Přeskočit na obsah

Dezsö Kolossváry

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dezsö Kolossváry
Velitel 11. armádního sboru ve Lvově
Ve funkci:
1911 – 1914
PředchůdceFranz Schoedler
NástupceStjepan Ljubičić
Ministr zeměbrany Uherského království
Ve funkci:
27. června 1903 – 3. listopadu 1903
PředchůdceGéza Fejérváry
NástupceSándor Nyiri
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál jezdectva (1912), polní podmaršál (1907), generálmajor (1903)

Narození1. května 1854
Veszprém
Úmrtí5. dubna 1919 (ve věku 64 let)
Šoproň
Místo pohřbeníHřbitov Kerepesi
PříbuzníÖdön Kolossváry a Endre Kolossváry (sourozenci)
Profesepolitik
OceněníVojenský záslužný kříž 3. třídy
CommonsDezső Kolossváry
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dezsö Kolossváry de Kolosvár (německy Desiderius Kolossváry von Kolosvár) (1. května 1854 Veszprém5. dubna 1919 Šoproň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od mládí převážně jako štábní důstojník. V roce 1903 krátce zastával funkci ministra zeměbrany ve vládě Uherského království. Od roku 1911 byl velitelem 11. armádního sboru ve Lvově a v roce 1912 dosáhl druhé nejvyšší vojenské hodnosti generála jezdectva. Na začátku první světové války byl jedním z velitelů v bitvě o Halič, po ztrátě Lvova byl v roce 1915 penzionován.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze staré rodiny ze Sedmihradska, která byla v roce 1653 povýšena do šlechtického stavu.[1] Narodil se jako mladší syn právníka a statkáře Józsefa Kolossváryho (1817–1890).[2] První vojenskou průpravu získal na jezdecké kadetní škole v Hranicích a v letech 1872–1876 studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni. K vojsku nastoupil v roce 1876 jako poručík k 10. husarskému pluku v Tolně.[3] V letech 1879–1881 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni[4] a jako nadporučík byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Sloužil u 11. jezdecké brigády v Tarnówě [5]. V roce 1886 byl přidělen ke generálnímu štábu, kde měl později na starost vedení kanceláře vojenské rozvědky (1896–1898). Mezitím postupoval v hodnostech (podplukovník 1896, plukovník 1897) a od roku 1898 řídil operační oddělení generálního štábu.[6] V roce 1901 byl převelen k uherské zeměbraně, kde převzal velení 2. brigády jezdectva. V roce 1903 byl povýšen do hodnosti generálmajora.[7]

V Khuen-Héderváryho vládě byl v červnu 1903 jmenován uherským ministrem zeměbrany,[8][9] Kabinet odstoupil již v listopadu téhož roku, mimo jiné kvůli sporům o podobě vojenských odvodů. Kolossváry se poté vrátil do aktivní vojenské služby jako velitel jezdeckých jednotek. V letech 1904–1905 velel 14. jezdecké brigádě v Řešově[10], poté byl velitelem jezdecké divize ve Stanislavi.[11] a v roce 1907 byl povýšen na polního podmaršála.[12] V letech 1908–1911 byl velitelem 30. pěší divize ve Lvově.[13] V roce 1911 se stal velitelem 11. armádního sboru ve Lvově,[14] respektive zemským velitelem ve východní Haliči a Bukovině[15] a v roce 1912 dosáhl hodnosti generála jezdectva.[16][17] Na začátku první světové války byl se svým sborem povolán na východní frontu[18] a zúčastnil se bojů o Halič, po obsazení Lvova ruskou armádou[19] byl Kolossváry k datu 1. února 1915 odeslán na časově neohraničenou dovolenou a do aktivní služby se již nevrátil.[20]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Jako ministr uherské vlády obdržel v roce 1903 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[21] Od roku 1913 byl čestným majitelem 14. husarského pluku dislokovaného v Nyíregyháze.[22][23] Během vojenské služby získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[24][25]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]
  1. Šlechtický titul rodiny Kolossváry dostupné online
  2. Rodina Józsefa Kolossváryho na webu geni.com dostupné online
  3. Kais. Königl. Militär Schematismus 1878; Vídeň, 1877; s. 445 dostupné online
  4. Kais. Königl. Militär Schematismus 1880; Vídeň, 1880; s. 665 dostupné online
  5. Kais. Königl. Militär Schematismus 1883; Vídeň, 1883; s. 161 dostupné online
  6. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1899; Vídeň, 1898; s. 103, 165 dostupné online
  7. Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1904; Vídeň, 1904; s. 160 dostupné online
  8. Československé dějiny v datech, Praha, 1987; s. 596
  9. Dezsö Kolossváry in: Magyar életrajzi lexikon dostupné online
  10. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1905; Vídeň, 1904; s. 135 dostupné online
  11. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1907; Vídeň, 1906; s. 141 dostupné online
  12. Dezsö Kolossváry na webu valka.cz dostupné online
  13. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1909; Vídeń, 1909; s. 146 dostupné online
  14. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  15. Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 102, 130 dostupné online
  16. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  17. Generale und Oberste des k. und k. Heer 1912; Vídeň, 1912; s. 2 dostupné online
  18. Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády v roce 1914 dostupné online
  19. Bitva u Lvova na webu austria-forum dostupné online
  20. Služební postup Deza Kolossváryho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 90 dostupné online
  21. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1904; Vídeň, 1904; s. 218 dostupné online
  22. Husarský pluk č. 14 na webu valka.cz dostupné online
  23. Přehled majitelů husarského pluku č. 14 in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 720 dostupné online
  24. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914 s. 323 dostupné online
  25. Přehled řádů a vyznamenání Dezsö Kolossváryho in: Generale und Obersten 1914, Vídeň, 1914; s. 2 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]