Cremona
Cremona | |
---|---|
Cremona, centrum, dóm a věž Torrazzo | |
Poloha | |
Souřadnice | 45°8′ s. š., 10°2′ v. d. |
Nadmořská výška | 50 m n. m. |
Časové pásmo | UTC 01:00 (standardní čas) UTC 02:00 (letní čas) |
Stát | Itálie |
Region | Lombardie |
Provincie | Cremona |
Cremona | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 70 km² |
Počet obyvatel | 72 179 (2011) |
Hustota zalidnění | 1 031,1 obyv./km² |
Správa | |
Vznik | 400 př. n. l. |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | 372 |
PSČ | 26100 |
Označení vozidel | CR |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Cremona (cremonsky Cremuna) je italské historické město v oblasti Lombardie, hlavní město stejnojmenné provincie. Leží v rovině na levém břehu řeky Pád. Má 71 000 obyvatel a proslula především výrobou houslí. K jejím rodákům patří například Claudio Monteverdi (1567–1643) a věhlasný houslař Antonio Stradivari (1644–1737).
Úsloví
[editovat | editovat zdroj]Cremona vystupuje v latinském úsloví Unus Petrus in Roma, unus portus in Ancona, una turris in Cremona, tj. Jeden Petr v Římě, jeden přístav v Ankoně, jedna věž v Cremoně.[1] Snad v 16. století, za doby největšího věhlasu rakovnického piva, bylo v Čechách doplněno o “... una ceres Raconae,” česky Jeden Petr v Římě, jeden přístav v Anconě, jedna věž v Cremoně, jedno pivo v Rakovníku.[2][3]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Cremona existovala už jako keltská (galská) osada a od roku 218 př. n. l. jako římská kolonie, ale ve středověku byla opakovaně devastována barbarskými nájezdy, a pak válkami mezi císařskými a papežskými vojsky (načas byla i hlavním opěrným bodem Friedricha I. Barbarossy a později jeho vnuka Friedricha II.). V roce 1334 však připadla Milánu a od té doby s ním sdílela společné osudy až do sjednocení Itálie v 19. století.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Radnice (Palazzo Comunale) z let 1206–1246 (při renesanční přestavbě dostal nynější terakotovou podobu). Jsou v něm uloženy čtyři vzácné housle – od B. Guarneriho del Gesù, od Andrey Amatiho, Niccola Amatiho a Antonia Stradivariho.
- Na druhé straně katedrály jsou arkády Loggie dei Militi (lodžie vojáků) z roku 1292 v gotickém stylu, kde se dříve scházela městská šlechta. Dnes je to válečný pomník.
- Stradivariho muzeum v Palazzo Affaitati (1561) v ulici Via Ugolani severozápadně od centra. Má sbírku více než 700 houslí, viol, violoncell a kytar slavných mistrů, dále akustických diagramů a vyřezávaných ornamentů. Ve stejné budově sídlí též Pinakotéka s díly domácích i evropských mistrů renesance.
Kostely
[editovat | editovat zdroj]- Katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Duomo) je hlavní turistickou atrakcí. Byla postavena v lombardsko-románském stylu počátkem 12. století a dokončena renesančně, jak ukazuje i mramorová fasáda, s velkou růžicí ze 13. století a množstvím jemných detailů, včetně malého portika se sochami Panny Marie a světců. Interiér dómu je vyzdoben freskami z raného 16. století, vlámskými tapisériemi a malbami v bočních kaplích. Cenný je portál s gotickou předsíní na sloupech, podpíraných románskými lvy. Na hlavicích sloupů jsou výjevy z rytířské poezie (Roland dující na roh, Karel Veliký aj.) Vnitřek chrámu je vyzdoben renesančními freskami z let 1505–1573, výjevy z Nového zákona vytvořili Boccaccio Boccaccino, Romanino da Brescia a jiní malíři. Cenné jsou i chórové lavice z roku 1490 a bruselské tapisérie se Samsonovými příběhy ze 17. století.
- Vedle dómu stojí mohutné osmiboké románské baptisterium (křestní kaple), založené roku 1167 a v renesanci upravené.
- Zvonice Torrazzo o výšce 112,7 m z let 1230–1309, s katedrálou spojená loggií, je jedna z nejvyšších v Evropě. Ve čtvrtém patře je největší orloj na světě z 15. století se strojem z let 1583–1588. Z vrcholku je široký rozhled na město i okolí.
- San Agostino je gotický augustiniánský kostel z roku 1339 s cennou vnitřní výzdobou.
- San Pietro del Po je kostel z 16. století s dobovou štukovou a freskovou výzdobou.
- San Sigismondo je renesanční kostel na východním okraji Cremony, kde se v roce 1441 konala svatba Francesca Sforzy a Biancy Viscontiové. Na paměť této události jej dal pak Francesco Sforza v roce 1463 upravit. Vnitřek je vyzdoben malbami z 16. století, oltářními obrazy a freskami členů cremonské školy (rodina Campiů, Gatti a Boccaccino).
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Loggia dei Militi
-
Palazzo Cittanova
-
Střed města z věže dómu (Torazzo)
Antonio Stradivari a jeho housle
[editovat | editovat zdroj]Housle spatřily světlo světa v Cremoně. První nástroj zhotovil houslař Andrea Amati ve 30. letech 16. století a pro svůj lepší zvuk (oproti středověkým skřipkám) si záhy získal oblibu u královských dvorů po celé Evropě. Ale byl to až Antonio Stradivari, žák vnuka Andrey Amatiho, Niccola, který dovedl toto řemeslo do dokonalosti. Z jeho dílny vyšlo více než 1100 nástrojů, z nichž přes 400 se dochovalo dodnes. Žádná moderní technologie zatím nedokáže vytvořit housle s lepším zvukem. Obdivovatele tohoto mistra by neměli vynechat Museo Stradivariano, Palazzo del Comune ani houslařův náhrobek na Piazza Roma.
Průmysl
[editovat | editovat zdroj]Jak již bylo řečeno, město proslulo především výrobou houslí. Má však také četné průmyslové závody, především strojírenské (výroba zemědělských strojů) a potravinářské. Jižně od města, u Contemaggiore, jsou ložiska ropy a zemního plynu. Větší význam má ale jako kulturní středisko.
Vývoj počtu obyvatel
[editovat | editovat zdroj]Počet obyvatel
Slavní rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Gerard z Cremony (1114–1187), italský matematik, který svým překladem z arabštiny "znovuobjevil" Ptolemaiovu astronomii
- Claudio Monteverdi (1567–1643), hudební skladatel, jeden z otců italské opery
- Niccolò Amati (1596–1684), italský houslař
- Antonio Stradivari (1644–1737), italský houslař
- Ugo Tognazzi (* 1922–1990), italský herec, režisér a scenárista
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Bedřich z Donína: Cestopis: Loretánská pouť (dostupné online: http://texty.citanka.cz/donin/loreto-6.html)
- ↑ Archivovaná kopie. www.rakovnicko.info [online]. [cit. 2009-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-26.
- ↑ Archivovaná kopie. www.pivovary.info [online]. [cit. 2009-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-29.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- K. Baedeker, Northern Italy. Leipzig: Baedeker 1913, str. 244-247.
- Itálie – Severní Jadran, Pádská nížina, Kartografie Praha a.s., 2004
- Itálie, Ikar Praha, a.s., 2000
- Ottův slovník naučný, heslo Cremona. Sv. 5, str. 709
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Cremona na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky Archivováno 9. 12. 2020 na Wayback Machine.
- Cremona v Baedekerově průvodci z roku 1870
- Cremona v Baedekerově průvodci z roku 1913