Přeskočit na obsah

Cygnus NG-13

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cygnus NG-13
Údaje o lodi
COSPAR2020-011A
VýrobceNorthrop Grumman
ProvozovatelNorthrop Grumman
Údaje o letu
Datum startu15. února 2020, 20:21:01 UTC
KosmodromStředoatlantský regionální kosmodrom (MARS)
Vzletová rampa0A
Nosná raketaAntares 230
Délka letu103 dní, 23 hodin, 8 minut
Datum přistání29. května 2020, 19:29 UTC (zánik)
Místo přistáníTichý oceán (zbytky, které neshořely v atmosféře)
Spojení se stanicí
Spojení se stanicí18. února 2020, 11:16 UTC, port Unity nadir
Délka spojení83 dní, 1 hodina, 44 minut
Odlet ze stanice11. května 2020, 13:00 UTC
Navigace
Předchozí
Cygnus NG-12
Následující
Cygnus NG-14

Cygnus NG-13 (lat. „labuť“) byl let americké nákladní kosmické lodi řady Cygnus (Enhanced). Společnost Northrop Grumman loď vyrobila a vypustila podle smlouvy s agenturou NASA v rámci programu Commercial Resupply Services, jehož účelem je zásobování Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Loď odstartovala do vesmíru 15. února 2020, na ISS dovezla bezmála 3,4 tuny nákladu a zanikla 29. května 2020.

Loď Cygnus

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Cygnus (kosmická loď).
NG-13 těsně před odletem.

Pro lety s nákladem k ISS jsou od roku 2015 využívány lodi Cygnus s označením Enhanced (vylepšené). Jejich délka dosahuje 6,39 metru a vnější průměr 3,07 metru. Hermetizovaný modul o objemu 27 m3 pojme až 3 700 kg nákladu.

Na spodku lodi (ve směru letu při startu) jsou umístěny dva solární panely vyrobené technologií Ultraflex,[1] které se po startu rozevřou jako vějíř.

Na horní části je umístěn kotvicí mechanismus CBM (Common Berthing Mechanism) pro hermetické připojení k stanici a umožnění přístupu její posádky do vnitřku lodi. Lodi Cygnus se k ISS nepřipojují automaticky jako lodi Progress, Dragon 2 a dříve také ATV, ale pomocí robotické ruky Canadarm2. Cygnus se ke stanici přiblíží na zhruba 10 metrů, posádka ho zevnitř stanice pomocí robotické ruky zachytí, domanévruje ke spojovacímu portu a připojí.

V hermetizované sekci lodi NG-13 bylo naloženo celkem 3 377 kilogramů nákladu.[2] Z toho bylo:

  • 1 588 kg technického vybavení stanice,
  • 966 kg vybavení a materiálu pro výzkum a experimenty,
  • 712 kg zásob pro posádku,
  • 81 kg vybavení pro výstupy do vesmíru a
  • 30 kg počítačové techniky.

K technickému vybavení patřil především hardware pro modernizaci komunikačních technologií ve vědeckém modulu Columbus, hmotnostní spektrometr k detekci složek atmosféry na palubě ISS, externí kamera s vysokým rozlišením (EHDC), 9 nádrží na vodu a 2 kyslíkové nádrže.

Z nových medicínských, fyzikálních a chemických experimentů stojí vedle tří cubesatů určených k vypuštění za zmínku testování nového miniaturního rastrovacího elektronového mikroskopu se spektroskopií nebo výzkum chování bakteriofágů v mikrogravitaci a v radiaci.[2][3]

Robert Lawrence

Čestné pojmenování – Robert Lawrence

[editovat | editovat zdroj]

U letů lodí Cygnus je zvykem pojmenovat je před startem jménem některé z osobností, které v minulosti významně přispěly k rozvoji kosmonautiky. Let NG-13 se uskutečnil pod jménem Roberta Henryho Lawrence, pilota vojenského letectva, který se v červnu 1967 stal prvním Afroameričanem vybraným do jedné ze skupin amerických astronautů. V prosinci téhož roku však zahynul ve stíhačce během leteckého výcviku.

Průběh mise

[editovat | editovat zdroj]

Let NG-13 začal startem 15. února 2020 ve 20:21:01 UTC, oproti původnímu plánu s téměř týdenním zpožděním[2] kvůli technickým problémům na rampě a nepříznivému počasí. Robotická ruka Canadarm2 ovládaná astronautem Andrew Morganem zachytila Cygnus 18. února 2020 v 09:05 UTC a pozemní personál pomocí robotické ruky loď připojil k spodnímu portu modulu Unity v 11:16 UTC.

Po necelých třech měsících a naplnění zhruba 3 700 kilogramy odpadu byla loď 11. května 2020 kolem 13:00 UTC pomocí robotické ruky odpojena od stanice a v 16:09 UTC uvolněna z jejího zachycení k samostatnému letu.[4] Poté zahájila druhou část své mise – nejprve zvýšila svou dráhu na zhruba 480 km nad Zemí kvůli vypuštění jednoho cubesatu spolupracujícího s druhým, který byl umístěn na povrchu lodi. A  poté, bezprostředně před závěrem letu, provedla čtvrtý experiment programu Saffire zaměřeného na chování ohně v mikrogravitaci. NG-13 vstoupila do atmosféry a zanikla 29. května v 19:29 UTC.[4]

  1. ultraflex solar array: Topics by Science.gov. www.science.gov [online]. [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  2. a b c CLARK, Stephen. Antares rocket lifts off from Virginia on space station cargo mission – Spaceflight Now [online]. [cit. 2021-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Overview - CRS-13 Mission [online]. NASA, únor 2020 [cit. 2021-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b NASA Commercial Resupply Mission Update – NG-13 [online]. [cit. 2021-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]