Antoni van Leeuwenhoek
| Antoni van Leeuwenhoek | |
|---|---|
 Antoni van Leeuwenhoek | |
| Narození | 24. října 1632 Delft, Holandsko |
| Úmrtí | 26. srpna 1723 (ve věku 90 let) Delft, Holandsko |
| Místo pohřbení | Oude Kerk |
| Bydliště | Nizozemsko |
| Povolání | biolog, fyzik, výrobce nástrojů, obchodník, mikrobiolog, specialista v oblasti účetnictví, pokladník, zeměměřič a wine measurer |
| Ocenění | člen Královské společnosti |
| Choť | Barbara de Mey (od 1654)[1] Cornelia Swalmius (od 1671)[1] |
| Rodiče | Philips Antonisz. van Leeuwenhoek[2][3] a Margaretha Bel van der Berch[2][3] |
| Funkce | chamberkeeper (1660–1699) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antoni van Leeuwenhoek [le:uvnhuk] (24. října 1632 Delft – 26. srpna 1723 Delft) byl nizozemský přírodovědec a průkopník mikroskopie. Občanským zaměstnáním byl obchodník s textilem, vrátný na radnici[zdroj?!] a výrobce mikroskopů. Vědeckému výzkumu se věnoval pouze jako amatér, dosáhl v něm však výsledků prvořadé důležitosti. Stal se objevitelem mikroorganismů, krevních buněk, spermií, svalových vláken a dalších mikroskopických útvarů a je nazýván „otcem mikrobiologie“.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se do vážené, dobře situované měšťanské rodiny v Delftu. Otec brzy zemřel, Antoni ukončil školu v šestnácti letech. Zprvu byl zaměstnán v Amsterdamu v obchodě s látkami. Poté ve svých 22 letech odešel nazpět do rodného města, kde si založil obchod a zůstal zde celých 70 let. Dvakrát se oženil a měl několik dětí, z nich se dožila dospělého věku jen dcera Maria. O jeho životě není mnoho přesných zpráv. V roce 1660 získal sinekuru na městském úřadě, což mu umožnilo věnovat se své celoživotní vášni – výrobě čoček, mikroskopů a pozorování různých přírodních objektů a materiálů. O svých pozorováních začal, povzbuzen svým přítelem anatomem Ragnierem de Graaf, psát do Královské společnosti v Londýně.[4][5] Během následujících padesáti let napsal stovky dopisů. Van Leeuwenhoek neměl příslušné vědecké vzdělání, a tak jeho popisy mikroskopického světa byly často neobratné a naivní.[6] Členové společnosti jeho pozorování přijímali zpočátku s nedůvěrou. Časem si sami ověřili, že jeho objevy mají reálný základ a v roce 1677 byl přijat za člena Královské společnosti. Stal se známým v celém světě, navštívil ho ruský car Petr Veliký i anglická královna Anna, kteří se zajímali o jeho práci.[4] Zemřel ve věku 90 let, a ještě na smrtelné posteli diktoval dopis členům Královské společnosti.[5]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Mikroskop
[editovat | editovat zdroj]Své mikroskopy a čočky si sám vyráběl, dochované kusy mají zvětšení až 275×, spekuluje se však, že svými nejlepšími výrobky mohl dosáhnout až asi pětisetnásobného zvětšení. Údajně objevil jednoduchou metodu, jak vyrábět přesné skleněné kuličky nepatrných rozměrů, které používal jako čočky svých přístrojů, a tak překonal úroveň tehdy dostupné mikroskopické techniky. Tajemství výroby si ovšem celý život držel pro sebe, aby si zajistil vědecké prvenství a prestiž. Používal však běžnou metodu výroby čoček.[7]
Objev mikroorganismů
[editovat | editovat zdroj]Zkoumal pod mikroskopem listy květin, drobný hmyz a poté i vlasy, lidskou krev, kůži, sliny, vodu, pepřový nálev, sperma a mnoho dalších materiálů. Jako prvnímu člověku se mu podařilo objevit, že lidská krev protéká tenkými cévkami (kapilárami), a popsat krevní buňky. Další jeho velký přínos mikrobiologii byl v tom, že roku 1676 poprvé uviděl pod mikroskopem bakterie, které označil jako animalcules („zvířátka“). V roce 1703 objevil sladkovodní polypy. Své výsledky, doprovázené kvalitními kresbami mikroskopických preparátů, publikoval od roku 1673 v časopise Philosophical Transactions britské Královské společnosti.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Jeho jméno nese planetka (2766) Leeuwenhoek.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b ECARTICO. Dostupné online. [cit. 2023-11-28].
- ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ a b ECARTICO. Dostupné online. [cit. 2023-09-02].
- ↑ a b DE KRUIF, Paul. Lovci mikrobů. 1. vyd. Praha: Orbis Mladá fronta, 1959. S. 7–19.
- ↑ a b CODR, Milan; ŘEZÁČ, Tomáš. Přemožitelé času sv. 5. 1. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Anton Leeuwenhoek, s. 60–63.
- ↑ Marek Petrů - Fyziologie mysli, str. 129
- ↑ https://phys.org/news/2021-05-antoni-van-leeuwenhoek-rivals-astray.html - New research shows: Antoni van Leeuwenhoek led rivals astray
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antoni van Leeuwenhoek na Wikimedia Commons - Petr Bureš: Biologie v období baroka a osvícenství
- Biografie (nizozemsky)
- Web UCLA (anglicky)
- Brian J. Ford o Leeuwenhoekově výzkumu (anglicky)
