Přeskočit na obsah

Bwiti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bwiti je tradiční africké náboženství praktikované zejména v Gabonu, kde je jedním z oficiálních náboženství.[1] V Gabonu je bwiti praktikováno samostatně jako svébytné náboženství, často také spolu s katolickým křesťanstvím a/nebo s kultem předků bez směšování (vícečetná náboženská identita), v neposlední řadě v synkretizované podobě.[2] Náboženský systém bwiti s dlouhou tradicí je vzhledem k okolním původním africkým náboženstvím unikátní – jde výhradně o sebepoznání, duchovní vhled do podstaty skutečnosti, setkání se se sebou samým v nejvnitřnějším smyslu slova.[3]

Zasvěcenec, který připravuje přípravek z ibogy a vede iniciační rituál, se nazývá nganga.[1] Iniciační rituál v Gabonu trvá (podle oblasti) tři až sedm dní. Rituál není všude stejný, přesto má některé společné charakteristiky.[2] Předposlední zasvěcovací noci iniciovaný symbolicky umírá (fakticky je v bezvědomí nebo ve velmi hlubokém spánku), svléká ze sebe starého člověka a získává poznání; tělo iniciovaného leží v bezvědomí, zatímco jeho vědomí putuje a poznává.[3]

Tabernanthe iboga

[editovat | editovat zdroj]

Tabernanthe iboga je tropický keř z čeledi toješťovité.[3] Kořen keře obsahuje psychoaktivní látky ovlivňující centrální nervový systém, patřící do skupiny halucinogenů, na člověka působící výraznými změnami vědomí.[3] Nejen vyznavači bwiti v Gabonu, ale i některé další náboženské tzv. tajné společnosti – např. společnost Ombudi v Gabonu – ibogu považují za božskou rostlinu. Kořen ibogy obsahuje více než deset různých indolových alkaloidů, přičemž nejúčinnějším je alkaloid ibogain. Menší dávka alkaloidu ibogainu pomáhá lidskému organismu překonat únavu, hlad a žízeň a dočasně zvýšit energii. Psychedelické účinky vyvolává větší množství přijatého alkaloidu ibogainu. Předávkování končí smrtí.[1]

Náboženství bwiti pochází od Pygmejů, kteří objevili účinky konzumace druhé vrstvy kořene keře iboga.[2] Pygmejové – v Gabonu především etnikum Mbenge (skupiny Aka, Gyele, Bongo, Baka a Kola)[4] – vypozorovali zvláštní účinek ibogy u horských goril, které kořen okusovaly. Pygmejští lovci byli po malých dávkách drceného kořene ibogy schopni urazit znatelně delší vzdálenost, unést větší zátěž a několik dní nespat. Větší dávky ibogy vedou k výrazným halucinacím a dávka užívaná k iniciaci bwiti způsobí dočasné bezvědomí. Pygmejové začali větší dávky ibogy používat k duchovním účelům, k získání vhledu do reality a časem rozvinuli unikátní náboženský směr.[2]

Iniciační rituál

[editovat | editovat zdroj]

Iniciační rituál probíhá nejčastěji v rané dospělosti kolem patnáctého roku věku. Dítě z rodu ngangů, předurčené stát se ngangou, absolvuje iniciaci dříve, přibližně ve věku sedmi let. Společnými charakteristikami iniciačního rituálu v různých oblastech jsou podle afrikanisty a religionisty O. Havelky monotónní hudba s opakující se melodií, očista, zvracení, půst, okuřování a přijímání přípravku z kořene iboga.[2]

Lidé uvádí po iniciaci různé vize: často se jedná o živé obrazy z nejranějšího dětství nebo – v oblastech, kde se bwiti praktikuje spolu s kultem předků – setkání se zemřelými předky. Někdo nazírá hluboké propojení s prostředím (přírodou, lidmi, vesmírem...). V případě synkretismu bwiti a křesťanství doprovází iniciaci křesťanské svátosti.[5]

  1. a b c FERNANDEZ, J. W. Bwiti: An Ethnography of the Religious Imagination in Africa. 1. vyd. Princeton: Princeton University Press, 2019. S. 470–489. 
  2. a b c d e HAVELKA, Ondřej. The Syncretism of the Gabonese Bwiti Religion and Catholic Christianity from a Theological and Theological-Ethical Perspective. AUC THEOLOGICA. Karolinum, 2022-11-25, roč. 12, čís. 1, s. 143–159. Dostupné online [cit. 2023-03-31]. (anglicky) 
  3. a b c d FERNANDEZ, J. W.; FERNANDEZ, R. L. Returning to the path: the use of iboga(ine) in an equatorial African ritual context and the binding of time, space, and social relationships. Chemistry and Biology. 2001, roč. 56, čís. 1, s. 235–247. 
  4. YATES, Douglas A. Historical Dictionary of Gabon. 1. vyd. Lanham: Rowman & Littlefield, 2017. S. 6–7. 
  5. HAVELKA, Ondřej. KŘESŤANSTVÍ V AFRICE: TŘI FÁZE CHRISTIANIZACE A SPECIFIKA AFRICKÉ TEOLOGIE I SPIRITUALITY – Theologická revue [online]. [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]