Přeskočit na obsah

Bitva o Narvu (1918)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva o Narvu
konflikt: Estonská osvobozenecká válka
ruský křižník Oleg
ruský křižník Oleg

Trvání28. listopadu 1918
MístoNarva, Estonsko
Souřadnice
VýsledekPorážka Estonců, ústup na Tallinn
Strany
EstonskoEstonsko Estonsko
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Vlajka SSSR Sovětské Rusko
Vlajka Estonska estonští komunisté
Velitelé
Estonsko Aleksander Tõnisson
Estonsko Herman Maim
Estonsko Peeter Vaga
Německá říše Leutnant Müller
Vlajka SSSR E. A. Iskrijskij
Vlajka Estonska Jaan Sihver
Síla
Německá říše 405. pěchotní pluk
  • Obrněné vlaky
  • dělostřelectvo

Estonsko 4. pěchotní pluk

  • Kaitseliit- domobrana
Vlajka SSSR Rudá armáda:
  • 7. armáda
  • 6. střelecká divize
  • 2. viljandský pluk (estonští komunisté)

Námořní vlajka SSSR Námořnictvo:

  • křižník Oleg
  • torpédoborec Metkij
  • torpédoborec Avtroil
  • 500 námořníků

- celkem 4000 mužů pěchoty a jezdectva

Ztráty
neznámé, podle ruských zdrojů vysoké 94 estonských komunistů
(podle ruských zdrojů 80)

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Estonská osvobozenecká válka

Bitva o Narvu (estonsky: Narva lahing) byla první bitvou estonské osvobozenecké války. Odehrála se 28. listopadu 1918 v Narvě. Stáli zde proti sobě ruští bolševici s podporou 2. Viljandského pluku estonských komunistů proti Estonské armádě a domobraně (Kaitseliit) s podporou německého císařského námořnictva. I přes první úspěchy (viz bitva o Joalu) byli Estonci poraženi a byli nuceni přejít do defenzivy a stáhnout se k Tallinnu.

Politické pozadí

[editovat | editovat zdroj]

V listopadu roku 1918 skončila první světová válka a německé okupační jednotky se začaly stahovat z Estonska. Toho se pokoušeli využít sovětští bolševici, kteří svůj budoucí komunistický stát chtěli obnovit v hranicích bývalého ruského impéria.

O to, aby se i Estonci do tohoto svazku zapojili, ať už dobrovolně, či násilím, se měla postarat Rudá armáda rychlým útokem přes Narvu do Tallinnu.

První střet v Joale

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku bitva o Joalu.

Než 7. bolševická armáda a 6. střelecká divize pod velením generála E. A. Iskrického překročila řeku Narvu, byli do boje vysláni estonští komunisté, aby obsadili předměstí Narvy, Joalu. Nepodařilo se jim to a estonský komunistický velitel Jaan Sihver zde padl spolu s 94 příslušníky 2. Viljandského pluku.

I přes Sihverův neúspěch byla Narva dobyta, a to výsadkem rudého námořnictva kombinovaným s útokem hlavních bolševických sil ze severu i z jihu. Sihverovi se však nepodařilo odříznout cestu k ústupu, a tak se Estoncům podařilo uniknout.

Vylodění Rudého námořnictva, ústup z Narvy

[editovat | editovat zdroj]

Po neúspěšném útoku estonských komunistů v Joale zamýšleli bolševici rozdrtit místní obranu námořním výsadkem za její linie. Ještě toho dne se 500 příslušníků bolševiky kontrolovaného námořnictva vylodilo v Hungerburgu (dnes Narva-Jõesuu) z křižníku Oleg a torpédoborců Metkij a Avtroil (později zajat Estonci a přejmenován na Lenuuk). Bez odporu postupovali až k vesnicím Riigi a Peeterristi, kde vyhodili jeden ze zdejších železničních mostů do povětří.

Němci z Narvy ustoupili, dokud to bylo možné, aby unikli obklíčení, a estonský 4. pluk, v domnění že bez německé palebné podpory není obrana možná, také ustoupil směrem na západ.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Сражение за Нарву (1918) na ruské Wikipedii.

Související články

[editovat | editovat zdroj]