Přeskočit na obsah

Diboran

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Diboran
Obecné
Systematický názevDiboran
Ostatní názvyBorethan
Anglický názevDiborane
Německý názevDiboran
Sumární vzorecB2H6
VzhledBezbarvý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS19287-45-7
Číslo RTECSHQ9275000
Vlastnosti
Molární hmotnost27,67 g/mol
Teplota tání−165 °C (108 K)
Teplota varu−86,5 °C
Hustota0,577 g/cm3 (−183 °C)
0,447 g/cm3 (−112 °C)
0,001 18 g/cm3, (15 °C, plyn)
Kritická teplota Tk16,7 °C
Kritický tlak pk4 160 Pa
Kritická hustota0,14 g/cm3
Rozpustnost ve voděReaguje s vodou
Relativní permitivita εr1,001 774
Tlak páry28 bar (0 °C)
Měrná magnetická susceptibilita−7,66×10−6 cm3g−1
Ionizační energie12 eV
Struktura
Koordinační geometrietetraedr (pro bor)
Dipólový moment0 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°31,38 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt161,5 J/g
Entalpie varu ΔHv480,7 J/g
Standardní molární entropie S°−173,3 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°82,9 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp2,156 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS04 – plyny pod tlakem
GHS04
GHS06 – toxické látky
GHS06
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyR12, R26
S-větyS9, S16, S38, S45
NFPA 704
4
3
3
 
Teplota vznícení38 °C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Diboran (B2H6) je za laboratorní teploty bezbarvý plyn. Velmi dobře se mísí se vzduchem a tvoří s ním výbušnou směs. Na vlhkém vzduchu se může vznítit samovolně.[zdroj?]

Používá se jako redukční činidlo, vulkanizační činidlo, katalyzátor při polymerizacích a jako dopant pro polovodiče.

Mezi můstkovými atomy vodíku je elektronově deficitní třístředová dvouelektronová vazba.

Zdravotní rizika

[editovat | editovat zdroj]

Krátkodobá expozice způsobuje kašel a dušení. Tyto symptomy se mohou objevit okamžitě nebo až po 24 h. Také dochází k podráždění pokožky a očí.

Lidé vystavení dlouhodobému působení diboranu trpí dýchacími potížemi, únavou a ospalostí.

  1. a b Diborane. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]