Cyklobuten
Vzhled
Cyklobuten | |
---|---|
Strukturní vzorec | |
Strukturní vzorec | |
Obecné | |
Systematický název | Cyklobuten |
Sumární vzorec | C4H6 |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 822-35-5 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 212-496-8 |
PubChem | 69972 |
ChEBI | 51206 |
SMILES | C\1=C\CC/1 |
InChI | InChI=1S/C4H6/c1-2-4-3-1/h1-2H,3-4H2 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 54,090 g/mol |
Teplota varu | 2 °C (275 K)[1] |
Hustota | 0,733 g/cm3 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Cyklobuten je organická sloučenina se vzorcem C4H6, patřící mezi cykloalkeny. Je předmětem výzkumu, ale nemá žádné praktické využití. Připravuje se dvoukrokovou dehydratací cyklobutanolu.[1]
První příprava této sloučeniny byla provedena tepelným rozkladem N,N,N-trimethylcyklobutanaminium-hydroxidu [C4H7NMe3]OH.[2]
Cyklobuten lze tepelně izomerizovat na buta-1,3-dien. Vysoké kruhové napětí u cyklobutenu způsobuje, že je tato reakce silně exotermní; oproti tomu u hexafluorcyklobutenu je přeměna na hexafluorbutadien značně nevýhodná.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cyclobutene na anglické Wikipedii.
- ↑ a b J. Salaün; A. Fadel. Cyclobutene. Organic Syntheses. 1986, s. 50. DOI 10.15227/orgsyn.064.0050.
- ↑ R. Willstätter; W. von Schmaedel. Ueber einige Derivate des Cyclobutans. Chemische Berichte. 1905, s. 1992–1999. Dostupné online. DOI 10.1002/cber.190503802130.
- ↑ David M. Lemal; Xudong Chen. The Chemistry of Cyclobutanes. Příprava vydání Zvi Rappoport, Joel F. Liebman. [s.l.]: [s.n.], 2005. ISBN 0470864001. DOI 10.1002/0470864028.ch21. Kapitola Fluorinated Cyclobutanes and Their Derivatives, s. 955–1029.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Cyklobuten na Wikimedia Commons