Bučovice (zámek)
| Zámek Bučovice | |
|---|---|
.jpg) | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesanční architektura |
| Architekti | Pietro Gabri, (Jacopo Strada (nikoliv Pietro Ferrabosco di Lagno) Giovanni Giacomo Tencalla |
| Výstavba | 1575–1585 |
| Stavebník | Jan Šembera z Boskovic |
| Poloha | |
| Adresa | Bučovice,  Česko |
| Souřadnice | 49°8′57,2″ s. š., 17°0′4,6″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 36065/7-3596 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zámek Bučovice je renesanční stavba, která patří k stavitelským památkám města Bučovice a dominuje zdejšímu centru města. Je přístupný veřejnosti.
Historie a architektura
[editovat | editovat zdroj]Zámek byl postaven v letech 1575–1585 na zakázku Jana Šembery z Boskovic, ve své době jednoho z nejbohatších moravských šlechticů. Stavitelem zámku s jeho renesančními arkádami byl severoitalský mistr Pietro Gabri.[1] Stavbu realizoval s využitím plánů Jacopa Strady (nikoliv – jak se často mylně uvádí – Pietro Ferrabosco di Lagno[2]).[3]
Zámek má prostorný dvůr vroubený ze tří stran arkádami. Štíhlých sloupů a arkád s hlavicemi (jónskými, římskými i korintskými) je celkem 96. Sokly sloupů jsou ozdobeny emblémy, kamenné veřeje dveří pak nesou znaky zakladatele zámku a jeho manželek.
Na barokních úpravách zámku probíhajících od roku 1633 participoval Giovanni Giacomo Tencalla. Ten pro Maximiliána z Lichtenštejna, jenž zámek i panství vyženil s dcerou Jana Šembery Kateřinou, vytvořil i manýristickou kašnu (1635/1637) uprostřed dvora. Vodotrysk je vysoký 8,5 metru; představuje kalichovitou vázu s lupenkovitě zprohýbanou hlavicí, která přechází ve čtyři vyhloubené dračí hlavy opírající se o bedra dřepících mořských panen. Nahoře je zakončen sochou Dionýza. V téže době byly přistavěny i čtyři rohové věže s kovovými lucernami, které však pro velkou tíhu musely být s věží postupně sejmuty.
Na rozdíl od vnější až strohé fasády zámku, jeho západní křídlo v sobě skrývá několik bohatě zdobených reprezentačních sálů, které se jmenují podle jejich pozdně renesanční výzdoby. Sál pěti smyslů má na klenbě alegorie smyslů malované podle kreseb Martena de Vos[4]. V lunetách jsou technikou chiaroscura-šerosvit namalovány antické výjevy. Další pokoj zvaný „ptačí“ má na stropě malovanou síť, v jejímž vrcholu je Amor s ptáky. Rozlohou největší je Císařský pokoj, jehož výzdobu velmi pravděpodobně provedl dvorní sochař a štukatér císaře Rudolfa II. – Hans Mont. Na čtyřech lunetách, které Mont vyzdobil vysokým štukem, se nacházejí postavy císaře Karla V., mytické Európy, boha Marta a Venuše. Do lunet nad okny Mont umístil římské císaře – Augusta, Nera, Antonia a Marca Aurelia. Tzv. zaječí pokoj je vyzdoben freskami, kde zajíci vystupují v lidských situacích a s lidmi dokonce válčí. Uprostřed stropu je freska zobrazující hostinu zaječího páru. Venušin pokoj zdobí fresky z okruhu malířů benátské školy. Pokoje v prvním patře byly určeny především pro služebnictvo, ale nachází se zde také kaple datovaná 1637.
Od roku 1681 přestal zámek sloužit jako panské sídlo a stal se administrativním centrem panství, od roku 1722 pak sídlem centrální lichtensteinské účtárny. Od té doby žádné závažnější stavební úpravy nenarušily jeho italský renesanční charakter.
Park
[editovat | editovat zdroj]K straně zámku byla připojena plochá geometrická zahrada o velikosti 17,5 ha obklopená zdí. Plocha byla rozčleněna pravoúhle se soustavou os s kašnami, ornamenty ze zimostrázů a habrů, trávníky, ovocné výsadby. Celá plocha byla později upravena jako ovocný sad a do současné podoby, která reflektuje původní úpravy, rekonstruována v letech 1960-1965 (D. Menclová, B. Wágner). Zahrada je považována za významný objekt v rámci vývoje sadovnické architektury v ČR.[5]
V zahradě se v roce 1985 nacházelo 7 jehličnanů a 42 listnáčů. Z jehličnanů je jmenován cypřišek nutkajský[6] a zerav obrovský (Thuja plicata 'Variegata'), oba u zámecké zdi. Z listnáčů je uváděna višeň chloupkatá Pendula Rosea[7] (Prunus subhirtella 'Pendula'), líska turecká, jeřáb prostřední (Sorbus intermedia) a hlošina úzkolistá (Eleagnus angustifolia) (0,79 m, 8 m, 9,4 m).[5]
Památková ochrana a obnova
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Počet návštěvníků |
|---|---|
| 2015 | 7 576 |
| 2016 | 10 272 |
| 2017 | 11 813 |
Zámek byl vyhlášen kulturní nemovitou památkou a v roce 2001 národní kulturní památkou.[9]
Dlouhou dobu nefunkční kašna[10] byla v 10. letech 21. století kompletně opravena. Město Bučovice pořádalo od roku 2007 veřejnou sbírku, prostředky se sbíraly i z benefičních koncertů a nemalý podíl věnovaly podnikatelské subjekty z Bučovicka. Obnova parku, včetně jeho vodního zavlažovacího systému, byla završena, když 10. dubna 2014 byla opravená kašna veřejně uvedena do provozu.[11]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Panorama Bučovického zámku s parkem z ptačí perspektivy -
Bakchova fontána -
Zámecký park v Bučovicích, úprava 2018 -
Zámek s parkem -
Zámecké nádvoří -
Ciferník hodin na věži
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Pietro Garbi [online]. Brno: Muzeum města Brna, 2014. Dostupné online.
- ↑ FERABOSCO, Pietro [online]. Alto Adige, Italien: Dostupné online. (německy)
- ↑ Kolektiv autorů. Bučovice. In: Umělecké památky Moravy a Slezska (B. Samek, ed.). Vydala Academia, nakladatelství AV ČR, Praha, 1994. Str. 294-299.
- ↑ Marten de Vos [online]. Antverpy: Web Gallery of Art [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b HIEKE, Karel. Moravské zámecké parky a zahrady. [s.l.]: SZN, 1985. S. 34.
- ↑ Cypřišek nutkajský [online]. Praha: Zahrady a bydlení [cit. 2018-11-28]. Dostupné online.
- ↑ Višeň chloupkatá [online]. Praha: Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 147897 : zámek s parkem. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ BLAŽÍČEK, Oldřich J. Fontána v Bučovicích. Umění. 1954, roč. 2, čís. 3, s. 251–252.
- ↑ ŠNAJDAROVÁ, Dagmar. Po 140 letech vytryskla z Bakchovy fontány bučovického zámku opět voda. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-04-11 [cit. 2014-04-12]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HEGROVÁ, Kateřina. Renesanční kamenný portál jižního hospodářského křídla při zámku v Bučovicích. Brno, 2012 [cit. 2015-05-12]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Jitka Trčková. Dostupné online.
- KONEČNÝ, Michal; MÍCHALOVÁ, Zdeňka. Zámek Bučovice. Kroměříž: Národní památkový ústav, územní památková správa v Kroměříži, 2021. 192 s. ISBN 978-80-907400-7-5.
- KRAJČÍROVÁ, Lucia. Fontána na nádvorí bučovického zámku. Brno, 2011 [cit. 2015-05-12]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Pavel Suchánek. Dostupné online. (slovensky)
- LATTENBERG, Pavel. Průzkum předzámecké kašny zámku Bučovice. Brno, 2008 [cit. 2015-05-12]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Jitka Trčková. Dostupné online.
- SLÁDKOVÁ, Eva. Zámek Bučovice - stavební dějiny, architektura a výzdoba. Brno, 2014 [cit. 2015-05-12]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Ondřej Jakubec. Dostupné online.
- TOMANOVÁ, Zuzana. Konzervování ručiček věžních hodin zámku Bučovice. Brno, 2008 [cit. 2015-05-12]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Jiří Příhoda. Dostupné online.
- ZLÁMAL, Vladislav. Vyškov město a okres. Vyškov: Národohospodářská propagace Československa, 1936.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bučovice na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Bučovická osmimetrová fontána by měla za dva roky tryskat vodu, České noviny 24.8.2010
- Zámek Bučovice – Toulavá kamera [online]. Česká televize, 2019-05-09 [cit. 2019-05-09]. Dostupné online.
