Přeskočit na obsah

Důl Deym

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Důl Deym
Základní údaje
Jiné názvyHeinrich, Graf Deym, Deym
Typ dílahlubinný
Maximální hloubka410 metrů
Horninačerné uhlí
Poloha
StátČeskoČesko Česko
KrajMoravskoslezský
OkresKarviná
ObecPetřvald
RevírPetřvaldský
Provozní údaje
Období těžby1835–1927

Důl Deym (původně Heinrich) je bývalý důl v Petřvaldu v okrese Karviná. Byl prvním skutečným hlubinným dolem v Petřvaldské dílčí pánvi.

Situace

[editovat | editovat zdroj]

Uhelné sloje v Petřvaldu vycházely na čtyřech lokalitách až na povrch[1], a proto mohly být těženy po odkrytí zeminy. Předpokládala se existence dalších slojí, ale při stávající úrovni vědy a techniky nešlo sloje objevit jinak než kutáním. V Petřvaldu bylo vyhloubeno 15 takových povrchových jam.[2] Kutání povoloval povoloval báňský úřad. Pokud kutání bylo úspěšné a kutéř prokázal nález dobyvatelné sloje, mohl si požádat o propůjčení dolových měr.[3] První propůjčka dolové míry v Petřvaldu byla udělena dne 13. ledna 1835. V místě dobyvatelné sloje byla vyhloubena šachtice Friedrich (Bedřich). Šachtice musely spoléhat na přirozené (samočinné) odvětrávání, přesto dosáhla jáma Friedrich (Bedřich) postupným prohlubováním hloubky 75 metrů.[2]

Problémy s odvodněním a odvětráváním lépe řešila těžba štolami, zvlášť po vybudování Martinské dědičné štoly. Pomocí čtrnácti štol[2] bylo štolové dobývání praktikováno po dobu 40 let.

Pro dobývání níže položených slojí byl už průběhu štolového dobývání budován hlubinný důl.

Zakladatel

[editovat | editovat zdroj]

Jámu Heinrich (Jindřich) nechal hloubit v roce 1844 Heinrich hrabě Larisch-Mönnich (23. února 1793 Karviná - 21. dubna 1859 Florencie). Jáma byla vybavena parním strojem, který střídavě těžil a čerpal vodu.[4]

Larisch-Mönnich nemusel vyjednávat o náhradách škod způsobených důlní činností, protože byl vlastníkem většiny pozemků. O dolové míry však musel žádat báňský úřad. V roce 1885 provozovala důlní činnost rodina Larisch-Mönnichů na 87 dolových měrách.[2]

V Petřvaldu to nebyl jediný podnikatelský počin Heinricha Larisch-Mönnicha. Od francouzského podnikatele Alfreda Locointe koupil továrnu na zinkovou bělobu. Podnikal i v okolí Petřvaldu: továrna na sodu, sklárna, továrna na hliněné zboží a cukrovar.

Dědicové

[editovat | editovat zdroj]

Po smrti zakladatele zdědila podnikání jeho vdova, hraběnka Henriette von Larisch-Mönnich.[5]

Důl Jindřich zdědil v roce 1862 Eugen (Evžen) Larisch-Mönnich[5] (18. února 1835 - 14. prosince 1880 Venedig), který se dne 1. května 1965 oženil s Marianne, rozenou hraběnkou Deym. Po Marianne (24. února 1847 - 19. prosince 1878)[5] byla pojmenována jáma, která sloužila k odvětrávání důlního komplexu.

Skutečnost, že Eugen Larisch-Mönnich zdědil důl Jindřich, byla do horních knih byla zaknihována až před rokem 1870.[6] Východní část těžebního pole „Jindřichovo štěstí" byla při tehdejších možnostech důlní dopravy těžko přístupná. Hrabě Eugen tedy přistoupil v roce 1862 k hloubení nové jámy - Evžen.

Když Eugen Larisch-Mönnich zemřel, zanechal tři dcery: Henriettu Marii (narozenou 17. března 1866), Gabrielu Marii (narozenou 30. listopadu 1872) a Franzisku Marii (narozenou 24. října 1875).[7] Dcery byly nezletilé, a tak soud určil osobu, která je bude zastupovat a spravovat zděděný majetek. Správu továrny na zinkovou bělobu,[8] továrny na hliněné zboží a důlních podniků vykonával poručník Ferdinand hrabě Deym. Správu dolů vykonával Ferdinand Deym spolu s hrabětem Augustinem Bellegarde.[9]

Doly Jindřichovo štěstí dědiců Evžena Larisch-Mönnicha

[editovat | editovat zdroj]

Pro správu byla zřízena společnost s německým názvem „Heinrichs-Glück-Zeche der Gräflich Eugen von Larisch-Mönnich Erben". V roce 1885 bylo oslaveno 50 let existence důlního podnikání v Petřvaldu.[10]

Společnost zastupoval Ferdinand Deym; příkladem je schůzka ve Vídni zabývající se osmihodinovou pracovní dobou.[11]

V červenci 1897 povolila ministerstva zřízení akciové společnosti žadateli Ferdinandu Deymovi, který zastupoval nezletilé dědičky a hraběti Augustu Bellergarde, manželovi[12] a právnímu zástupci Henrietty Marie Larisch-Mönnichové.[9][13] Základní kapitál nově založené společnosti se měl pohybovat kolem 1-2 milionů zlatých, z toho 1 milion měl být použit na těžbu a 200 000 florénů mělo sloužit jako provozní kapitál. Největší část kapitálu převzali sami dědicové, menší část hrabě Johann Larisch-Mönnich, hrabě Johann Wilczek a bratři Gutmannové.[14]

Dne 9. srpna 1897 se konala ve Vídni ustanovující valná hromada společnosti Ostrau-Karwiner Montangesellschaft (Ostravsko-karvinská báňská společnost). Předsedou správní rady byl zvolen Ferdinand Deym. Základní kapitál společnosti obnášel 1,5 mil zlatých, rozdělen na 7500 akcií po 200 zl. Důlní pole mělo velikost 648,2789 ha.[15][16]

Jméno Jindřich nesly v Ostravsko -karvinském revíru byly tři šachty; ta v Petřvaldu byla kolem přelomu století přejmenována na Graf Deym (hrabě Deym).[4]

Na valné hromadě konané v roce 1899 bylo konstatováno, že všeobecný rozvoj průmyslu společnosti velice prospěl, a kdyby stále více se vzmáhající nedostatek dělníků, zvláště zdatných horníků, neochromoval činnost závodů, byla by společnost docílila výsledků mnohem příznivějších.[17]

Nedostatek horníků byl způsoben tvrdými podmínkami na šachtách. Nejen, že horníci měli malé mzdy, ale uhlí do domácnosti si museli kupovat a bylo jim bylo sráženo z platů i svítivo do kahanů. Zástupci těžebních společností včetně Ferdinanda Deyma, se 11. ledna 1900 sešli a projednali ústupky horníkům.[18]

Ostrau-Karwiner Montangesellschaft měl v roce 1910 právní formu společnosti s ručením omezeným.[19]

Jámy v západní části důlního pole Jindřichovo štěstí

[editovat | editovat zdroj]
český název jáma Jindřich (důl Deym) jáma Bedřich Nálezná jáma III. Jáma Jan Jáma Marie
německý název Heinrich - Schacht (Graf Deym ) Friedrich - Schacht Fundschacht Johann - Schacht nezaměnit s jámou Marjánka
souřadnice 49°50′34″ s. š., 18°23′48″ v. d. 49°50′5″ s. š., 18°23′17″ v. d. 49°50′39″ s. š., 18°23′44″ v. d. 49°50′9″ s. š., 18°22′39″ v. d. 49°50′18″ s. š., 18°23′26″ v. d.
číslo České geologické služby 10862 10787 10765 10758 10764
číslo Starých důlních děl 9213
zahájení hloubení 1835
likvidace 1884
hloubka před rokem 1885 75 metrů;[2] 72 metrů (DIAMO)
hloubka v roce 1885[2] 209 metrů 98 metrů;[2] 99metrů (DIAMO) 51,8 metrů
hloubka v roce1898[20] 316 metrů

Jáma Jindřich byla na úrovni 1.patra (Martinské patro) v hloubce 52 metrů propojena s Martinskou štolou. Později byla na úrovni 2. patra v hloubce 97 metrů propojena s jámou Nálezná. Jáma Nálezná tak sloužila jako větrní jáma (větérka), která zajistila odtah vzduchu, který jako čerstvý vstupoval do jámy Jindřich. Na úrovni 3. patra v hloubce 160 metrů byla jáma Jindřich spojena s jámou Karel, která sloužila jako větrní jáma.[21] Na úrovni 5. patra v hloubce 210 metrů byla jáma Jindřich spojena s jámou Evžen. Bylo vyhloubeno ještě 6. a 7. patro, ale jáma Jindřich se postupně stávala jámou, kterou se těžilo stále méně uhlí.[4]

V roce 1922 Ostrau-Karwiner Montangesellschaft kompletně přestavěla povrchová zařízení jámy Evžen (Eugenschacht).[22]

V roce 1928 proběhlo zasypávání jámy Deym. Nad úrovní 6. patra byla šachta zaslepena mohutnou betonovou přepážkou, na níž byl sypán materiál, který vyplnil jámu. Pro účely větrání byl zachován profil jámy spojující šesté a sedmé patro. Tato slepá jáma (šibik) byla zlikvidována v roce 1956.[23]

Události

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1907 došlo k výměně na pozici ředitele. Do důchodu odešel Eugen Wurzian a na jeho místo nastoupil jeho zeť Robert Mittag,[24]který byl jako ředitel uváděn i v roce 1925.[25]

Firma oplotila pozemek u jámy Evžen, ale plot opakovaně vytrhal petřvaldský občan. Společnost věc presentovala jako poškození majetku. V roce 1912 odmítl odvolací soud trestní stíhání tohoto občana, protože sloupky ani drát nebyly poškozeny. Společnost byla odkázána na civilní soud, u kterého měla podat žalobu na určení pozemkových hranic.[26]

V roce 1914 byly vydány nové předpisy pro těžní lana. Po jednoročním používání se u tzv. mokrých jam požadovalo úřední přezkoušení lan. Mezi tyto jámy byly zařazeny i jáma hrabě Deym a jáma Evžen.[27]

Dne 25. července 1914 vstoupili horníci kvůli mzdovým požadavkům do stávky. Ostravská správa dolů odmítla požadavky na zvýšení mezd a stávkující se na poradě domluvili o obnovení práce.[28]

Na začátku října 1919 vytryskl v hloubce 273 metrů proud vody. Nashromáždilo se 450 m³ vody, která zabránila těžbě ve slojích pod horizontem průvalu. Ve dni průvalu se vytěžilo pouze 250 metrických centů uhlí.[29]

Těžba uhlí byla ovlivňována situací na trhu. Na jaře[30][31] a na podzim[32]1922 byly rušeny pracovní směny.[30] [31]Situace na trhu se nezlepšila ani na jaře 1923.[33] Pro zrušené směny byl používán výraz „Feierschichten".[34] Naproti tomu pracovali horníci na konci roku 1923 ve většině dolů i v neděli. Jednalo se o tzv. Cuštontšichty či Yberšichty.[35] Na šachtách Ostrau-Karwiner Montangesellschaft pracovali horníci v ranní směně.[36]

V květnu 1923 otevřel třicetiletý horník nečekaně boční dveře a skočil do 400 metrů hluboké jámy.[37]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SIVEK, Martin. Vliv geologické stavby ložiska na historii hornictví a vývoj sídelních celků na příkladu Petřvaldu. Těšínsko. 1997-09-30, roč. 40, čís. 2, s. 18. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g JIČÍNSKÝ, Vilém; ANDRÉE, Albert; ANDRÉE, Theodor. Monographie des Ostrau-Karwiner Steinkohlen-Revieres. www.digitalniknihovna.cz. 1885, s. 395. Dostupné online. 
  3. ↑ PRAŽÁKOVÁ, Lucie. Horní právo druhé poloviny 19. stol.. Rigorózní práce UK. 2010-04-19, čís. 68935, s. 56. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c admin. Důl Jindřich (Deym) v Petřvaldě [online]. 2024-10-30 [cit. 2024-11-24]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c BEYER, Julius. Denkwürdigkeiten der Stadt Freistadt im Herzogthume Schlesien. www.digitalniknihovna.cz. 1879, s. 245. Dostupné online. 
  6. ↑ admin. Důl Čs. pionýr v Petřvaldě (Důl Evžen) [online]. 2024-10-30 [cit. 2024-11-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ BAYER, Julius. Denkwürdigkeiten der Stadt Freistadt im Herzogthume Schlesien. www.digitalniknihovna.cz. 1879, s. 46. Dostupné online. 
  8. ↑ Troppauer Zeitung. 1881-07-13, čís. 157, s. 4. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Nová báňská společnost. Opavský Týdenník. 1897-07-03, roč. XXVIII., čís. 51. (2102), s. 2. Dostupné online. 
  10. ↑ Peterswald. Arbeiterfreund. 1885-07-19, roč. II., čís. 29, s. 3. Dostupné online. 
  11. ↑ Z Vídně. Moravská orlice. 1890-05-01, roč. XIX. (XXVIII.), čís. 100, s. 2. Dostupné online. 
  12. ↑ vermählung. Mährisch-schlesischer Grenzbote. 1887-01-16, roč. XI., čís. 5, s. 6. Dostupné online. 
  13. ↑ Eine Kohlengesellschaft in Peterswald. Ostrauer Zeitung. 1897-07-04, čís. 79, s. 4. Dostupné online. 
  14. ↑ Ostrau - Karwiner Montangesellschaft.. Mährisch-schlesischer Grenzbote. 1897-07-04, roč. XXI., čís. 77, s. 5. Dostupné online. 
  15. ↑ SCHWARZ, Alois. VI. Das Östliche Revier. Illustrierter Führer durch das Industriegebiet von Mähr.-Ostrau und Umgebung. S. 90. Dostupné online. 
  16. ↑ Ostravsko - Karvinská báňská společnosť. Opavský Týdenník. 1987-08-14, roč. XXVIII., čís. 63, s. 3. Dostupné online. 
  17. ↑ Pražský Merkur. 1899-10-17, roč. V., čís. 21, s. 3. Dostupné online. 
  18. ↑ Poslední zprávy. Duch času. 1900-01-12, roč. II., čís. 3, s. https://www.digitalniknihovna.cz/svkos/view/uuid:ee2c0b13-1dd7-470b-83ba-f84cc09ad33c?page=uuid:a9cce9e9-fd01-11e3-b98f-001b63bd97ba. 
  19. ↑ KURKA, Josef. Handelsgerichtlich protokollierte Einzeln- und Gesellschaftsfirmen. Handels- und Gewerbe- Adressbuch des Ostrau-Karwiner Revieres. 1910, s. 247. Dostupné online. 
  20. ↑ JIČINSKY (JIČÍNSKÝ), Wilhelm (Vilém). Bergmännische Notizen aus dem Ostrau-Karwiner Steinkohlenrevier. www.digitalniknihovna.cz. S. 11. Dostupné online. 
  21. ↑ HOŘOVSKÝ, Eduard. O spůsobech dobývání kamenného uhlí. www.digitalniknihovna.cz. 1876, s. 81. Dostupné online. 
  22. ↑ Investitionen im Bergbau. Ostrauer Zeitung. 1922-09-16, roč. 33, čís. 211, s. 1. Dostupné online. 
  23. ↑ admin. Důl Jindřich (Deym) v Petřvaldě [online]. 2024-12-02 [cit. 2024-12-10]. Dostupné online. 
  24. ↑ Tagesneuigkeiten. Ostrauer Tagblatt. 1907-08-29, roč. 31, čís. 196, s. 3. Dostupné online. 
  25. ↑ CHYTIL, Alois. Chytilův úplný adresář Moravy a Slezska. Sv. 1, část 2, Slezsko. S. 150. Dostupné online. 
  26. ↑ Die Beseitigung von Grenzpfählen involviert nicht den Tatbestand der boshaften Beschädigung. Troppauer Zeitung. 1912-08-31, roč. 127, čís. 197, s. 5. Dostupné online. 
  27. ↑ Zostřené předpisy pro těžní lano.. Horník. 1914-02-14, roč. IX., čís. 4, s. 3. Dostupné online. 
  28. ↑ Beigelegter Bergarbeiter-Streik. Ostrauer Zeitung. 1913-07-28, roč. 1913, čís. 191, s. 3. Dostupné online. 
  29. ↑ Wassereinbruch in eine Grube.. Ostrauer Zeitung. 1919-10-08, roč. 30., čís. 233 A, s. 2. Dostupné online. 
  30. ↑ a b Feierschichten im Bergbau. Ostrauer Zeitung. 1922-03-03, roč. 33, čís. 52, s. 3. Dostupné online. 
  31. ↑ a b Zunehmende Feierstchten Bergbau. Ostrauer Zeitung. 1922-05-27, roč. 33, čís. 120, s. 3. Dostupné online. 
  32. ↑ Die Feieschichten im Bergbau. Ostrauer Zeitung. 1922-09-15, roč. 33, čís. 210, s. 2. Dostupné online. 
  33. ↑ Die Feierschichte im Bergbau. Ostrauer Zeitung. 1923-02-10, roč. 34, čís. 33, s. 2. Dostupné online. 
  34. ↑ Bergbaubegriffe. Der Landgraph [online]. [cit. 2024-11-23]. Dostupné online. (německy) 
  35. ↑ HRABÁK, Josef. Slovníček pro hornický lid. www.digitalniknihovna.cz. 1889, s. 3, 28. Dostupné online. 
  36. ↑ Sonntagsarbeit in Bergbau. Ostrauer Zeitung. 1923-11-24, roč. 34, čís. 269, s. 3. Dostupné online. 
  37. ↑ Eins - zwei - drei !. Ostrauer Zeitung. 1923-06-05, roč. 34, čís. 126, s. 2. Dostupné online. 
Černouhelné doly Moravskoslezského kraje
Karvinská dílčí pánev
Petřvaldská dílčí pánev
Ostravská dílčí pánev
Oblast skupinového dolu Jan Šverma
Oblast skupinového dolu Ostrava
Oblast skupinového dolu Heřmanice
Oblast skupinového dolu Odra
Podbeskydská pánev
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Důl_Deym&oldid=24494155“