček (1931–2003), archeolog, který se zabýval závěrem doby kamenné a počátkem doby bronzové
- Antonín Otta (* 1957), archeolog, který svými nálezy dokázal, že na Dolnokounicku žili lidé již před zhruba 400 000 lety téměř nepřetržitě až po dnešek
- Marek Rygel (* 1989), kanoista, mistr světa ve sjezdu na divoké vodě z roku 2014
- Alois Schwarz (1854–1928), chemik
- Petr Veselý (* 1976), kanoista, mistr světa ve sjezdu na divoké vodě z roku 2014
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Azay-le-Brûlé (Francie)
Caprese Michelangelo (Itálie)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Dostupné online.
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 229.
- ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 432, 433.
- ↑ KRATOCHVIL, Augustin. Ivančický okres Vlastivěda moravská. Brno: GARN, 2007. 364 s. ISBN 978-80-86347-65-3. S. 136.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 : Okres Brno-venkov [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-03-27.
- ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP, území SO ORP Ivančice, SLDB 2021 : Veřejná databáze ČSÚ [online]. Český statistický úřad, 2021-03-26 [cit. 2023-04-03]. Dostupné online.
- ↑ Historie klubu SK Dolní Kounice Archivováno 13. 6. 2013 na Wayback Machine., webové stránky klubu
- ↑ Vedení a stadion klubu SK Dolní Kounice Archivováno 13. 6. 2013 na Wayback Machine., webové stránky klubu
- ↑ RYŠAVÝ, Ferdinand. Bradova západomoravská župa footballová v odboji a histori. Olomouc: Jiří Vyjídák, 1948. 274 s. Kapitola SK Dolní Kounice, s. 68–72.
- ↑ ŘIHÁČEK, Milan. Sportovní jubilea roku 2006 v Dolních Kounicích. Dolní Kounice: Město Dolní Kounice, 2006. 108 s. ISBN 80-254-2897-4. Kapitola Z historie TJ Vodní sporty Dolní Kounice, s. 65–95.
- ↑ KUDLÁČKOVÁ, Hana. Přinášíme rozhovor s kounickými mistry světa a Evropy ve sjezdu na divoké vodě [online]. Regionivancicko.cz, 2017-10-04 [cit. 2017-12-21]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolní Kounice na Wikimedia Commons 
Průvodce Dolní Kounice ve Wikicestách- Dolní Kounice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Město Dolní Kounice
- Dolní Kounice – Toulavá kamera [online]. Česká televize, 2011-11-20 [cit. 2019-05-10]. Dostupné online.
- Dolní Kounice – Toulavá kamera [online]. Česká televize, 2017-01-22 [cit. 2019-05-10]. Dostupné online.
