Chu Kuang
| Chu Kuang | |
|---|---|
 | |
| první velký sekretář | |
| Ve funkci: 1407 – 1418 | |
| Panovník | Jung-le |
| Předchůdce | Sie Ťin |
| Nástupce | Jang Žung |
| velký sekretář | |
| Ve funkci: 1402 – 1418 | |
| Panovník | Jung-le |
| Narození | 1370 Ťi-šuej, Ťiang-si |
| Úmrtí | 1418 |
| Země | říše Ming |
| Choť | Xia Shi |
| Rodiče | Hu Ziqi a Wu Shi(Mother of Hujing) |
| Alma mater | ťin-š’ (1400) |
| Náboženství | konfucianismus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chu Kuang (čínsky pchin-jinem Hú Guǎng, znaky zjednodušené 胡广, tradiční 胡廣, 1370[1]–1418) byl čínský politik říše Ming. Za vlády císaře Jung-le od roku 1402 do konce svého života zastával funkci velkého sekretáře.
Jméno
[editovat | editovat zdroj]Chu Kuang používal zdvořilostní jméno Kuang-ta (čínsky pchin-jinem Guāngdà, znaky 光大) a pseudonym Chuang-an (čínsky pchin-jinem Huàngān, znaky zjednodušené 晃庵, tradiční 晃菴). Za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Wen-mu (čínsky pchin-jinem Wén Mù, znaky 文穆).
Život
[editovat | editovat zdroj]Chu Kuang pocházel z provincie Ťiang-si,[2] konkrétně kraje Ťi-šuej (dnes okres Ťi-šuej v ťiangsiské prefektuře Ťi-an). Po studiích konfucianismu úspěšně prošel všemi stupni úřednických zkoušek, jejich nejvyšší stupeň, palácové zkoušky, složil a hodnost ťin-š’ získal roku 1400 jako jeden ze tří nejlepších kandidátů z celé Číny.
V září 1402 ho císař Jung-le jmenoval velkým sekretářem, to jest jedním ze sedmi osobních tajemníků, přičemž od odvolání Sie Ťina roku 1407 stál v čele sekretářů jako první velký sekretář. V této pozici císaři sloužil až do své smrti roku 1418, poté jeho místo zaujal Jang Žung.[3]
Jako císařův pomocník byl obzvláště spolehlivý a důvěryhodný, zvláště v personálních otázkách. K jeho dobré pověsti přispělo i to, že neútočil na chybující úředníky, a mírnil císaře v čistkách roku 1402. Po smrti obdržel čestné posmrtné jméno, jako jeden z pouhých dvou civilních úředníků za Jung-leho vlády.[4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ TSAI, Shih-Shan Henry. Perpetual Happiness: The Ming Emperor Yongle. Seattle, Wash.; Chesham: University of Washington Press; Combined Academic, 2002. 286 s. Dostupné online. ISBN 0295981245. S. 13. (anglicky) [Dále jen Tsai].
- ↑ Tsai, s. 97.
- ↑ DREYER, Edward L. Early Ming China: a political history, 1355-1435. Stanford: Stanford University Press, 1982. 315 s. Dostupné online. ISBN 0-8047-1105-4. S. 214. (anglicky)
- ↑ GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi 1022 s. ISBN 0231038011. Heslo Hu Kuang, s. 628. (anglicky) [dále jen Goodrich].
