Přeskočit na obsah

Carrie Mae Weems

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Carrie Mae Weems
Narození20. dubna 1953 (71 let)
Portland, Oregon, USA
NárodnostAfroameričané
Alma materKalifornská univerzita v Berkeley
California Institute of the Arts
Kalifornská univerzita v San Diegu
Povolánífotografka, instalační umělkyně a video umělkyně
Manžel(ka)Jeffrey Hoone
Děti1
OceněníŘímská cena (2006)
Anonymous Was A Woman Award (2007)
MacArthurova cena (2013)
Cena Lucie (2014)
čestný doktorát Syracuské univerzity (2017)
Národní medaile za umění (2022)
Hasselblad Award
Webová stránkawww.carriemaeweems.net
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Carrie Mae Weems (* 20. dubna 1953 Portland) je vlivná afroamerická umělkyně známá svým multidisciplinárním přístupem k umění. Kromě fotografie se zaměřuje také na práci s textem, textilem, zvukem, digitálními obrazy a videoinstalacemi. Její fotografie, filmy a videa se věnují závažným problémům, kterým čelí současní Afroameričané, včetně rasismu, sexismu a osobní identity. Zabývá se uměleckou tvorbou, která se vyjadřuje ke společenským zkušenostem barevných lidí, zejména černošek, v USA. Do svých děl často vkládá sebe samu, čímž ztělesňuje a připomíná černošské ženské téma.

Weems studovala nejprve tanec a fotografii a v polovině osmdesátých let 20. století se zapsala na studium folkloristiky na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Na počátku 90. let nafotila kolekci Kitchen Table (Kuchyňský stůl), která ji proslavila. V roce 2014 měla jako první americká umělkyně černé pleti retrospektivní výstavu v newyorském Guggenheimově muzeu. Získala řadu ocenění, grantů a stipendií a v roce 2023 se stala první černoškou, která získala Hasselbladovu cenu. Její díla jsou mimo jiné ve sbírkách Metropolitního muzea umění v New Yorku, Muzea výtvarných umění v Houstonu, Muzea moderního umění v New Yorku, Muzea současného umění v Los Angeles a Tate Modern v Londýně.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia (1953–1980)

[editovat | editovat zdroj]

Carrie Mae Weems se narodila v roce 1953 v Portlandu ve státě Oregon jako druhé ze sedmi dětí.[1] V roce 1965 se začala věnovat tanci a pouličnímu divadlu. Už jako čtrnáctiletá dívka věděla, že chce žít v New Yorku a že svou životní náplň najde ve světě umění. Věděla, že se stane umělkyní, ale nevěděla jakou.[2]

V sedmnácti letech se odstěhovala od rodičů a přestěhovala se do San Francisca,[3] kde studovala moderní tanec u Anny Halprin. V uměleckém vzdělávání pokračovala studiem na Kalifornském institutu umění v Los Angeles, kde ve svých 28 letech obdržela bakalářský titul. Magisterský titul získala v roce 1984 na Kalifornské univerzitě v San Diegu a poté absolvovala studium folkloristiky na Kalifornské univerzitě v Berkeley (1984–1987).[4]

Kolem svých dvaceti let byla politicky aktivní v dělnickém hnutí jako odborová funkcionářka. Její první fotoaparát, který dostala od přítele k 21. narozeninám, sloužil nejprve k dokumentaci odborářské práce a teprve později k uměleckým účelům. K fotografování ji inspirovala kniha The Black Photographers Annual, která obsahovala snímky afroamerických fotografů, jako byli Shawn Walker, Beuford Smith, Anthony Barboza, Ming Smith, Adger Cowans a Roy DeCarava.[2] Zájem o fotografii ji přivedl do New Yorku do Studia Museum v Harlemu, kde se setkávala s dalšími umělci a fotografy, jako byli Coreen Simpson a Frank Stewart. V roce 1976 absolvovala ve studiu kurz fotografie, který vedl Dawoud Bey, a přitom si vydělávala jako asistentka Anthonyho Barbozy.[1] Poté se vrátila do San Franciska, ale zároveň učila ve Studiu Museum a komunitě fotografů v New Yorku. Od osmdesátých let 20. století se díla Carrie Mae Weems objevují po celém světě, svým poetickým a originálním přístupem k vyprávění inspirovala celou další generaci umělců. Je známá svým multidisciplinárním přístupem k umění, pracuje také s textem, textilem, zvukem, digitálními obrazy a videoinstalacemi.[5]

1980–2000

[editovat | editovat zdroj]

Její práce je často kritická vůči sociálním nerovnostem a stereotypům. Weems uvedla, že se v průběhu 80. let odvracela od žánru dokumentární fotografie a místo toho vytvářela snímky, které vypadaly jako dokumenty, ale ve skutečnosti byly naaranžované, a také začala pracovat s textem a používat vícenásobné obrazy, diptychy a triptychy a tvořila příběhy.[2]

V roce 1983 dokončila svou první sbírku fotografií, textu a mluveného slova nazvanou Family Pictures and Stories (Rodinné obrázky a příběhy). Snímky vyprávěly příběh její rodiny a Weems uvedla, že se v tomto projektu snažila zmapovat stěhování černošských rodin z amerického jihu na sever a svou rodinu použila jako model pro obecné téma.[2] Další sérii nazvanou Ain't Jokin' (Nežertuju) dokončila v roce 1988. Zaměřovala se na rasistické vtipy a rasismus.[6] Série nazvaná American Icons (Americké ikony, 1989) se rovněž zaměřila na rasismus.

Harvardova univerzita a Wellesley College poskytly Weems stipendia, rezidenční pobyty pro umělce a pozice hostujícího profesora. Koncem osmdesátých let 20. století vyučovala fotografii na Hampshire College. Dalším ústředním bodem pro ni byl sexismus. V kultovní sérii Kitchen Table (Kuchyňský stůl, 1989-1990) buduje emocionálně složitá vyprávění prostřednictvím jednoduše naaranžovaných černobílých fotografií, v nichž se staví do role milenky, přítelkyně, matky a osamělé ženy. Kolekce zobrazuje výjevy, které jsou univerzální a zároveň specifické pro život černochů.[7][5]

O sbírkách Kitchen Table a Family Pictures and Stories Weems uvedla: „Používám svůj vlastní vytvořený obraz jako prostředek ke zpochybnění představ o roli tradice, povaze rodiny, monogamii, polygamii, vztazích mezi muži a ženami, mezi ženami a jejich dětmi a mezi ženami a jinými ženami, zdůrazňuji kritické problémy a možnosti jejich řešení.“ Vyjádřila také znepokojení nad vyloučením obrazů černošské komunity, zejména černošských žen, ze sdělovacích prostředků a snažila se tyto vyloučené subjekty reprezentovat a oslovovat svou tvorbou.

Kolekce 22 Million Very Tired and Very Angry People (22 milionů velmi unavených a velmi naštvaných lidí, 1989-1990) představuje fotografie obyčejných lidí a poukazuje na jejich použití jako nástroje revoluce. Spojením s textovými bannery tištěnými sítotiskem dílo poukazuje na sílu kolektivní akce. V sérii From Here I Saw What Happened and I Cried (Odtud jsem viděl, co se stalo, a plakal jsem, 1995-96) Weems shromáždila z muzejních a univerzitních archivů fotografie zotročených mužů a žen a dalších černochů. Spojením těchto snímků se silnými texty odhaluje roli, kterou fotografie hrála při podpoře a formování rasismu.[7][5]

Po své první návštěvě Afriky vytvořila v roce 1993 soubor Africa Series (Africká série) a propojila fotografie afrických architektonických staveb s příběhem popisujícím počátky života.[4] V kolekci The Hampton Project (2000) zobrazila na zvětšených fotografiích původní obyvatele Ameriky „před“ a „po“ a zdokumentovala, jak se jejich tradiční vzhled a oděv proměnil vlivem bělochů. Vyvolává tak závažné otázky týkající se asimilace a odlišnosti.[6]

Po roce 2000

[editovat | editovat zdroj]

Weems je i nadále aktivní v uměleckém světě a kromě své sólové tvorby vedla kolektivní veřejné umělecké projekty a multidisciplinární představení. Spojila aktivisty, umělce, hudebníky, básníky, teoretiky a spisovatele a svolala akce jako Past Tense/Future Perfect v Guggenheimově muzeu a The Shape of Things v Park Avenue Armory. Verze The Shape of Things později putovala do LUMA Arles ve Francii.[5]

V sérii velkoformátových fotografií Roaming (Putování, 2006) pořízených v Itálii stojí umělkyně oblečená v černém a otočená k budovám zády k objektivu a dívá se na starý svět. Patří k němu nebo je vetřelec? Jako slavnostní múza, jako by se ptala: Kdo píše historii? Kdo ji přepisuje a kde a jaké je v ní naše místo?[6] V roce 2008 se ve svém projektu Constructing History: A Requiem to Mark the Moment (Tvorba dějin: rekviem na památku doby) na Savannah College of Art and Design v Atlantě vrátila k tanci. Se studenty a členy komunity spolupracovala na rekonstrukci doby společenských otřesů z šedesátých let 20. století a zásadních událostí hnutí za občanská práva.[7]

Její kolekce Slow Fade to Black (Pomalé zčernání, 2010) zkoumá ztracený obraz a paměť afroamerických baviček, zpěvaček, tanečnic a hereček z dvacátého století. Soubor fotografií představuje řadu významných afroamerických umělkyň z minulého století, například Josephine Baker, Marian Anderson a Billie Holiday, které se vytratily z naší kolektivní paměti. Rozmazané obrazy umělkyň slouží jako metafora pokračujícího boje afroamerických umělkyň o to, aby zůstaly viditelné a aktuální.[8]

Projekt Grace Notes: Reflections for Now (Poznámky o milosti: úvahy pro současnost, 2016) je multimediální představení, v němž se mísí hudba, mluvené slovo, tanec a video a zkoumá roli milosti v úsilí o demokracii.[7] Weems je jednou ze šesti kurátorů z řad umělců, kteří vybírali umělecká díla pro výstavu v Guggenheimově muzeu v letech 2019–2020.[9] Je rezidenční umělkyní na Syracuse University.[10]

Pro sezónu 2020/2021 ve Vídeňské státní opeře navrhla velkoformátový obraz (176 m²) Queen B jako součást výstavní série Safety Curtain.[11] V roce 2020 režírovala krátký film The Baptism, který vznikl na objednávku Lincolnova centra a který spojuje obrazy přírody, protestu a každodenního života s básní Carla Hancocka Ruxe na počest zesnulých aktivistů Johna Lewise a C. T. Viviana.[7]

Díla Carrie Mae Weems jsou mimo jiné ve sbírkách Metropolitního muzea umění v New Yorku, Muzea výtvarných umění v Houstonu, Muzea moderního umění v New Yorku, Muzea současného umění v Los Angeles a Tate Modern v Londýně.[5]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Dcera Faith se narodila, když bylo Weems 16 let a vychovávali ji převážně její teta a strýc.[1] S manželem Jeffreym Hoonem žije v Syracuse ve státě New York.[5]

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]

První ucelená retrospektiva věnovaná třiceti letům jejího díla Carrie Mae Weems: Three Decades of Photography and Video proběhla v září 2012 v Nashvillu ve státě Tennessee.[6] Výstava později putovala do Portlandu a Clevelandu. V roce 2014 měla jako první americká umělkyně černé pleti retrospektivní výstavu v newyorském Guggenheimově muzeu.[12]

Vystavovala mimo jiné také v Metropolitním muzeu umění v New Yorku, Centru výtvarného umění Iris & B. Geralda Cantora na Stanfordově univerzitě, Centro Andaluz de Arte Contemporáneo v Seville a v Barceloně, v Barbican Art Gallery v Londýně, ve Württembergischer Kunstverein Stuttgart (WKV) v Německu a Kunstmuseu Basel ve Švýcarsku.[7]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Získala řadu ocenění, grantů a stipendií a v roce 2023 se stala první černoškou, která obdržela Hasselbladovu cenu.[13] Mezi další ocenění patří Cena Bernda a Hilly Becherových, MacArthurův grant Genius, Medaile za umění udělovaná Ministerstvem zahraničí USA, stipendium Joseph Hazen Rome Prize udělované Americkou akademií v Římě, Cena Louise Comfort Tiffanyho a Cena za celoživotní dílo udělovaná Congressional Black Caucus Foundation.[7]

Publikace

[editovat | editovat zdroj]
  • Carrie Mae Weems: The Museum of Modern Art (N.Y.),[29] 1995.
  • Carrie Mae Weems : Image Maker,[30] 1995.
  • Carrie Mae Weems : Recent Work, 1992–1998,[31] 1998.
  • Carrie Mae Weems: In Louisiana Project,[32] 2004.
  • Carrie Mae Weems: Constructing History,[33] 2008.
  • Carrie Mae Weems : Social Studies,[34] 2010.
  • Carrie Mae Weems: Three Decades of Photography and Video,[35] 2012.
  • Carrie Mae Weems, Yale University Press, 2012.[36] První velký přehled kariéry Weemsové a kromě více než 200 děl obsahuje sbírku esejů od vědců.[37]
  • Carrie Mae Weems: Kitchen Table Series,[38] 2016.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carrie Mae Weems na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c O’GRADY, Megan. How Carrie Mae Weems Rewrote the Rules of Image-Making. The New York Times Style Magazine. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d Carrie Mae Weems by Dawoud Bey. web.archive.org [online]. 2011-08-14 [cit. 2024-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-14. 
  3. ↑ Dance, Bodies, and Aging. Art21 [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b www.artnet.com [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f Biography. Carrie Mae Weems [online]. [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d WEI, Lilly. Carrie Mae Weems [online]. 2012-11-27 [cit. 2024-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f g Carrie Mae Weems [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ BERGER, Maurice. Black Performers, Fading From Frame, and Memory. Lens Blog [online]. 2014-01-22 [cit. 2024-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Artistic License: Six Takes on the Guggenheim Collection. The Guggenheim Museums and Foundation [online]. [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ MORROW, Kevin. Syracuse University Artist in Residence Carrie Mae Weems Launches Project Addressing the Impact of COVID-19 on Black, Latino and Native Communities. SU News [online]. 2020-05-26 [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Eiserner Vorhang 2020/2021. museum in progress [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (německy) 
  12. ↑ Carrie Mae Weems. The Evidence of Things Not Seen. kunstmuseumbasel.ch [online]. [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ FOUNDATION, Hasselblad. Carrie Mae Weems - 2023 Hasselblad Award Laureate. www.prnewswire.com [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Rome Prize Ceremony [online]. [cit. 2023-04-04]. Dostupné online. 
  15. ↑ Anonymous Was a Woman Award News [online]. Dostupné online. 
  16. ↑ CBCF to Celebrate African-American Leaders in Fine Arts – Congressional Black Caucus Foundation [online]. August 21, 2013. Dostupné online. 
  17. ↑ MacArthur Foundation [online]. Dostupné online. 
  18. ↑ BET Honors: Carrie Mae Weems Accepts the Visual Arts Award [online]. Dostupné online. 
  19. ↑ Carrie Mae Weems [online]. August 25, 2021 [cit. 2023-11-17]. Dostupné online. 
  20. ↑ ICP Spotlights: Carrie Mae Weems [online]. March 18, 2016. Dostupné online. 
  21. ↑ The Art of Change: Meet our visiting fellows [online]. April 7, 2015. Dostupné online. 
  22. ↑ W. E. B. Du Bois Medalists [online]. [cit. 2017-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 9, 2017. 
  23. ↑ ANDERSON RANCH ARTS CENTER ANNOUNCES 2016 NATIONAL ARTIST HONOREE AWARD, CARRIE MAE WEEMS, AND SERVICE TO THE ARTS AWARD RECIPIENTS, ELEANORE AND DOMENICO DE SOLE [online]. Anderson Ranch, February 24, 2016. Dostupné online. 
  24. ↑ HALEY, Kathleen. Syracuse University to Award Five Honorary Degrees at 2017 Commencement. SU News. April 19, 2017. Dostupné online [cit. April 19, 2017]. (anglicky) 
  25. ↑ Carrie Mae Weems – The Watermill Center [online]. September 28, 2016. Dostupné online. 
  26. ↑ Royal Photographic Society announces its 2019 award winners [online]. September 9, 2019 [cit. 2019-12-17]. Dostupné online. 
  27. ↑ Carrie Mae Weems [online]. [cit. 2022-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ {{{publisher}}}: Carrie Mae Weems 2022 Hasselblad Award, tisková zpráva, [cit. {{{accessdate}}}], Dostupné on-line.
  29. ↑ WEEMS, Carrie Mae; MUSEUM OF MODERN ART (N.Y.). Carrie Mae Weems.. New York: Museum of Modern Art, 1995. OCLC 501437361 (anglicky) 
  30. ↑ WEEMS, Carrie Mae; CONTEMPORARY ARTS CENTER (CINCINNATI, Ohio). Carrie Mae Weems: image maker. Cincinnati, OH: Contemporary Arts Center, 1995. OCLC 46328668 (anglicky) 
  31. ↑ WEEMS, Carrie Mae; PICHÉ, Thomas; GOLDEN, Thelma; EVERSON MUSEUM OF ART. Carrie Mae Weems: recent work, 1992–1998. New York; Syracuse, N.Y.: George Braziller; in association with Everson Museum of Art, 1998. ISBN 978-0-8076-1444-0. OCLC 40043580 (anglicky) 
  32. ↑ WEEMS, Carrie Mae; NEIL, Erik; CAHAN, Susan; METZGER, Pamela R.; NEWCOMB ART GALLERY. Carrie Mae Weems: the Louisiana Project. New Orleans: Newcomb Art Gallery, 2004. ISBN 978-0-9668595-5-3. OCLC 58961580 (anglicky) 
  33. ↑ WEEMS, Carrie Mae; HUGHLEY, Stephanie S; SAVANNAH COLLEGE OF ART AND DESIGN (ESTADOS UNIDOS). Carrie Mae Weems: constructing history a requiem to mark the moment. Savannah: Savannah College of Art and Design, 2008. ISBN 978-0-9797440-8-2. OCLC 959176508 (anglicky) 
  34. ↑ WEEMS, Carrie Mae; CENTRO ANDALUZ DE ARTE CONTEMPORÁNEO (SEVILLE, Spain). Carrie Mae Weems: social studies.. Sevilla: Centro Andaluz de Arte Contemporáneo, 2010. ISBN 978-84-9959-026-4. OCLC 688018319 (anglicky) 
  35. ↑ WEEMS, Carrie Mae; DELMEZ, Kathryn E; FRIST CENTER FOR THE VISUAL ARTS (NASHVILLE, Tenn.). Carrie Mae Weems three decades of photography and video: [Traveling exhibition, United States, Sept. 2012 – May 2014. Nashville, TN; New Haven: Frist Center for the Visual Arts; in association with Yale University Press, 2012. ISBN 978-0-300-17689-6. OCLC 835295353 (anglicky) 
  36. ↑ Carrie Mae Weems | Yale University Press [online]. [cit. 2017-03-16]. Dostupné online. 
  37. ↑ Carrie Mae Weems – Delmez, Kathryn E.; Gates, Jr., Henry Louis; Sirmans, Franklin; Storr, Robert; Willis, Deborah – Yale University Press [online]. [cit. 2015-11-18]. Dostupné online. 
  38. ↑ WEEMS, Carrie Mae; EDWARDS, Adrienne. Carrie Mae Weems – Kitchen table series. Bologna: Damiani, 2016. ISBN 978-88-6208-462-8. OCLC 951107988 (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Carrie_Mae_Weems&oldid=24083899“