Bokmål

Bokmål
Rozšíření	Norsko
Počet mluvčích	4,8 milionů
Klasifikace	Indoevropské jazyky Germánské jazyky Severogermánské jazyky Norština; ; ; ;
Písmo	Latinka
Postavení
Regulátor	Jazyková rada (Språkrådet)
Úřední jazyk	Norsko
Kódy
ISO 639-1	nb
ISO 639-2	nob (B); nob (T)
ISO 639-3	nob
Ethnologue	nob
Wikipedie
	no.wikipedia.org
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bokmål (výslovnost búkmól; doslova knižní řeč) je spolu s novou norštinou jedna ze dvou oficiálních spisovných variant norštiny.

Oba spisovné jazyky jsou v Norsku rovnoprávné. Bokmål používá především obyvatelstvo velkých měst ve východní části země, více než 92 % všech obyvatel.

Bokmål je velkou měrou ovlivněn dánštinou, která byla více než 400 let úředním jazykem v Norsku. Po roce 1814, kdy skončila dánská nadvláda, byl jazyk nazýván dánsko-norský, od roku 1890 riksmål (říšský jazyk). Jazyk prošel řadou reforem, které měly za cíl jeho přiblížení norským nářečím a nové norštině. Reformy se však nesetkaly vždy s kladným ohlasem. Od roku 1929 se jazyk nazývá bokmål.

Riksmål, jako stále používaná konzervativní varianta, se řadí mezi východní severogermánské jazyky (kam patří také dánština a švédština), zatímco nová norština patří spolu s islandštinou a faerštinou do západní větve. Bokmål leží mezi těmito dvěma skupinami.

Historie

Specifická jazyková situace v Norsku je důsledkem historického vývoje. Od roku 1397, kdy přešlo Norsko pod dánskou nadvládu, se hlavním jazykem Norska stala příbuzná dánština, která postupně vytlačila norštinu ze všech oblastí úředního jednání. Ve městech vznikala nářečí, v nichž převažovala dánská slovní zásoba a morfologie a zároveň norská fonetika a syntax. Na venkově se však mluvilo nářečími, která byla výsledkem vývoje staré norštiny.

Dánština se používala až do krátkého osamostatnění a připojení Norska ke Švédsku roku 1814. V té době vznikly dva hlavní myšlenkové proudy, jejichž cílem bylo vytvoření spisovného norského jazyka. Jeden z těchto směrů vycházel z nářečí venkovského obyvatelstva, z nichž byl později vytvořen landsmål – dnešní nová norština. Druhý směr rozvíjel jazyk dánsko-norský, který byl používán jako úřední (landsmål byl prohlášen za druhý úřední jazyk roku 1885). Spisovatel Henrik Wergeland (1808–1845) a jeho kolegové seskupení kolem časopisu Statsborgeren začali obměňovat jeho slovní zásobu a pravopis. Wergeland v roce 1835 navrhoval, aby byla sjednocena výslovnost v divadlech podle dialektu používaného v Kristiánii (dnešní Oslo), což se stalo, i když ne zcela podle tohoto konceptu, až roku 1852. Od roku 1890 je dánsko-norský jazyk nazýván riksmål (dosl. říšský jazyk; tehdejším pravopisem rigsmaal). V průběhu 20. století byl několikrát reformován s cílem sblížení s hovorovým jazykem obyvatelstva a novou norštinou. Tato opatření se však mnohdy nesetkala s kladným přijetím mezi uživateli.

Mapa Norska s vyznačením obcí, kde se jako úřední jazyk používá (2007): bokmål nynorsk neutrální

Reforma 1907

Reforma zavedla psaní p, t, k podle výslovnosti namísto původního b, d, g, např. bok (kniha) místo bog. Aby se předešlo záměnám, začaly se v podobných případech používat zdvojené souhlásky (např. ve slově bukk, podstavec). V mnoha případech byly nahrazeny dánské koncovky norskými, např. v množném čísle (hester místo heste, koně) či préteritu (kastet místo kastede, házel).

Reforma z roku 1907 následovala po získání nezávislosti Norska na Švédsku (1905). Odpovídala jazykové praxi vedoucích společenských vrstev.

Reforma 1917

V roce 1917 došlo k dalším změnám pravopisu. V mnoha slovech se podle výslovnosti začalo psát ll a nn místo ld a nd (např. fjell místo fjeld, pohoří, mann místo mand, muž). Písmeno æ bylo v mnoha slovech nahrazeno písmenem e (např. lese místo læse, číst). Bylo zavedeno písmeno å (vysl. [ɔ, ɔː]), které nahradilo v písmu dřívější skupinu aa. Při ohýbání byly volitelně zavedeny některé tvary používané v nářečích a v nové norštině, např. určitý člen ženského rodu -a (ženský rod již nebyl podle dánštiny v riksmålu používán, splynul s rodem mužským), tvary préterita na -a (např. kasta vedle kastet) aj. Zavedeny byly rovněž některé nářeční formy slov vedle tradičních (např. bein vedle ben, noha, dolní končetina).

Povinné změny se ujaly v praxi poměrně rychle, zatímco volitelné tvary nebyly všeobecně snadno přijímány.

Reforma 1938

V roce 1929 došlo k přejmenování obou spisovných jazyků, riksmål se od té doby nazývá bokmål (knižní řeč). Pod názvem riksmål se v současnosti rozumí konzervativní forma bokmålu, prostá radikálních změn zavedených v roce 1938. Tato reforma zavedla používání tzv. radikálních tvarů podle nářečí a nové norštiny vedle tvarů tradičních. Rozdělila tvary slov na hlavní a vedlejší, uváděné ve slovnících v závorkách. Ve školních učebnicích a v úředním styku směly být používány pouze tvary označené jako hlavní.

Reforma vedená snahou o přiblížení spisovného jazyka hovorovému (nová norština je bližší běžně mluvenému jazyku) se u většiny uživatelů bokmålu nesetkala s pochopením. Mnozí dosud považují radikální tvary za vulgární a dávají přednost tvarům tradičním, proto je riksmål stále používán jako neoficiální psaný standard. Cílem reformy bylo vytvoření jednotného spisovného jazyka, obecné norštiny (samnorsk). Proti tomuto úsilí však v 50. letech byla pořádána silná kampaň, kterou vedl Riksmålsforbundet, spolek založený v roce 1907 na ochranu riksmålu proti sílícímu vlivu nové norštiny.

Reforma 1959

V roce 1951 ustanovil parlament (Storting) Norskou jazykovou komisi (Norsk språknemnd), která začala pracovat na nové pravopisné normě. Cílem bylo především omezit počet dubletních tvarů. Výsledkem byla tzv. učebnicová norma (Læreboknormalen) z roku 1959. Reforma omezila počet hlavních forem, mnoho z nich bylo nadále označeno za formy vedlejší. Přesto nedošlo k redukci počtu volitelných forem. Za zmínku stojí, že za hlavní byly označeny mnohé radikální tvary.

Reforma 1981

V roce 1972 byla myšlenka obecné norštiny opuštěna. Byla vytvořena Norská jazyková rada (Norsk språkråd), která nahradila Norskou jazykovou komisi. V radě získali místo i zástupci spolku Riksmålsforbundet. Rada pak vypracovala návrh nové reformy, kterou v roce 1981 jednomyslně schválil parlament. Mnohé slovní formy byly zrovnoprávněny s hlavními formami danými reformou z roku 1959. Bylo například povoleno používat tvary mužského rodu (-en) u feminin (vedle zakončení -a) s výjimkou školních učebnic.

Reforma 2005

Reforma z roku 2005 navázala na předchozí. Zrušila zcela rozdíly mezi hlavními a vedlejšími formami.

Hlavní rysy

Následující tabulka srovnává v hlavní rysech tradiční a radikální tvary bokmålu s tvary dánskými na straně jedné a nářečními tvary používanými v hlavním městě Oslo na straně druhé. Z porovnání vyplývá ovlivnění tradičních tvarů dánštinou a radikálních tvarů osloským nářečím.

	Dánština	Bokmål		Nářečí v Oslo
	Dánština	Tradiční tvar	Radikální tvar	Nářečí v Oslo
Rozlišování mužského a ženského rodu malý muž malá žena	ne en lille mand en lille kvinde	ne en liten mann en liten kvinne	ano en liten mann ei lita kvinne	ano en liten mann ei lita kvinne
Rozlišování určitých tvarů mužského a ženského rodu v plurálu ty čluny ty vozy	ne bådene vognene	ne båtene vognene		ano båta vognene
Zakončení určitého tvaru plurálu neuter ty domy	-ene/erne husene	-ene husene	-a husa	-a husa
Zakončení příčestí minulého/trpného slabých sloves jel (na kole)	-et cyklet	-et syklet	-a sykla	-a sykla
zakončení préterita slabých sloves jel (na kole)	-ede cyklede	-et syklet	-a sykla	-a sykla
Zakončení příčestí minulého/trpného silných sloves napsán/napsal	-et skrevet	-et skrevet		-i skrivi
Rozštěpený infinitiv přijít ležet	ne komme ligge	ne komme ligge		ano komma ligge
Štěpení u maskulin zakončených nepřízvučnou samohláskou žebřík kolo	ne stige runde	ne stige runde		ano stega runde
Západoskandinávské dvojhlásky kost kouř jemný	ne ben røg blød	ne ben røk bløt	ano bein røyk blaut	ano bein røyk blaut
Západoskandinávské u místo o most	ne bro	ne bro	ano bru	ano bru
Západoskandinávské přehlásky podlaha	ne gulv	ne gulv	(ano) (golv)	ano gølv
Přízvuk na první slabice v cizích slovech banán	ne /ba'na:n/	ne /ba'na:n/		ano /'banan/
Tlusté l /ɽ/ ze staroseverského /rð/ stůl	ne /bo:r/	ne /bu:r/		ano /bu:ɽ/
Tlusté l /ɽ/ ze staroseverského /l/ slunce	ne /so:l/	ne /su:l/	ano /su:ɽ/	ano /su:ɽ/
Dánská slovní zásoba jíst proč	ano spise hvorfor	ano spise hvorfor		ne eta åffer
Dánská slovní zásoba dívka jak	ano pige hvordan	ano pike hvordan	ne jente (åssen)	ne jente åssen

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bokmål na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu bokmål na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo bokmål ve Wikislovníku
VIKØR, Lars S. Rettskrivingsreformer [online]. Oslo: Språkrådet [cit. 2008-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-08. (norsky)
Rettskrivningsendringer fra 1. juli 2005 [online]. Oslo: Språkrådet, 2005-05-23 [cit. 2008-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-30. (norsky)
Riksmålsforbundet: Kort historikk [online]. Oslo: Riksmålsforbundet [cit. 2008-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-02. (norsky)