Přeskočit na obsah

Bruck an der Leitha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Most nad Litavou
Bruck an der Leitha
Náměstí s kostelem
Náměstí s kostelem
Most nad Litavou – znak
znak
Poloha
Souřadnice48°1′32″ s. š., 16°46′44″ v. d.
Nadmořská výška156 m n. m.
Časové pásmoStředoevropský čas / Středoevropský letní čas
StátRakouskoRakousko Rakousko
Spolková zeměDolní Rakousy
OkresBruck an der Leitha
Most nad Litavou
Most nad Litavou
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha23,7 km²
Počet obyvatel7 887 (2016)[1]
Hustota zalidnění324 obyv./km²
Správa
Statusokresní město
StarostaGerhard Weil
Oficiální webwww.bruckleitha.at
E-mailstadt@bruckleitha.at
Telefonní předvolba0 21 62
PSČ2460
Označení vozidelBL
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bruck an der Leitha (česky a slovensky Most nad Litavou, chorvatsky Bruk na Lajti) je okresní město na východě rakouské spolkové země Dolní Rakousy, největší sídlo a správní středisko stejnojmenného okresu. Žije zde přibližně 7 900[1] obyvatel.

Geografie

[editovat | editovat zdroj]

Bruck a.d. Leitha leží u řeky Litavy, v Brucké bráně severně od Litavských hor, asi 10 km severně od Neziderského jezera, 30 km jihovýchodně od Vídně a 25 km jihozápadně od Bratislavy. Nachází se přímo na zemské hranici s Burgenlandem, která od města administrativně odděluje jeho předměstí Bruckneudorf. Spolu s tímto předměstím, s nímž je urbanisticky srostlý, by měl Bruck asi 11 tisíc obyvatel.

Katastrální území

[editovat | editovat zdroj]
Budova okresního úřadu

Město sestává ze tří katastrálních území:

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Kolem roku 800 našeho letopočtu mohl franský král Karel Veliký (742-814) velkou část Avarů vyhnat z dnešního území Dolních Rakous. Tím se umožnilo oblast osídlit franskými a bavorskými přistěhovalci. V té době bylo osídleno dnešní „Staré město“. V roce 976 Leopold I. Babenberský (asi 940–994) ze šlechtického rodu Babenberků toto území lénem. Řeka Litava (Leitha) již tehdy tvořila hranici mezi Rakouskem (Österreich) a Uhrami. Bruck čili Most (přes Litavu) se tak stal významným hraničním přechodem na cestě z Vídně do Uher, jímž byl až do začátku 20. století.

Pod ochranou hradu na severu – který je v současné době zámek Prugg – zvyšovalo se územní osídlení. V roce 1074 byl Bruck an der Leitha v dokumentech poprvé uváděný jako místo Aschirichesprucca. Roku 1239 (?) za Leopolda VI. Babenberského (1176-1230) místo obdrželo městská práva. Od roku 1276 poskytl král Rudolf I. Habsburský (1218–1291) městu pevný podíl z mýtného.[2]

Za habsburského vévodství se Brucku 1484 zmocnil uherský vojevůdce Dávid Hazi (království Matyáše Korvína) (1443-1490). Za válečného tažení proti Uhrám císař Maxmilián I. Habsburský (1459–1519) získal město zpět. Město přečkalo v roce 1529 válečné tažení osmanské říše pod sultánem Sulejmanem I. (asi 1494–1566), utrpělo však veliké ztráty. Také při pozdějším válečným tažením (1683), dnes nazývané druhé obléhání Vídně trpěl Bruck jako hraniční město.

V roce 1546 hrabě Leonhard IV. z Harrachu získal panství Bruck an der Leitha. Od té doby žilo město až do 19. století pod tímto šlechtickým rodem. Po druhém Tureckém obléhání postavili obyvatelé města v roce 1694 na hlavním náměstí z vděčnosti z vítězství proti Turkům a jako památník za ochranu proti moru sloup Nejsvětější Trojice (nazývaný také morový sloup), který stojí dodnes.

Ve stejném roce začala stavba barokního kostela (stavba dokončena roku 1702; další rozšíření bylo dokončeno teprve v roce 1738). Dnešní kostelní věž byla dříve jednoduchou městskou věží, která se využívala kvůli pozorování blížícího nepřítele, požár uvnitř města anebo jiná varování. Hrad na severu města nechal postavit „Aloys Thomas hrabě Harrach“ od 1707 do 1711. Stavbu provedl Johann Lukas von Hildebrandt (1668–1745).

Kameníci a zedníci v městě

[editovat | editovat zdroj]

Městská čtvrť kameníků a zedníků v Bruck an der Leitha [3] a z císařského kamenolomu, Eisenstadt, Pottendorf ..) byl ve Vídeňském Novém Městě zřízen cech. Cechovní kniha s pokladnou je doložena výdaji a zachycuje také časovost prací. Např.:[4]

  • Příjem dne 4. června 1671 počestného řemesla na dodaných účtech z Khayser Steinbruch, Pruckh an der Leytha a Eysenstatt stálo .. 15 zlatých 3 krejcary.
  • Výdaje 22. května 1678 na výdaje, tak i dohlídky na obchodech Prugg an der Leytta a Kayl. Stainbruch na částku .. 8 zlatých 17 krejcarů.

Z cechovních knih se získávají informace nad císařským kamenolomem a letních mistrech, zvláště o rodině Kru(c)kenfellnerů. Letní mistři byli do 1781 přičleněni v živnosti do císařského kamenolomu. Od 7. října 1781 byli mistři z nejvyššího rozkazu pod správou Brucku.

Bruckský tábor

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1863 byl pro c. a k. ministerstvo války Rakouska-Uherska zřízen na uzavřených loukách mezi Pachfurthem a Rohrau (Dolní Rakousy) v období od května do října stanový tábor pro 6 brigád.[5] Tito ubytovaní vojáci měli v těch měsících častokrát navštívit město Bruck. Obyvatelům Brucku zvýšený počet návštěvníků přinesl příjem především obchodníkům a hospodským. Bruck poznal, že na východě Rakouska je zřízen větší tábor a v němž různé vojenské útvary, důstojníci i vojáci, cvičné střelby a boj.

Bruck se ucházel o výstavbu plánovaného tábora a již roku 1865 došla předběžná jednání ke konci. Vojenská správa ale požadovala, že bude jen jednat s jedním partnerem města a mělo být najednou odevzdáno celé území tábora. Město muselo vést jednání s 288 jednotlivými majiteli, zákopy však byly také ve vinicích a vinaři se obávali ztráty své budoucnosti. Ale ceny za výkup pozemků byly pro tehdejší poměry velmi vysoké, a tak se rolníci brzy rozhodli k odprodeji. Obchodníci byli ovšem plně odhodláni pro tento projekt. Také hrabě Harrach a Batthyány jednali s vojsky přímo a souhlasili také s odprodejem.

Dne 20. dubna 1866 přišel císařský souhlas a tento den je pokládán za samotné datum výstavby Brucského tábora. V roce 1867 byl vojenský tábor postaven. Do tábora se nastěhovala především posádka pro světovou válku, mezi jiným i polní prapor z Bosny a Hercegoviny se sem přistěhoval. Ležel celý na pravém břehu na uherské půdě, tedy v Bruck-Uherské straně, kde později vznikla obec Bruck-Neudorf, později Királyhida, co znamená Königsbrücke.

První světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Požadavky Bruckského tábora po další půdě vedla k jednání s klášterem Heiligenkreuz jako vlastníkem pozemků císařského kamenolomu i s obecní částí Königshof, s vojenským erárem.[6] Dne 31. října 1912 dostali od opata Gregora Pöcka (1862-1945) odpověď týkající se projednávání prodeje a kamenolom byl c. a k. rakouskému ministerstvu války předán. Klášter dostal 3 500 000 korun a část štýrského lesa.

Na této půdě byl v první světové válce byl zřízen tábor válečných zajatců asi pro 3000 vojáků. V budoucnu, ve druhé světové válce podle „Seznamu zajateckých táborů Wehrmachtu Stalag XVII A, s asi 73 000 vojáky byl největším v celé říši. Politická obec Kaisersteinbruch již neexistovala.[7]

Bruck je českému čtenáři znám z díla Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Švejk je se svým batalionem převelen právě do Brucku, který je tady nazýván českým překladem svého jména „Most nad Litavou“ a dnešní Bruckneudorf původním maďarským jménem Királyhida.

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Od října 1944 byl tábor používaný pro maďarské Židy, ale také „tábor nucených prací“ z jiných zemí v „jihovýchodním valu“ ve stavebním úseku Bruck an der Leitha. Maďarští Židé byli umístěni v různých stodolách, ve „Fischamenderstraße“ a na „městském statku“. Dalším táborem byl prospěšný Heidehof v Bruckneudorfu. Mezi 5. prosincem 1944 a 26. březnem 1945 zemřelo 155 maďarských Židů v Brucku především mrazem, vyčerpáním a podvýživou. Dne 29. března 1945 následovala evakuace židovských dělníků na nucených prací do jednoho „pochodu smrti do koncentračního tábora Häftlingen“ nad Bad Deutsch-Altenburg ve směru koncentračního tábora Mauthausenu.[8]

Infrastruktura

[editovat | editovat zdroj]

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Silnice: Bruck leží na východní dálnici (A4) a na „Budapešťské silnici“ (B10). Železnice: Bruck je „Budapešťskou větvi“ Východní dráhy s rychlostní tratí S-Bahn, linka (S60) ÖBB.

Sídla firem

[editovat | editovat zdroj]

Dříve byl Bruck mimo Tulln an der Donau a Siegendorf im Burgenland nejdůležitějším cukrovarem východní oblasti. Hlavní byl ale v osmdesátých letech uzavřen. Na jeho místě vznikl Ölmühle, velká část výroby rakouské bionafty.

Hlavním závodem je dnes potravinářská továrna firmy Mars Incorporated.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Muzea:

  • Věž umění: ve "Wiener Gasse"
  • Muzeum "Uherská věž"
  • Muzeum „Hrad"
  • Farní muzeum
  • Rolnické muzeum
  • Muzeum ptactva
  • Hasičské muzeum
  • Harrachův park
  • Mlýnský park
  • Školní park
  • Městské divadlo

Školství

[editovat | editovat zdroj]
  • Obecná škola I, Hauptplatz
  • Obecná škola II, Fischamenderstraße
  • Hlavní škola I, Lagerhausstraße
  • Hlavní škola II, Raiffeisengürtel
  • Zvláštní pedagogické středisko a Zvláštní škola, Hauptplatz
  • Škola pedagogických kurzů, Stefaniegasse
  • BG/BRG, Fischamenderstraße
  • HAK/HASCH, Fischamenderstraße
  • Hudební škola Antona Stadlera, Feldgasse

Sportovní spolky

[editovat | editovat zdroj]
  • Tělocvičná a sportovní unie Bruck an der Leitha
  • Basketbalový spolek UKJ Autohaus Bogoly Bruck an der Leitha, založený 1954
  • Fotbalový spolek ASK Bruck an der Leitha
  • Fotbalový spolek SC Wilfleinsdorf (2. třída Východ)
  • Tenisový spolek UTC Bruck an der Leitha

Významní rodáci

[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bruck an der Leitha na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b Bevölkerung zu Jahresbeginn nach Gemeinden seit 2002. Statistik Austria. leden 2023. Dostupné online.
  2. ↑ Heinrich Gottfried Gengler: Regesten und Urkunden zur Verfassungs- und Rechtsgeschichte dert deutschen Städte im Mittelalter, Erlangen 1863, S. 407–408.
  3. ↑ Stadtarchiv Bruck an der Leitha, Protokoll und Meisterbuch eines ehrsamen Handwerks der Steinmetz- und Maurer Viertellade Bruck an der Leitha – anno 1749
  4. ↑ Stadtarchiv Wiener Neustadt, Denen Bürgerlichen Steinmetz- und Maurer in der Neustadt Zechbuch. Angefangen Anno 1617 bis 1781
  5. ↑ Josef Christelbauer, Rudolf Stadlmayer: Geschichte der Stadt Bruck an der Leitha, 1983. Entstehungsgeschichte des Brucker Lagers, S 167
  6. ↑ Kriegsarchiv Wien: 1912 Verkauf von Königshof an das Militärärar.
  7. ↑ Helmuth Furch: Historisches Lexikon Kaisersteinbruch, Kriegsgefangenenlager Kaisersteinbruch, 2004. S. 379-394
  8. ↑ Petra Weiß / Irmtraut Karlsson: "Die Toten von Bruck. Dokumente erzählen Geschichte", Berndorf: KRAL-Verlag 2008

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Laurenz Pröll: Die Gegenreformation in der l.-f. Stadt Bruck a. d. L., ein typisches Bild, nach den Aufzeichnungen des Stadtschreibers Georg Khirmair Wien, 1897.
  • Bezirksschulrat Bruck an der Leitha (Hrsg.): Heimatbuch des Bezirkes Bruck an der Leitha. 4 Bände. Bruck an der Leitha, 1951-1954.
  • Josef Christelbauer: Geschichte der Stadt Bruck an der Leitha. Ein Beitrag zur Förderung der Heimatkunde. Bruck an der Leitha, 1920.
  • Josef Christelbauer, Rudolf Stadlmayer: Geschichte der Stadt Bruck an der Leitha. Bruck an der Leitha, Stadtgemeinde, 1983 (Neuauflage 1986). Ursprünglich: 1920. Faksimile-Ausgabe ergänzt, erweitert und verändert von Rudolf Stadlmayer.
  • Josef Grubmüller: Hervorragende Persönlichkeiten (von Bruck an der Leitha). In: Bezirksschulrat Bruck an der Leitha (Hrsg.), Teil 3: Seiten 423 ff.
  • Karl Hammer (Hrsg.): BG Bruck a. d. Leitha, Festschrift anlässlich der Eröffnung des neuen Schulgebäudes Festschrift. Bruck an der Leitha, [1965].
  • Rudolf Stadlmayer: Hundert Jahre Brucker Schule. Festschrift. Bruck an der Leitha, 1974.
  • Rudolf Stadlmayer: Bruck an der Leitha. 60 Jahre Zeitgeschehen 1918-1978. Selbstverlag der Gemeinde. 1982
  • Petra Weiß: Bruck a. d. Leitha von 1867 bis 1918 mit besonderer Berücksichtigung des Brucker Lagers. Diplomarbeit an der Universität Wien 1993.
  • Rudolf Stadlmayer (Hrsg.): Bruck an der Leitha. Brucker Alltag in vergangenen Jahrhunderten. Selbstverlag der Stadtgemeinde Bruck an der Leitha 1998.
  • Petra Weiß: Bruck an der Leitha anno '45 *1945. Kriegsende und Besatzungszeit am Beispiel einer niederösterreichischen Kleinstadt. Dissertation an der Universität Wien 1998.
  • Petra Weiß: Die letzten Monate nationalsozialistischer Herrschaft in Bruck, Leitha. Bruck an der Leitha 1999.
  • Petra Weiß: Politik und Alltag in den ersten Monaten der Besatzungszeit in Bruck an der Leitha. Bruck an der Leitha 2000.
  • Petra Weiß, Johanna Wallnegger, Ilse Hübner: 100 Jahre Stadtbücherei Bruck an der Leitha. 1901-2001. Stadtbücherei der Stadt Bruck an der Leitha. 2001.
  • Hertha Schuster: Festschrift Volksschule Hauptplatz 2001. Stadtgemeinde Bruck an der Leitha (Hrsg.) 2001.
  • Johanna Wallnegger, Petra Weiß: 100 Jahre Brucker Stadttheater 1904 bis 2004 Eigenverlag des Kultur- und Museumsvereins Bruck an der Leitha 2004.
  • Irmtraut Karlsson, Petra Weiß: Die Toten von Bruck - Dokumente erzählen Geschichte. Kral-Verlag Berndorf 2008. ISBN 978-3-902447-43-2.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Obce okresu Bruck an der Leitha
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bruck_an_der_Leitha&oldid=23923923“