Přeskočit na obsah

Alexandr Nikolajevič Lodygin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alexandr Nikolajevič Lodygin
Narození18. října 1847
Stěňšino
Úmrtí16. března 1923 (ve věku 75 let)
Brooklyn
Národnostruská
Alma materVoroněžský kadetský sbor (1859–1865)
Aleksevská vojenská škola
Petrohradský státní technologický institut
Povolánívynálezce, inženýr a podnikatel
OceněníŘád sv. Stanislava 3. třídy
Lomonosovova cena
ChoťAlma Schmidtová
DětiVěra Agnes
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexander Nikolajevič Lodygin (rusky Александр Николаевич Лодыгин; 18. října 1847, Stěňšino, Tambovská gubernie16. března 1923, Brooklyn, New York)[1] byl ruský elektrotechnik, jeden z vynálezců žárovky. Pracoval střídavě v Rusku a USA. Je rovněž autorem vynálezů, které byly realizovány mnoho let po jeho smrti.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 18. října 1847 ve Stěňšinu v Tambovské gubernii, dědičné vesnici zchudlé starobylé šlechty Lodyginů. Mezi předky tohoto rodu patřil Andrej Kobyla, společný prapředek s dynastií Romanovců. Původ ho předurčoval ke kariéře ve vojenské službě. Podle tradice svých předků vstoupil do armády, studoval v tambovském a voroněžském kadetním sboru, sloužil jako kadet u 71. Belevského pluku a absolvoval Kadetskou školu pěchoty v Moskvě. Jako student byl v Tambově hodnocen jako „laskavý, citlivý, pilný“.[2] Během studií ho přitahovala technika a fyzika. Ke zděšení příbuzných a přátel ukončil službu v armádě a jako prostý dělník ve zbrojovce v Tule si začal šetřit na civilní studia v Petrohradě. Zde pracoval jako zámečník v hutní továrně knížete Oldenburga, večer chodil na přednášky technologického institutu. V Petrohradě se seznámil se skupinou mladých Narodniků a myšlenky jejich hnutí ho nadchly. Sympatie s tímto hnutím později ovlivnily jeho osud.

Létající stroj

[editovat | editovat zdroj]

Především byl ale zaujat myšlenkami na létající stroj s elektrickým pohonem. Své návrhy na zařízení, schopné vynést 2 000 liber a bombardovat nepřátelské území, předložil radě Ministerstva obrany a pochopil, že bylo uloženo do šuplíku. Odjel proto do Francie nabídnout svůj projekt jako zbraň proti Prusku. Zde získal povolení postavit svůj vynález ve zbrojovce v Le Creusot spolu s dotací 50 000 franků. Nadějný projekt ukončil vstup pruských vojsk do Paříže. Alexandr Lodygin se musel vrátit do vlasti.[3]

Uhlíkové lampy

[editovat | editovat zdroj]

V Petrohradě pokračoval v práci i studiu a pozornost upřel k vývoji elektrického osvětlení, které potřeboval do kokpitu létajícího stroje. Spolu s bratranci Ditrichsonovými prováděl pokusy s evakuací skleněných nádob pro vytvoření ideálního prostředí pro dlouhodobou činnost světlo produkující části.

Verze 1872
Verze 1874

Do konce roku 1872 vynálezce po stovkách experimentů s pomocí mechaniků bratranců Ditrichsonových našel způsob, jak vytvořit řídký vzduch v baňce, kde uhelné tyčinky mohly pod proudem svítit déle než hodiny. Výsledkem byl ruský patent  č. 1619 z 11. července 1874 na elektrickou lampu a Lomonosovova cena. Lampu ocenil i přední ruský elektrotechnik Moritz Hermann Jakobi. Světlo zajišťovaly tenké grafitové tyčinky, pod elektrickým proudem pomalu odhořívající v evakuovaném prostoru.[4] Později získal patentovou ochranu v Rakousko-Uhersku, Španělsku, Portugalsku, Itálii, Belgii, Francii, Velké Británii, Švédsku, Sasku a dokonce i v Indii a Austrálii. Spolu s Vasilijem Ditrichsonem založil společnost „Russian Electric Lighting Association Lodygin and Co. Lodyginovi se podařilo odladit stabilní zapojení velkého počtu světelných zdrojů do elektrického obvodu. Jeho lampy osvětlovaly Oděskou ulici v Petrohradě, sloužily v docích admirality, sloužily i při osvětlení nových křižníků, objednaných v USA.

Žárovky s kovovými vlákny

[editovat | editovat zdroj]

Lodyginovy lampy získaly Grand prix na Světové elektrotechnické výstavě ve Vídni v roce 1883. V roce 1884 byl Lodygin vyznamenán Řádem svatého Stanislava III. stupně za lampy, které získaly Grand Prix na vídeňské výstavě. Policejní represe po atentátu na Alexandra II. zamířily pozornost vyšetřovacích orgánů i na Lodyginovy přátele z hnutí Narodniků. Došlo tak k vynucenému odchodu z Ruska. Ruská vláda zahájila jednání se zahraničními společnostmi o dlouhodobém projektu plynového osvětlení v ruských městech. To způsobilo další utvrzení o správnosti volby práce v zahraničí.

V cizině střídavě pracoval v Paříži a USA. Ve Franci vytvořil elektromobil, ve Spojených státech pracoval ve společnosti George Westinghouseho  s legendárním Srbem Nikolou Teslou. Zavedl provozy výroby ferroslitin, stál u počátku oboru obloukového svařování a elektrického ohřevu. Průběžně pracoval na vývoji potápěčského obleku, který v podstatě odpovídal soudobému.[5]

V Paříži se oženil s německou novinářkou Almou Schmidtovou, která mu porodila dvě dcery.

Vyvinul mnoho typů žárovek s kovovými vlákny, jako první použil spirálu z wolframového drátu. Na tento typ získal US patent 575 002 Illuminant for Incandescent Lamps[6]. Patent prodal společnosti General Electric, která zahájila její výrobu.

V roce 1907 se vrátil do Ruska. Přednášel na Petrohradském polytechnickém institutu a pracoval pro Ministerstvo železnic. Po roce 1917 pro nesouhlas s novou vládou opět a naposledy opustil Rusko. Nabídku Komise pro elektrifikaci Ruska odmítl ze zdravotních důvodů. Zemřel v Brooklynu v New Yorku 16. března 1923.

Po Alexandru Nikolajeviči Lodyginovi byl pojmenován kráter na odvrácené straně Měsíce.[7]

V roce 1988 bylo v Tambově otevřeno Muzeum A. I. Lodygina.[1][2]

Patenty přiznané v USA

[editovat | editovat zdroj]
  • 347,164 Manufacture of Incandescents, 10.8.1886[8]
  • 494,149 Process of Manufacturing Filaments for Incandescent Lamps, 28. 3.1893[9]
  • 498,901 Incandescent Electric Lamp, 6.6.1893[10]
  • 575 002 Illuminant for Incandescent Lamps 12.1.1897[6]
  • 575,668 Illuminant for Incandescent Lamps, 19.1.1897[11]
  1. a b Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2022-12-28]. Heslo ЛОДЫ́ГИН. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-12-28. (rusky) 
  2. a b Комната - музей А.Н.Лодыгина. www.tstu.ru [online]. [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. 
  3. Lodyginov potápačský prístroj. Malé "slnko". Ako Alexander Lodygin ako prvý vytvoril žiarovku. Hlavný vynález Lodygina. uofa.ru [online]. [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. 
  4. Alexander Lodygin inventor, created incandescent lamp :: people :: Russia-InfoCentre. www.russia-ic.com [online]. [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. 
  5. Alexander Nikolayevich Lodygin. www.lamptech.co.uk [online]. [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. 
  6. a b DE LODYGUINE, Alexander. US patent 575 002 Illuminant for Incandescent Lamps [online]. 12. leden 1897 [cit. 2022-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-11-10. 
  7. Planetary Names. planetarynames.wr.usgs.gov [online]. [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. 
  8. DE LODYGUINE, Alexander. US patent 347174 Manufacture of Incandescents [online]. 10.8.1886 [cit. 2022-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-11-10. 
  9. DE LODYGUINE, Alexandr. US patent 494 149 Process of Manufacturing Filaments for Incandescent Lamps [online]. 28.3.1893 [cit. 2022-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-11-10. 
  10. DE LODYGUINE, Alexander. US patent 498 901 Incandescent Electric Lamp [online]. 6.6.1893 [cit. 2022-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-11-10. 
  11. DE LODYGUINE, Alexander. US Patent 575 668 Illuminant for Incandescent Lamps [online]. 19.1.1897 [cit. 2022-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-11-10. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]