Adolf Erhart
| prof. PhDr. Adolf Erhart, DrSc. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 31. května 1926 Náměšť nad Oslavou |
| Úmrtí | 11. srpna 2003 (ve věku 77 let) Brno |
| Alma mater | Filozofická fakulta Masarykovy univerzity |
| Povolání | lingvista, indoevropeista, vysokoškolský profesor |
| Ocenění | Cena města Brna (2002) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Adolf Erhart (31. května 1926 Náměšť nad Oslavou – 11. listopadu 2003 Brno) byl český lingvista, indoevropeista, vysokoškolský pedagog.
Život
[editovat | editovat zdroj]Po ukončení reálného gymnázia vystudoval v letech 1945–1949 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (FF MU) v Brně germanistiku, klasickou filologii a indoevropeistiku. Po absolvování zůstal na fakultě nejprve jako asistent, poté odborný asistent. Pracoval také na brněnském etymologickém pracovišti Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky (ÚJČ AV ČR). V roce 1959 obhájil na FF MU disertaci o indoevropské konjugaci a získal titul PhDr., v roce 1960 hodnost CSc., v roce 1964 se habilitoval prací o nových pohledech na indoevropský konsonantismus, v roce 1973 získal titul DrSc. V letech 1962–1963 byl lektorem češtiny na univerzitě v Greifswaldu. Na katedře českého jazyka založil v roce 1995 spolu s Marií Krčmovou Ústav jazykovědy. Profesorem byl jmenován v roce 1988, od roku 1993 působil na fakultě jako emeritní profesor.
Jeho dcerou byla Olga Erhartová (21. srpna 1950 Brno – 10. ledna 2019 Brno) – romanistka, knihovnice a publicistka.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Jako badatel se věnoval obecné a srovnávací jazykovědě, napsal několik základů jazykovědy,[1] Úvod do etymologie[2] (společně s Radoslavem Večerkou) a Úvod do fonologie[3] (společně s Josefem Miloslavem Kořínkem), různé studie, učební texty a příručky. Svou pozornost směřoval především k jazykům indoevropským,[4] hlavně ke konsonantismu a genezi jmenné a slovesné flexi. Zabýval se otázkami vývoje jednotlivých indoevropských jazykových větví, zejména jazyků baltských a slovanských, zvláštní pozornost věnoval jazykům indoíránským.[5] Je autorem gramatiky sanskrtu,[6] stručné mluvnice litevštiny[7] a srovnávací mluvnice baltských jazyků. V roce 1995 se stal hlavním redaktorem Etymologického slovníku jazyka staroslověnského,[8] realizovaného v Etymologickém oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky. Je autorem několika hesel v Novém encyklopedickém slovníku češtiny.[9]
Bibliografie – výběr
[editovat | editovat zdroj]- Litevština, 1958
- Základy obecné jazykovědy, 1965
- Sanskrt I.: Popisná mluvnice, 1967
- Studien zur indoeuropäischen Morphologie, 1970
- Sanskrt II.: Historickosrovnávací mluvnice, 1972
- Úvod do obecné a srovnávací jazykovědy, 1973
- Struktura indoíránských jazyků, 1981
- Indoevropské jazyky: Srovnávací fonologie a morfologie, 1983
- Baltské jazyky, 1984
- Das indoeuropäische Verbalsystem, 1998
- Etymologický slovník jazyka staroslověnského, 1989–1999 (spoluautor)
- Die indogermanische Nominalflexion und ihre Genese, 1993
- Ausgewählte Abhandlungen zur indogermanischen vergleichenden Sprachwissenschaft, 2006 (editor Bohumil Vykypěl)
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- 2002 – Cena města Brna za společenské vědy[10]
- 1996 – Čestná oborová medaile Josefa Dobrovského za zásluhy ve filologických a filozofických vědách[11]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Základy jazykovědy - Katalog Národní pedagogické knihovny JAK. katalog.npmk.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online.
- ↑ Úvod do etymologie - Katalog Národní pedagogické knihovny JAK. katalog.npmk.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online.
- ↑ Úvod do fonologie - Ústav pro jazyk český. www.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-26.
- ↑ Souborný katalog AV ČR - Indoevropské jazyky : srovnávací fonologie a morfologie / Adolf Erhart. www.lib.cas.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-03.
- ↑ Struktura indoíránských jazyků. digilib.phil.muni.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online.
- ↑ Souborný katalog AV ČR - Sanskrt. 1, Popisná mluvnice / Adolf Erhart.. www.lib.cas.cz [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-02.
- ↑ Litevština - Katalog Národní pedagogické knihovny JAK. katalog.npmk.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online.
- ↑ Etymologický slovník jazyka staroslověnského - Ústav pro jazyk český. www.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-03.
- ↑ Nový encyklopedický slovník češtiny. www.czechency.org [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Brno - Ceny města Brna. www.brno.cz [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Čestná oborová medaile Josefa Dobrovského za zásluhy ve filologických a filosofických vědách - Akademie věd České republiky. www.avcr.cz [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX, století A - J. 1. vyd. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-245-7.
- VYKYPĚL, Bohumil. Život a dílo Adolfa Erharta. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 2008. ISBN 978-80-7106-962-1.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Josef Miloslav Kořínek
- Václav Machek
- Marie Krčmová
- Arnošt Lamprecht
- Dušan Šlosar
- Radoslav Večerka
- Ondřej Šefčík
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Adolf Erhart
- Adolf Erhart v Encyklopedii dějin města Brna
