Alexandr Sokurov

Alexandr Nikolajevič Sokurov
Narození	14. června 1951 (73 let); Podorvicha
Alma mater	Gerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie (do 1979)
Povolání	filmový režisér, scenárista, spisovatel a režisér
Významná díla	Ruská archa
Ocenění	Vavřínová větev (2011); Zlatý lev (2011); Státní cena Ruské federace (2014); Cena nadace D. S. Lichačova (2014); Evropská filmová cena za celoživotní dílo (2017); Řád za zásluhy o Kabardsko-Balkarskou republiku; Řád umění a literatury; … více na Wikidatech
Webová stránka	www.sokurov.spb.ru/isle_en/isle_mnp.html
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Nikolajevič Sokurov (Алекса́ндр Никола́евич Соку́ров, * 14. června 1951 Irkutská oblast) je ruský filmový režisér, kameraman a scenárista. Působí jako vedoucí filmové katedry Kabardsko-balkarské státní univerzity v Nalčiku.

Biografie

Narodil se v sibiřské vesnici Podorvicha, zaplavené při stavbě Irkutské hydroelektrárny. Jeho otec byl voják z povolání a rodina se často stěhovala po celém Sovětském svazu. Alexandr Sokurov vystudoval historii na univerzitě v Gorkém a pracoval pro místní televizní studio, pak nastoupil na VGIK, kde byl jeho učitelem a uměleckým vzorem Andrej Tarkovskij.^[1] Jako výrazný talent obdržel stipendium, ale ponuré meditativní ladění jeho filmů vedlo k řadě konfliktů s cenzurou, Sokurov byl nakonec ze školy vyloučen a jeho filmy byly uvedeny do distribuce až v období perestrojky.^[2]

Tvorba

První Sokurovovy filmy vznikaly ve spolupráci se scenáristou Jurijem Arabovem a vycházely z literárních předloh. Osamělý hlas člověka je adaptací prózy Andreje Platonova Řeka Potudaň, Truchlivá netečnost vznikla podle hry George Bernarda Shawa Dům zlomených srdcí, Dny zatmění volně vycházejí z prózy bratří Strugackých Miliardu let před koncem světa a Zachraň a zachovej je aktualizací Flaubertovy Paní Bovaryové. Pozdější Sokurovově tvorbě dominuje tetralogie na téma moci: Moloch pojednává o Adolfu Hitlerovi, Býk o Vladimiru Iljiči Leninovi, Slunce o císaři Hirohitovi a Faust (natáčený v České republice) vychází z německé mytologie. Prvky dokumentu a fikce autor spojuje ve filmu Frankofonie, pojednávajícím o evakuaci Louvre za druhé světové války a přinášejícím úvahu o smyslu kulturního dědictví. Jeho filmy se vyznačují experimentálními postupy: Ruská archa, odehrávající se v petrohradské Ermitáži, je natočena v jediném záběru trvajícím 95 minut.^[3]

Ocenění

Je držitelem Státní ceny Ruské federace, titulu Lidový umělec Ruské federace a francouzského Řádu umění a literatury. Na festivalu v Locarnu obdržel v roce 2006 Čestného Leoparda a v roce 2017 mu byla udělena Evropská filmová cena za celoživotní dílo. Za Býka získal v roce 2002 cenu Nika, za film Otec a syn v Cannes v roce 2003 Cenu FIPRESCI a za Fausta na Benátském filmovém festivalu 2011 Zlatého lva.

Citát

„

Nikdy jsem film nepovažoval za něco velkého. Jsem z těch, kteří jej k životu nepotřebují.

“

Filmografie

1987 Truchlivá netečnost
1987 Osamělý hlas člověka
1988 Dny zatmění
1989 Zachraň a zachovej
1990 Druhý kruh
1992 Kámen
1993 Tiché stránky
1996 Východní elegie
1997 Matka a syn
1999 Moloch
2001 Býk
2002 Ruská archa
2003 Otec a syn
2005 Slunce
2007 Aleksandra
2011 Faust
2015 Frankofonie

Reference

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Nikolajevič Sokurov na Wikimedia Commons
Osoba Alexandr Nikolajevič Sokurov ve Wikicitátech
The Island of Sokurov
Časopis INOEKINO
Alexandr Nikolajevič Sokurov v Internet Movie Database (anglicky)

[1] Cinepur

[2] Československá filmová databáze

[3] Česká televize

[1]

[2]

[3]