Bissone
| Bissone | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 45°57′ s. š., 8°57′58″ v. d. |
| Nadmořská výška | 273 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC 01:00 (standardní čas) UTC 02:00 (letní čas) |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Ticino |
| Okres | Lugano |
  Bissone Bissone, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 1,85 km² |
| Počet obyvatel | 923 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 498,9 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 6822 |
| Označení vozidel | TI |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bissone (zastarale německy Byssen) je obec ve švýcarském kantonu Ticino. Žije zde 923[1] obyvatel. Leží na břehu Luganského jezera, asi 6 kilometrů jihovýchodně od Lugana.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]
Obec leží v nadmořské výšce 276 m na břehu jižního ramene Luganského jezera, naproti obci Melide, se kterou je spojena stejnojmennou přehradní hrází. Vesnice, leží přímo u jezera, ale od „vnitrozemí“ je dnes odříznuta dálnicí A2 a úsekem Gotthardské dráhy Lugano–Chiasso. Obcí prochází hlavní silnice č. 2.
Sousedními obcemi jsou italská exkláva Campione d'Italia na severu, Arogno na východě, Val Mara na jihu a Melide na západě.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Vesnice je zmiňována v letech 735 a 854 jako Blixuni; v 10. století zde vlastnil majetek klášter San Salvatore u Pavie, stejně jako klášter Sant'Ambrogio z Milána. Ve 2. polovině 15. století byla centrem odporu ghibellinů. Ve středověku se na místě dnešní Casa Tencalla nacházel hrad (zmiňovaný v roce 1054, doložený ještě v letech 1439 a 1504).[2]
Po 15. listopadu 1798 si zde patrioti a cisalpinisté zřídili své sídlo, které opevnili a odkud podnikali své výpady do okolí. Dne 23. února Bissone vstoupil do republiky Pieve Riva San Vitale; 3. března na něj zaútočili luganští; ti z něj vyhnali obránce, ukořistili pět děl a dva prapory a zajali asi třicet lidí. V roce 1803 bylo Bissone připojeno k okresu Ceresio, předtím provizorně patřilo k okresu Morcote.[2]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]
| Vývoj počtu obyvatel[2] | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1696 | 1850 | 1900 | 1950 | 1970 | 1980 | 1990 | 2000 | 2005 | 2010 | 2020 | ||||
| Počet obyvatel | 260 | 302 | 318 | 397 | 587 | 646 | 697 | 773 | 803 | 845 | 948 | ||||
Obec se nachází v jižní části kantonu Ticino, která je jednou z italsky mluvících oblastí Švýcarska. Převážná většina obyvatel obce tak hovoří italsky.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]Původní stará část obce je zapsaná v seznamu ochrany vesnic Švýcarska (ISO) - je působivou ukázkou výjimečného charakteru se starými paláci s kamennými arkádami. Rovněž za pozornost stojí kostel San Rocco (17. století a zvláště San Carpoforo (postavený ve středověku, 1630 barokizován).
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Každý den projede obcí po dálnici A2 více než 50 000 aut. Kromě toho zde jezdí 200 vlaků a doprava z kantonální silnice. V současné době úřady plánují výstavbu protihlukové stěny za 70 milionů švýcarských franků. Protože se však nepředpokládá, že by poskytla dostatečnou ochranu, vznikl proti těmto plánům mezi obyvateli velký odpor. Jednou z diskutovaných alternativ je projekt architekta Davida Coreho, který navrhuje zakrýt obě silnice a železniční trať a získaný prostor využít pro výstavbu bytových domů s výhledem na jezero.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Domenico Gagini (asi 1426–1492) - sochař
- Antonius Tencalla (†1628) - dvorní kamenický mistr a sochař
- Pietro Maino Maderno (asi 1592–1653) - dvorní sochař, od 1649 šlechtic
- Francesco Borromini (1599–1667) - přední architekt baroka v Římě
- Francesco Caratti (1615–1666) - barokní architekt aktivní v Praze
- Bernardo Falcone (1620–1696) - sochař
- Carpoforo Tencalla (1626–1685) - malíř
- Giovanni Pietro Tencalla (1629–1702) - architekt
- Carlo Antonio Bussi (1658–1690) - malíř fresek
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bissone na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- ↑ a b c GILI, Antonio. Bissone [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2009-04-22 [cit. 2023-07-15]. Dostupné online. (německy)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ivano Prosperi: Schweizerische Kunstführer GSK, Band 656/657: Bissone, Bern 1999, ISBN 3-85782-656-8
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bissone na Wikimedia Commons - (italsky) [1] – oficiální stránky
