Arumunština

Arumunština; armãneashce, armãneashti, rrãmãneshti.
Rozšíření	Řecko, Albánie, Rumunsko, Severní Makedonie, Srbsko, Bulharsko, Turecko.
Počet mluvčích	odhadem 250 000 (1997)
Klasifikace	Italické jazyky Románské jazyky Východorománské jazyky Balkanorománské jazyky; ; ; ;
Písmo	Latinka
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	není úředním
Kódy
ISO 639-1	není
ISO 639-2	není
ISO 639-3	není
Ethnologue	rup
Wikipedie
	roa-rup.wikipedia.org
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arumunština (arumunsky limba armãneascã/vlãsheascã, makedonsky влашки јазик, též známá v Srbsku jako cincarski jezik^[2]) je románský jazyk arumunského obyvatelstva, jímž se mluví v Severní Makedonii, Albánii a Řecku. Nejbližší je rumunštině.

Vyvinula se z latiny pod vlivem sousedních jazyků (albánština, řečtina). Arumunština si zachovala, na rozdíl od většiny ostatních románských jazyků, zbytky původní flexe. Podobně jako makedonština má postponovaný určitý člen (-lu, -le, -a, -ea) a navíc také neurčitý člen (unu).

Slovní zásoba obsahuje hodně slovanských výpůjček a také slova z řečtiny.

Původ arumunštiny/Arumunů

Existují dvě teorie původu arumunštiny: Podle autochtonní teorie (pocházející původně z Řecka z roku 1909) jsou Arumuni potomci římských důstojníků a důstojníků působících hlavně u Via Egnatia. Je nepravděpodobné, že tato teorie je správná, protože zaprvé neexistují důkazy o větší nebo trvalé přítomnosti Římanů ve výše zmíněné oblasti, zadruhé by v této oblasti měly v té době dominovat řecké jazykové vlivy nad římskými vlivy a zatřetí pro všechna místní jména sídel platí, že jejich původní slovanská jména se později změnila na arumunská, což znamená, že Arumuni se sem přemístili v 6. století (tj. po příchodu Slovanů).^[3]

Podle neautochtonní teorie přišli Arumuni do Řecka ze severu někdy mezi 6. a 10. stoletím a byli potomky starověkých Rumunů. Není jisté, odkud přesně pocházeli (což souvisí i se sporností původu Rumunů), ale pravděpodobně pocházeli z jižního Srbska (dokládají to místní historické geografické názvy) a zřejmě se přesídlili pod tlakem příchodů Slovanů a/nebo (v 10. století) pod tlakem expandujících starých Maďarů.^[2]^[3]

Existuje také teorie, že jižnější část Arumunů je autochtonní (jde o místní romanizované obyvatelstvo, přestože se během stěhování národů mírně přesunulo, a to z nížin do sousedních hor), zatímco další část vznikla ústupem romanizovaného obyvatelstva během stěhování národů z území mezi Rodopami a Dunajem směrem na jih a západ.^[4] V Albánii Arumuny vnímají jako romanizovanou skupinu, tj. thráckého, etnického původu jako Albánci.^[5]

Klasifikace

Podle jedné části badatelů je arumunština samostatný románský jazyk (obvykle zařazovaný do podskupiny tzv. rumunských jazyků, nazývaných také východorománské jazyky v užším smyslu nebo dákorománské jazyky), podle další části badatelů jde o nářečí (dialekt) rumunštiny.^[2]^[6]^[7]^[8]. Ani samotní Arumuni nemají na tuto otázku jednotný názor.^[9]

Vztah k příbuzným jazykům

I když rumunští vědci Arumuny pokládají jen za podskupinu Rumunů, rozdíly mezi arumunštinou a rumunštinou jsou tak velké, že Rumuni Arumunům nerozumí (pokud hovoří nářečím a ne jazykem vzdělanců, ovlivněným rumunštinou).^[2] Rozdíly mezi rumunštinou a arumunštinou jsou hlavně ve slovní zásobě. Arumunština obsahuje o mnoho méně slovanských a o mnoho více řeckých slov.^[10] V oblasti gramatiky (morfologie a syntaxe) však shody mezi rumunštinou a arumunštinou převažují nad rozdíly.^[11]

Základní slovní zásoba arumunštiny je latinská (románská), asi 30 % slovní zásoby jsou řecká slova, méně je výpujček z turečtiny (částečně zprostředkovaně přes řečtinu) a albánštiny. Část tvoří tzv. společná karpatská slovní zásoba všech jihobalkánských pastýřů.^[12]

Gramaticky je arumunština, kromě vlivů latiny, typický zástupce balkánskeho jazykového svazu. Proto například má postponovaný určitý člen (konkrétně: -lu , -le, -a, -ea), nemá neurčitek slovesa, nadměrně používá konjunktiv a podobně. Krom toho arumunština vykazuje mnohé gramatické prvky řečtiny, např. v koncovkách množného čísla.^[13]

Míra oficiálnosti

V Řecku je Arumunů nejvíc (asi 150 000, možná ale o dost víc). Rychle se asimilují. Jazyk se nepoužívá ani ve školách ani v kostelech ani na úřadech.^[14] Jediná výjimka, pokud jde o školy, je individuální kurz na univerzitě v Soluni.^[15]

V Albánii žije druhá nejpočetnější komunita Arumunů (asi 100 000 lidí, ale národní povědomí má už jen asi 10 000 z nich). Arumunština se vyučuje na prvním stupni škol^[16], v jedné školce a existuje církev s arumunskou liturgií.^[5]

V Makedonii je možné si na některých školách (ve městech jako Skopje, Bitola, Štip a Kruševo) zvolit arumunštinu jako vyučovací předmět a na soudech mohou svědkové v arumunštině vypovídat. Ve městě Kruševo je arumunština druhým oficiálním úředním jazykem po makedonštině navzdory tomu, že tu Arumunů žije asi jen 10 %.^[10]

V Bulharsku se arumunština vyučuje na Rumunském gymnáziu v Sofii.^[16]

Písmo

V závislosti od používaného písma sa Arumuni dělí na tzv. Panhelény (tj. řečtí Arumuni), kteří používají řecké písmo, a Superromány (tj. všichni ostatní Arumuni), kteří používají latinku.^[2]

Dialekty/nářečí

Rozeznáváme tato nářečí/dialekty^[17]:

jižní dialekt (Řecko):
- pindoské nářečí
- tesálské nářečí
- epiroské nářečí
severní dialekt
- gramosténské nářečí (v pohoří Gram(m)os)
- faršerocké nářečí (Albánie)
- moskopolenské nářečí (Albánie)
- gábruvské nářečí (Albánie)
- musekiarské nářečí (Albánie)
- ochridské nářečí (Severní Makedonie)
- bitolské nářečí (Severní Makedonie)
- makedonské nářečí (Řecko)
- pirinské nářečí (Bulharsko)

Existuje mnoho jiných způsobů rozdělení arumunských dialektů.^[18]

Příklady

Číslovky

Arumunsky	Česky
unu / unâ	jeden
dauâ	dva
trei	tři
patru	čtyři
tsintsi	pět
shasi	šest
shapti	sedm
optu	osm
nauâ	devět
dzatsi	deset

Ukázky jazyka^[10]

Gramosténské nářečí (Otčenáš):

Tatã a nostru, tsi eshci tu tserl,

s'ayiseascã numa a Ta,

s'yinã amirãriľa a Ta,

si facã vreare a Ta,

cum tu tserl, ashi sh'pisti locl.

Pãnea a nostrã atsea di cathi dzuã dã-nã-u sh'azã

shi ľartã-nã amãrtiile a noastre

ashi cum ľi ľirtãm sh'noi a amãrtoshlor a noshci.

Shi nu nã du la pirazmo,

ala aveagľi-nã di atsel arãul.

Cã a Ta easte Amirãriľa shi putearea

a Tatãlui shi Hillui shi a Ayului Spirit,

tora, totãna sh'tu eta a etilor.

Amen.

Faršerocké nářečí (Otčenáš):

Tatã a nostu tsi eshti tu tser,

si ayisiascã numa a Ta,

s’yinã amirãria a Ta,

si facã vrearea a Ta,

cum tu tser, ashe sh’pisti loc.

Penia a noste, atsa di cathi dzue, de-ni-u sh’aze,

sh’ľartã-ni amartiili a nosti,

ashe cum li ľãrtem sh’noi a amãrtoľor a noci,

sh’nu ni du la pirazmo,

ma viagľã-ni di atsel rãu.

C a Ta esti amirãria ľ’puteria,

a Tatãlui shi Hiľalui shi a Ayiului Spirit,

tora,totãna sh’tu eta a etillor.

Amin.

Všeobecná deklarace lidských práv

arumunsky	Tuti iatsãli umineshtsã s-fac liberi shi egali la nãmuzea shi-ndrepturli. Eali suntu hãrziti cu fichiri shi sinidisi shi lipseashti un cu alantu sh-si poartã tu duhlu-a frãtsãljiljei.
česky	Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Bibliografie

Gramelová, Lucie et al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. ISBN 978-80-904744-4-4.

Reference

↑ Council of Europe Parliamentary Recommendation 1333 on the Aromanian culture and language (1997)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 226.
↑ ^a ^b Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. ISBN 3-484-50250-9. s. 423-424.
↑ GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 9.
↑ ^a ^b GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 15.
↑ http://www.britannica.com/topic/Romanian-language
↑ Archivovaná kopie. wwwg.uni-klu.ac.at [online]. [cit. 2017-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
↑ KRUPA, Viktor; GENZOR, Jozef. Jazyky sveta v priestore a čase. 2., dopl. a preprac. vyd. Bratislava: Veda, 1996. 356 s. ISBN 80-224-0459-4. S. 104–105, 110.
↑ GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 65, 66.
↑ ^a ^b ^c en wiki
↑ Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. ISBN 3-484-50250-9. s. 429.
↑ GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 61, 62.
↑ GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 48.
↑ MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 227.
↑ https://www.ethnologue.com/language/rup
↑ ^a ^b MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 228.
↑ MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 226–227.
↑ Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. ISBN 3-484-50250-9. s. 431.

[1] Council of Europe Parliamentary Recommendation 1333 on the Aromanian culture and language (1997)

[M226-2] MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 226.

[LRL-3] Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. ISBN 3-484-50250-9. s. 423-424.

[4] GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 9.

[JK15-5] GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 15.

[6] ttp://www.britannica.com/topic/Romanian-language

[7] Archivovaná kopie. wwwg.uni-klu.ac.at [online]. [cit. 2017-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.

[8] KRUPA, Viktor; GENZOR, Jozef. Jazyky sveta v priestore a čase. 2., dopl. a preprac. vyd. Bratislava: Veda, 1996. 356 s. ISBN 80-224-0459-4. S. 104–105, 110.

[9] GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 65, 66.

[en-10] wiki

[11] Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. ISBN 3-484-50250-9. s. 429.

[12] GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 61, 62.

[13] GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 48.

[14] MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 227.

[15] ttps://www.ethnologue.com/language/rup

[M228-16] MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 228.

[17] MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 226–227.

[18] Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. ISBN 3-484-50250-9. s. 431.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]