Přeskočit na obsah

Café de la Régence

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Café de la Régence byla známá pařížská šachová kavárna, otevřená roku 1681 poblíž Palais Royal.[1] Jméno, pod nímž je známá dodnes, však dostala až mnohem později, a to podle období tzv. regentství, kdy Francii vládl místo nezletilého Ludvíka XV. regent Filip II. Orleánský, neboť právě v této době začala získávat své renomé.[1]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Café de la Régence v 19. století

V době její největší slávy v 18. a 19. století se v ní scházeli nejvýznamnější francouzští šachisté, ale také šachoví amatéři. Často prý bývala tak přeplněná, že si lidé kvůli šetření místem museli nechávat klobouky na hlavách.[2] Kromě šachu se zde však hrávaly i jiné hry, jako dáma, domino, kulečník či karty.[3]

Ze známých šachistů zde působili např. William Schlumberger, který později skrytě obsluhoval šachový stroj Turek,[4] Pierre Charles Fournier de Saint-Amant, Legall de Kermeur, François-André Danican Philidor, Louis-Charles Mahé de La Bourdonnais, Lionel Kieseritzky či Paul Morphy, který zde roku 1858 sehrál svou slavnou simultánní partii naslepo proti 8 soupeřům. Mnoho šachistů si zde vydělávalo na živobytí udělováním lekcí. Takto v kavárně vyučoval např. zmíněný William Schlumberger nebo Ignazio Calvi, který si zde v průběhu čtyř let vydělal 40 000 franků.[5]

Saint-Honoré 161, kde se kavárna nacházela v letech 1852–1916

Během svého turné po Evropě kavárnu navštívil Wolfgang von Kempelen, majitel Turka, a jeho stroj zde sehrál celou řadu partií.[6] Do kavárny docházelo i mnoho šachových amatérů a tyto návštěvy byly i věcí jisté společenské prestiže.[3] Mezi známé osobnosti, které v kavárně hrávaly, patřili Voltaire (který odtud vedl korespondenční partii s pruským králem Fridrichem II. Velikým), Jean-Jacques Rousseau, Denis Diderot, Maximilien Robespierre, Napoleon Bonaparte či Benjamin Franklin. Podle jedné z pověstí zde proti Robespierrovi hrála dívka převlečená za muže, a poté, co vůdce Francouzské revoluce porazila, odhalila svou totožnost a požádala ho o milost pro svého odsouzeného milence. Přemožený Robespierre jí prý vyhověl.[5]

Roku 1852 se kavárna přestěhovala do ulice Saint-Honoré[1] (dnes č. 161)[7] a roku 1916 zanikla.[5] Její jméno používá francouzská asociace La Régence, kterou roku 2006 založila za účelem propagace šachu skupina politiků, novinářů a obchodníků.[8]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c METZNER, Paul. Crescendo of the Virtuoso: Spectacle, Skill, and Self-Promotion in Paris during the Age of Revolution [online]. Berkeley: University of California Press, 1998 [cit. 2013-10-21]. Kapitola Philidor and the Café de la Régence Chess Masters. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ FINKENZELLER, Roswin; ZIEHR, Wilhelm; BÜHRER, Emil M. Šachy – 2000 let dějin hry. Překlad Jiří Veselý. Praha: Nakladatelství Slovart, 1998. ISBN 80-7209-060-7. Kapitola První šachoví profesionálové, s. 32. 
  3. ↑ a b FINKENZELLER, Roswin; ZIEHR, Wilhelm; BÜHRER, Emil M. Šachy – 2000 let dějin hry. Překlad Jiří Veselý. Praha: Nakladatelství Slovart, 1998. ISBN 80-7209-060-7. Kapitola Hra sama, s. 132. 
  4. ↑ GRAY, Paul. The Man in the Automaton. Time. 20. červen 1977. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-23. (anglicky)  Archivováno 23. 8. 2013 na Wayback Machine.
  5. ↑ a b c Café de la Régence. Sarah's Chess Journal [online]. 21. leden 2005 [cit. 2008-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-15. (anglicky) 
  6. ↑ LEVITT, Gerald M. The Turk, Chess Automaton. Jefferson, N. C.: McFarland, 2000. ISBN 0786407786. S. 26. (anglicky) 
  7. ↑ MIONE, Dario. Mida's Chess Corner [online]. 2007-03-16 [cit. 2008-04-05]. Kapitola Soldiers, chess and Café de la Regence. Dostupné online. (anglicky) }
  8. ↑ The Spirit of “Le Café de la Régence” is back. ChessBase News [online]. 23. květen 2006 [cit. 2008-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Café_de_la_Régence&oldid=24068940“