Přeskočit na obsah

Beneš-Mráz Be-60 Bestiola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Be-60 Bestiola
Be-60 Bestiola na letišti (výr. č. 2)
Be-60 Bestiola na letišti (výr. č. 2)
Určenílehký turistický a sportovní letoun
PůvodČeskoslovensko
VýrobceBeneš-Mráz
ŠéfkonstruktérPavel Beneš
První let10. července 1935
Zařazeno1936
Charaktervyřazen ze služby
UživatelČeskoslovensko
Výroba1935-1936
Vyrobeno kusů23
Další vývojBe-62/Be-64 (nerealizované projekty)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beneš-Mráz Be-60 Bestiola byl lehký sportovní, turistický a víceúčelový letoun vyráběný v Československu v 30. letech 20. století byl učen pro aerokluby a letecké školy. Byl to první projekt od 1. dubna 1935 nově založené továrny Ing. P. Beneš, ing. J. Mráz, továrna na letadla Choceň.[1]

Beneš-Mráz Be-60 Bestiola, prototyp s motorem Walter Mikron I (1935)

Vznik a vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Typ vznikl jako první konstrukce nově vzniklé letecké továrny Beneš-Mráz v Chocni.[2]:s.194 Ing. Pavel Beneš počátkem roku 1935 odešel z továrny Praga (předtím ještě byl konstruktérem v Avii) a společně s ing. Jaroslavem Mrázem, který podnikal v opravách parních lokomotiv a ve výrobě chladicích zařízení, založili v dubnu 1935 novou firmu v Chocni, jejíž hlavní náplní se stala výroba sportovních letadel. Za Pavlem Benešem přišli z Avie Letňany konstruktéři ing. Zdeněk Rublič a ing. Jan Kryšpín. Společně začali připravovat stavbu letounu navrženého ing. Pavlem Benešem, Beneš-Mráz Be-60 Bestiola.[3]

První prototyp poprvé vzlétl 10. července 1935 pilotován továrním zkušebním pilotem Josefem Koukalem[2]:s.194 Zkušební lety odhalily menší nedostatky. Letoun měl špatnou stoupavost a byl "těžký na hlavu". Upravený prototyp s prodlouženým trupem a širším rozpětím křídla byl opětovně zalétán 13. srpna 1935. Takto upravený letoun úspěšně prošel 29. srpna 1935 úřední zkouškou Ministerstva veřejných prací (MVP) a 13. září 1935[4] byl zanesen do leteckého rejstříku s imatrikulací OK-BEA.[1] Druhý, 3. října 1935 dokončený, prototyp (OK-BEC, imatrikulován 9. října 1935)[5] již zcela odpovídal později vyráběným sériovým strojům. Letoun absolvoval zkoušky ve Vojenském technickém a zkušebním ústavu (VTLÚ) a na jejich základě byla ještě navržena záměna zahraničních přístrojů tuzemskými. Ministerstvo národní obrany (MNO) si na to objednalo sérii 20 strojů.

Beneš-Mráz Be-60 Bestiola, prototyp s motorem Walter Mikron I (zezadu)

MVP v roce 1935 převzalo první 3 vyrobené stroje (1-3) a MNO od července do září 1936 zbývajících 19 letadel (4-22). Letouny převzaté MNO létaly s imatrikulacemi udělenými od července do prosince 1936. Všechny letouny byly poskytnuty československým aeroklubům (9 v Čechách, 6 na Moravě a 3 na Slovensku) a pobočkám Masarykovy letecké ligy (Košice, Užhorod) pro výcvik pilotů. Poslední vyrobený stroj s imatrikulací OK-BEM sloužil v továrně Beneš-Mráz.[6]

Celkem bylo vyrobeno 23 letounů Be-60.[7]

Typ měl být následován plánovanými verzemi Be-62 s motorem Walter Minor 4, a Be-64 s motorem Pobjoy R,[2]:s.195 ale k jejich stavbě nedošlo, vzhledem k tomu, že přednost dostal vývoj dolnoplošníků, zahájený typem Be-50 Beta-Minor.[3]

Beneš-Mráz Be-60 Bestiola na Národním letu RČs. (Letectví, září 1935

Popis letounu

[editovat | editovat zdroj]

Jednalo se o celodřevěný, mírně "zavalitý", jednomotorový hornoplošník (mimo částí křídla a kormidel potažených plátnem)[2]:s.194 s uzavřeným prostorem osádky pro dvě osoby sedící vedle sebe, dozadu sklopnými křídly[2]:s.194 vyztuženými ocelovými vzpěrami a s pevným samonosným podvozkem ostruhového typu. Ostruha byla otočná kolem svislé osy. Robustní podvozek s rozchodem kol 1,9 m byl řešen tak, aby při eventuální nehodě trup zůstal nepoškozen a aby letadlo na něj bezpečně dosedlo.[8]

Dřevěná kostra čtyřhranného trupu byla v přední části kryta hliníkovými (dural) plechy a zbytek trupu byl potažen překližkou. Dřevěné křídlo bylo tvořeno skříňovými podélníky a mřížovými žebry z části potažené plátnem a z části kryto dýhou. Křidélka byla ovládána lany a táhly. Díky vyztužení vzpěrami bylo křídlo sklopné podle vertikální osy vytvořené závěsem zadního podélníku a závěsem vzpěr z profilových ocelových trubek.[8] Zavěšeno bylo na horní straně trupu. Po sklopení křídla, v době nepřesahují 1 minutu, se šířka letounu zmenšila na 3,2 m. Ocasní plochy byly potaženy plátnem, výškové kormidlo bylo ovládáno lany. Vodorovná ocasní plocha byla samonosná, vcelku s trupem.[9]

Provedení větrané kabiny s polohovatelnými opěradly sedadel a zdvojeným řízením (s jedinou rozvidlenou řídící pákou - kniplem a společnou přístrojovou deskou) umožňovalo dostatečný výhled obou členů posádky vpřed (předním průhledným štítem) i na obě strany průhlednou částí obou dvířek. Po stažení okének byl umožněn výhled vzad i směrem dolů pod letoun.[10]

Pohonnou jednotku prototypů představoval čtyřválcový invertní motor Walter Mikron I o výkonu 45-50 k (33-37 kW).[2]:s.194 V sériové výrobě pak byla použita silnější verze motoru Walter Mikron 4-II o výkonu 60-65 k (44-48 kW) s převrtanými válci a zvýšeným kompresním poměrem.[2] Motorový kryt byl vyroben z duralového plechu, jehož odklopitelné části umožňovaly snadný přístup k součástem motoru. Palivová nádrž o objemu 46 l benzínu byla umístěna v trupu za protipožární stěnou. Olejová nádržka o objemu 5 l byla umístěna pod motorem na přední přepážce trupu. Spotřeba benzínu činila 7 kg/100 km.[9]

Replika Be-60 se složenými křídly, exponát v Leteckém muzeu Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi

Použití

[editovat | editovat zdroj]

Již v září 1935 se první vyrobený letoun OK-BEA zúčastnil Národního letu Republiky Československé a posádka F. Kládek - dr. Rückl, v něm dosáhla šestého místa. Pilot F. Kládek z Aeroklubu RČs. za svůj výkon získal věcné ceny, skleněný pohár města Bratislavy a věcnou cenu fy. Walter pro nejlepší letce s motorem Walter.[11]

A 11. října 1935 odstartovala Bestiola k propagačnímu letu do Jugoslávie, ale přes bez sebemenšího problému za letu a přes úspěšný průběh ukázek se nepodařilo získat nějaké objednávky.[2]:s.195 Na jaře 1936 bylo letadlo vystaveno společně s dalšími choceňskými resp. československými typy na jarním veletrhu v expozici Aeroklubu RČs., který se konal od 8. do 15. března v Praze na výstavišti a výstavu navštívilo přes 90 000 lidí mezi nimiž nechyběl ani prezident republiky dr. Edvard Beneš s chotí.[12]

Letadlo Be-60 Bestiola dosáhlo pozoruhodných výkonů, které je řadí mezi nejzdařilejší hornokřídlé jednoplošníky se slabším motorem. Dosahovalo rychlosti 145—150 km za hodinu, mělo poměrně krátký rozběh a krátce přistávalo. Jeho vlastnosti v letu byly hodnoceny jako vesměs příznivé, takže došlo značné obliby v jednotlivých aeroklubech.[13]

Během částečné mobilizace v květnu a úplné v září 1938 převzalo 18 letounů československé letectvo a letouny byly zařazeny v kurýrních letkách. Stroje nenesly žádnou výzbroj. Po zániku Česko-Slovenska 15. března 1939 zůstaly 3 letouny na Slovensku[14] a 15 jich měla ve stavu Luftwaffe pro výcvik v leteckých školách.[1]

V roce 2016 byla postavena ing. Petrem Taxem létající replika tohoto letounu s motorem Suzuki. Letoun létá s původní imatrikulací OK-BEC a je trvale vystaven v mladoboleslavském Leteckém muzeu Metoděje Vlacha.[15]

Uživatelé

[editovat | editovat zdroj]
Replika letounu Beneš-Mráz Be-60 Bestiola

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]
Třípohledový nákres Be-60 z L'Aérophile, červen 1936

Údaje podle[2][16]

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Posádka: 1
  • Kapacita: 1 cestující
  • Rozpětí: 11,25 m
  • Délka: 6,25 m
  • Výška: 1,81 m
  • Nosná plocha: 15,33 m2
  • Plošné zatížení křídla: 34,25 kg/m2
  • Prázdná hmotnost: 300 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 525 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený invertní čtyřválcový řadový motor Walter Mikron 4-II
    • jmenovitý, nominální výkon: 44,2 kW / 60 k při 2600 ot/min
    • maximální, vzletový výkon: 47,8 kW / 65 k při 2800 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná

Výkony

[editovat | editovat zdroj]
  • Maximální rychlost: 150 km/h
  • Cestovní rychlost: 125 km/h
  • Přistávací rychlost: 55 km/h
  • Délka rozjezdu: 90 m
  • Délka dojezdu: 60 m
  • Dolet: 470 km
  • Dostup: 3 400 m
  • Stoupavost: do 1000 m 9 min, do 2 000 m za 21 min

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beneš-Mráz Be-60 Bestiola na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c ČÍŽEK, Martin. Letadla zrazeného nebe - Československá vojenská letadla v roce 1938. I. vyd. Praha: Naše vojsko, 2015. 255 s. ISBN 978-80-206-1576-3. S. 143–145, 224. 
  2. ↑ a b c d e f g h i NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1 (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 193–195, 264–265, 272–273, 295–298, 302, 304–305, 307–309, 311, 313–314. 
  3. ↑ a b PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla. I. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2016. 128 s. ISBN 978-80-264-1146-8. S. 46. 
  4. ↑ RUSEK, Tomáš. Imatrikulace Be-60 - OK-BEA [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 2020-03-26 [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. 
  5. ↑ RUSEK, Tomáš. Imatrikulace Be-60 - OK-BEC [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 2020-03-26 [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ Civil Aircraft Register - Czechoslovakia [online]. airhistory.org.uk [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře: Československé letectví 1918-1939.. I. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. 188 s. ISBN 80-206-0221-6. S. 117–187. 
  8. ↑ a b Sportovní a turistické typy továrny inž. Beneše a inž. Mráze. Letectví. Únor 1936, roč. XVI. (1936), čís. 2, s. 60–61. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Sportovní kabinové letadlo Be 60. s motorem Walter Mikron o 50 k. s.. Letectví. Září 1935, roč. 15. (1935), čís. 9, s. 339–341. Dostupné online. 
  10. ↑ Nová sportovní letadla konstrukce ing. P. Beneše. Letectví. Srpen 1935, roč. 15. (1935), čís. 8, s. 289–290. Dostupné online. 
  11. ↑ A., J. Národní let Republiky Československé. Letectví. Září 1935, roč. 15. (1935), čís. 9, s. 327–332, 352. Dostupné online. 
  12. ↑ REZLER, J. Úspěch výstavy sportovního letectví při jarním veletrhu. Letectví. Březen 1936, roč. XVI. (1936), čís. 3, s. 86–87. Dostupné online. 
  13. ↑ Letadla Be továrny ing. P. Beneš - ing. J. Mráz v Chocni. Letectví. Květen-červen 1937, roč. XVII. (1937), čís. 5–6, s. 245–248. Dostupné online. 
  14. ↑ SABO, Ivan. Stavy aeroplánov na Slovensku 1939 - 1945 [online]. Bratislava - Vajnory: gonzoaviation.com, 2013-02-06 [cit. 2020-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-26. 
  15. ↑ -, jjk. Nový život malé zelené bestie [online]. letistecr.cz, 2016-09-11 [cit. 2020-03-29]. Dostupné v archivu. 
  16. ↑ FLIEGER, Jan. Beneš-Mráz Be-60 Bestiola [online]. Nelahozeves: Občanské sdruženi valka.cz, 2004-02-03 [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Jane's all the world's aircraft. [s.l.]: Jane's Information Group, 1936. (anglicky) 
  • NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 361 s. Kapitola Choceňská továrna Beneš-Mráz, s. 193–205. 
  • RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře: Československé letectví 1918-1939. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. 188 s. ISBN 80-206-0221-6. Kapitola Na obranu republiky (1934–1939), s. 117–187. 
  • MARJÁNEK, P.: Beneš-Mráz Be-60 Bestiola, Letectví a kosmonautika, roč. 1976, č. 12, s. 27-29

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Letadla Beneš-Mráz a Mráz
Beneš-Mráz
Mráz
Licence a kopie
Československé meziválečné vojenské letouny
Stíhací letouny
Bombardovací letouny
Bitevní letouny
Transportní letouny
Průzkumné a spojovací letouny
Cvičné letouny
Speciální letouny
Experimentální letouny a prototypy
Související: Československé vojenské letouny po první světové válce
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Beneš-Mráz_Be-60_Bestiola&oldid=24329224“