Přeskočit na obsah

Aj Čching

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Aj Čching je čínské jméno, v němž Aj je příjmení.
Aj Čching
Ai Čching v Paříži, 1929
Ai Čching v Paříži, 1929
Narození16. prosince 1910
Čína Ťin-chua
Úmrtí5. května 1996 (85 roků)
Čína Peking
Povoláníbásník
Alma materUmělecká škola v Chang-čou
Období1936-1986
OceněníŘád umění a literatury
Manžel(ka)Kao Jing
DětiAj Wej-wej, Aj Süan
VlivyImmanuel Kant, Georg Wilhelm Friedrich Hegel, Auguste Renoir, Vincent Van Gogh, Vladimir Majakovskij
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aj Čching (čínsky pchin-jinem Aì Qīng, znaky 艾青, 16. prosince 1910, provincie Če-ťiang5. května 1996) byl čínský básník, považovaný za jednoho z největších čínských lyriků 20. století.

Aj Čching byl umělecký pseudonym, jeho vlastní jméno bylo Ťiang Čeng-chan (čínsky pchin-jinem Jiǎng Zhènghán, znaky zjednodušené 蒋正涵, tradiční 蔣正涵), používal též pseudonym Ťiang Chaj-čcheng (čínsky pchin-jinem Jiǎng Hǎichéng, znaky zjednodušené 蒋海澄, tradiční 蔣海澄).

Od roku 1929 studoval ve Francii malířství. V roce 1932 se vrátil do Šanghaje kde začal psát poezii (vliv na něj měla avantgarda, například Majakovskij); pro účast v levicovém odboji proti japonské invazi byl až do roku 1935 vězněn Kuomintangem. Následujícího roku vydal svůj debut Ta-jen-che (jméno jeho chůvy), v roce 1939 jedno ze svých mistrovských děl, Sever (Pej-fang). Poté následovalo jeho nejplodnější období, kdy do roku 1942 putoval po zemi a poznával čínský venkov.[1] Básně z této doby jsou chmurné obrazy plné teskné atmosféry zoufalství i naděje.

Do padesátých let se účastnil komunistických aktivit. V této době začal být také překládán. Kromě poezie psal i teoretické knihy o literatuře. V roce 1958 byl obviněn z "pravičáctví“ a během Kulturní revoluce vězněn v různých pracovních táborech. Znovu publikovat směl až od roku 1978. O dva roky později podnikl svou druhou cestu do Francie, kde jej v roce 1985 François Mitterrand jmenoval rytířem Řádu umění a literatury. Jeho synem je čínský výtvarník a politický aktivista Aj Wej-wej, spoluautor návrhu Olympijského stadiónu v Pekingu.

Básnické sbírky

[editovat | editovat zdroj]
  • Ta-jen-che (1936), básně věnované vzpomínce na dětství a na prostou chůvu, podle které je sbírka pojmenována,
  • Siang tchaj-jang (1938, Za sluncem),
  • Pej-fang (1939, Sever),
  • Li-ming ti tchung-č’ (1939, Zvěst o svítání),
  • Tcha s’-la ti-er-cch’ (1939, Zemřel podruhé),
  • Kchuang jie (1940, Pustina),
  • Chuo-pa (1940, Pochodeň),
  • Siang š’-tie süan-pu (1942, Provolání ke světu),
  • Chuan-chu-ti (1952, Radostné volání),
  • Pao-š’-ti chung-sing (1953, Rubínové hvězdy),
  • Čchun-tchien (1956, Jaro),
  • Chaj-tia-šang (1956, Na modrém útesu),
  • Čchuilai de čche (1980, Píseň návratu).
  • Š’-lun (1940, Rozpravy o poezii),
  • Sin wen-i hun-ťi (1956, Stati o moderní literatuře a umění).

Aj Čching v češtině

[editovat | editovat zdroj]

Do češtiny byly přeloženy jeho básně Mám rád tuto zemi, Trakař, Podzim (Nový Orient 8, 1953), a Jsou rybníky v zimě… (Sto moderních básníků, Československý spisovatel, 1967). V posledně jmenované knize se na str. 12 píše: „stal se obětí jednoho z nejbrutálnějších útoků tehdejší čistky a dnes není o jeho osudu nic známo“.) Dále vyšly básně v antologii čínské poezie dvacátých a čtyřicátých let Stříbrný kůň (SNKLU, 1964). Všechny básně přeložila Dana Heroldová-Šťovíčková.

V roce 2024 vyšel výbor z převážně rané tvorby pod názvem Marseille a jiné básně (vydala Univerzita Karlova, Filozofická fakulta). Překlad: Karina Kapounová a Olga Lomová.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 1., Odeon, Praha 1967, str. 167-168

Související články

[editovat | editovat zdroj]