Přeskočit na obsah

26. dynastie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

26. dynastie podle řeckého jména svého sídelního města Sais je také nazývaná jako "Sajská dynastie". Doba její vlády se uvádí v rozmezí 665 - 525 př. n. l.[1][2] Podle chronologie staroegyptské historie a v návaznosti na 24. dynastii je řazena do Pozdní doby.

Stéla Psammetik I., Chrám v Edfu

Formování 26. dynastie

[editovat | editovat zdroj]
Stéla Psammetik II. oslavuje vítězství v Nubii,
chrám v Bab al-Kalabsha

U zrodu 26. dynastie v Sais byl vládce Neko I., dosazený s podporou asyrského krále Aššurbanipala, a to ještě za panování faraona Taharky z "Nubijské dynastie". Teprve jeho syn Psammetik I. je považován za zakladatele 26. dynastie. Zároveň se v této době formovaly nové mocenské poměry v oblasti Levanty. Moc Assýrie po smrti Aššurbanipala (~627 př.Kr.) oslábla vnitřními rozpory, na východě se formovala říše Achaimenovců, v Mezopotamii přetrvávala mocná Babylonie, která za vlády Nabopolasara Asýrii ovládla (~609 př.Kr.). Historie těchto dějů, plná válečných střetů, nepochybně ovlivnila i počáteční období 26. dynastie.

Genese 26. dynastie

[editovat | editovat zdroj]

Zakladatel Psammetik I., který vládl poměrně dlouhou dobu, ~ 54 let, udržel celistvost Dolního Egypta a v 8. roce své vlády ovládl podstatnou část Horního Egyptu, přičemž reálnou moc uplatňoval až v Thébách, odkud vytlačil dosud dominantní Nubijce a posledního vládce 25. dynastie krále Tantamani [3]. Psammetik I. se prohlásil za vládce Horního a Dolní Egypta, se symboly faraona. Jeho vláda byla relativně úspěšná, Egypt prosperoval a dařilo se mu obhájit územní celistvost. V ~11 roce vlády potlačil nájezdníky z Libye. Navázal spojenecké vztahy s archaickým Řeckem a umožnil zakládání enkláv řeckých osad.[4]
Jeho syn Necho II. se již střetával s expanzí Achaimenovců, kteří útočili na Asýrii a Necho II. Asyřany spolu s Řeky podporoval. Nicméně se dostal do střetu s Nabukadnesarem II. a v bitvě u Karchemiše byl poražen. Původní egyptské území přešlo pod vládu Novobabylonské říše. Necho II. se i potom prohlašoval za faraona dvou zemí Horního a Dolního Egypta. V nápisu na stěně v Serapeu [p 1] zanechal nápis,

Veličenstvo král Horního a Dolního Egypta, Necho, ať žije věčně, vyrobil všechny rakve a každou věc vynikající a užitečnou pro tohoto vznešeného boha Augusta Apise. Postavil pro něj místo v nekropoli (Sakkára) z jemného vápence, vynikajícího zpracování. Dosud se od počátku nestalo, aby mu tak mohl být poskytnut veškerý život, stabilita, spokojenost, zdraví a radost ze srdce, jako Re, navždy.

Brastead[5] §979

Peršané postupně ovládli rozsáhlá území Levanty a ve vrcholné fázi pak ovládli Egypt, když v bitvě u Pelúsia perský král Kambýsés II. vojska Psammetika III. (posledního faraona 26. dynastie) porazil. Kambýsés II. se pak stal zakladatelem 27. dynastie.

Panovníci

[editovat | editovat zdroj]
Busta faraona Vahibre; muzeum Louvre
Busta faraona Ahmose; museum Berlin
26. dynastie "saijská"
sídlo Sais Dolní Egypt
Král rodné jméno trůní jména vláda
př. Kr.[3]
poznámka [2]
Necho I.
n
kA
w
Nekau
<
ra
mn
xpr
>
Menjeperra
672-664 otec Bakenranef (Bokchoris)
24. dynastie; souběžně
s vládou Taharky
Psammetik I.
p
O34
mT
V31
Psametik
M23L2<
rawAHib
>
Uahibra
664-610 otec Necho I.
matka Istemabet dcera Taharka;
v osmém roce vlády ovládl Théby
a zatlačil Nubijce na jih
Necho II.
n
D28
G43
Nekau
M23L2<
N5F25mib
>
Uahemibra
610-595 otec Psammetik I.
matka Mekhtemweskhert II.
Psammetik II.
Q3S29G17V13
V31
Psametiko
M23L2<
N5F35F34
>
Neferibra
595-589 otec Necho II.
matka Khedebneithirbinet I.
Apries
N5V29ib
Uahibra
M23L2<
N5V28D36
D36
ib
>
Haaibra
589-570 otec Psammetik II.
matka Takhat III.; obnovil
kult Osirise
Amesis
N12F31R24G39
Ahmose Saneit
M23L2<
N5W9mib
>
Jenemibra
570-526 násilně usurpoval trůn,[6]
vybudoval chrám Amona
v oaze Síwa
Psammetik III.
psmT
V31
Psametiko
M23L2<
N5S34D28
n
>
Anjkaenra
526-525 otec: Amesis; v bitvě
u Pelusia poražen perským
králem Kambýsem
zakladatelem 27. dynastie
Serapeum, hrobka posvátných býků, r.1885
Chrám Amona v oáze Siwa
Stela věnovaná posvátnému býku Apisovi v 21. roce vlády Psammetika I.

Patrně nejvýznamnější stavební činností za vlády Psammetika I. byla dostavba nekropole posvátných býků Apisů v Serapeu,[7] kde nechal vystavět velkou galerii s 28 pohřebními nikami osazenými granitovými nebo bazaltovými sarkofágy, do kterých byli ukládáni mumifikovaní býci. Celková rozloha byla zvětšena až o 350 m délky, 5 m výšky a 3 m šířky. Dílo bylo dokončeno v 52. roce vlády Psammetika I. Kromě jednoho sarkofágu, který nalezl Auguste Mariette v roce 1850, byly všechny vyloupeny.[8] Nevyloupený sarkofág je vystaven v Zemědělském muzeu v Káhiře.[9]
Stéla datovaná 21. roce vlády Psamtheka obsahuje text:

Rok vlády 21 krále Psammtheka. Oběť, kterou král, především Osiris Apisovi Západu, dává invokační oběť volů a ptáků za Ka otvírače dveří chrámu Ptaha Horwedja, syna Pennebnehet [p 2] jeho matka Tanaqer, pravá hlasu, milenka úcty…

[10]

Podobnou stélu věnoval faraon Apries ve 12. roce své vlády k poctě úmrtí posvátného býka Apise, který zemřel ve věku 17 roků, 7 měsíců a 17 dní[11][12]

Mapa obnoveného kanálu ve Wadi Tumulat mezi Nilem a Rudým mořem

Faraon Necho II. dal vybudovat (obnovit) kanál spojující větev Nilu do Pelusia přes Wadi Tumulat, vedoucí přírodní územní depresí do Rudého moře poblíž Suezu. V budoucnu se stal součástí plánů Suezského průplavu.[13] Historické úsilí vybudovat spojení Nilu s Rudým mořem se datuje již k vládě faraona Senusreta III. z 12. dynastie.
Další stavbou Nacha II. byl chrám boha Amona v oáze Síwa. Historie sídla Sais 26. dynastie není dosud v archeologických výzkumech ukončena, rozsáhlé práce jsou prováděny v gesci University Durham.[14]

Šachtové hrobky v Abúsíru

[editovat | editovat zdroj]

Intenzivní výzkum lokalit na Sakkáře, kromě jiných, odkryl hrobky z pozdní "Saiské" doby ponořené v hlubokých šachtách. Tyto specifické šachtové hrobky se nacházejí v lokalitě memfidské nekropole. Dosud známých je čtrnáct, z nich jmenovitě :

  • Hrobka úředníka Djenhebu s funkcí admirála působícího přibližně za vlády faraona Amesise II. V pohřební komoře se nalezl bazaltový sarkofág, kanopické nádoby, zlaté přívěsky a zlatem zdobená obinadla.
  • Hrobka s jménem Psamtik, úředníka za vlády Amesise II.
  • Hrobka prince Pediese, syn Psammetika I. ; hrobka poblíž pyramidy Džosera
  • Hrobka Amen-tefnakht, v místě poblíž satelitní pyramidy Unase z 5. dynastie. Byl vojenským velitelem, ochráncem paláce.[15]
  • Hrobka hodnostáře Menechibnekona, prozkoumaná českými egyptology v letech 2004–2008.[16]
  • Hrobka Vedžahorresnetova, podrobně prozkoumaná českými egyptology v letech 1980, výsledky publikovány 1999 [17][18]
  • Hrobka Iufaa, rovněž prozkoumaná českými egyptology v roce 1996, poskytla unikátní nálezy nevyloupené hrobky. Po odkrytí víka sarkofágu se objevila mumifikovaná mumie Iufaa. Působením vlhkosti pod zábaly a pokryvy pryskyřice došlo k nevratnému poškození ostatků. Ve vedlejších komorách šachty bylo objeveno dalších pět pohřbů, patrně s Iufaem spřízněných osob.[18][19] Společným znakem všech dosud odkrytých šachtových hrobek byla málo znatelná hliněná nadzemní nástavba, pod kterou v profilu až 13x13 m a hloubce 22 m (hrobka Iufaa) byla šachta vyhloubená v relativně měkké hornině tafla (eocenní vápnitý jílovec). Ve stěně byly vybudovány pobočné komory různého významu, často i dalších pohřbů. Pohřební komora se sarkofágem byla bohatě zdobená. Zde byly nalezeny cenné artefakty, kanopy, fajánsové vešebty, kusy dřevěného nábytku aj.
    Objevení a podrobný průzkum šachtové hrobky Iufaa českými egyptology představují unikátní nález, kterému se dostalo mezinárodního ocenění.[20]

Po většinu prvního tisíciletí př. n. l. byl hlavním sídlem moci sever Egypta, možná nejpozoruhodněji Tanis s vládou Libyjců a častými střety se soupeřících vládců na jihu. S úsvitem dvacáté šesté dynastie a nástupem saiských vládců, kteří pocházeli ze severního nomu Sais a používali síť guvernérů libyjského původu k ovládání delty Nilu, mocenský vliv severu pokračoval. Memphis, město poblíž vrcholu Nilu a delty a bylo přirozeným správním centrem těchto nových severních vládců Horního a Dolního Egypta. Kromě toho byl sever Egypta oblastí, která byla nejvíce ohrožena pohybem a posilováním jejích sousedů a dalších rostoucích mocností - v raném období Asýrie , v pozdním období pak [p 3]Perské říše a byl proto nezbytný pro udržení nezávislosti Egypta. V důsledku toho byl Memphis v tomto období klíčovým městem. Saitská linie králů věřila, že „obnovení náboženských kultů Egypta je nástrojem jak nacionalistického kulturního obrození, tak hospodářské politiky“,[21] a v důsledku toho a důležitosti Memfidy kultuy Ptaha , hlavního boha města a jeho emanaci, býku Apisovi, se dostalo královské pozornosti. Je to patrné z výstavby dvora v chrámu Ptahova údolí za vlády Psamtheka I. (664–610 př. n. l.), kde bydleli během svého života Apisové. Je to také patrné ze Serapea – místa pohřbu Apisů – kde za stejné vlády začala stavba Velkých kleneb. Vedle Apisova kultu se na nekropoli rozvíjelo také uctívání jiných božstev a pohřbívání pro ně posvátných mumifikovaných zvířat v katakombách.[22]

  1. pohřebiště posvátných býků, poblíž pyramidy Džosera
  2. Horwedja, velekněz v chrámu Ptaha v Memfis
  3. ~od vlády Psammetik II. a vlády perského Kýrose II.
  1. VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri, 2007. 528 s. S. 516–521. 
  2. a b BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-30. (anglicky) 
  3. a b CLAYTON, Peter. Chronicle of the Pharaohs: The Reign-by-Reign Record of the Rulers and Dynasties of Ancient Egypt [online]. Thames & Hudson, 2006. S. 171–173. Dostupné online. (anglicky) 
  4. MARTIN, Thomas. Ancient Greece [online]. London: Yale University Press, 1996. S. 69–70. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-17. (anglicky) 
  5. BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.IV [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. Dostupné online. (anglicky) 
  6. LADYNIN, Ivan. The Elephantie Stela of Amasis [online]. Moscow Ru: 2006. S. 31–57. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Sakkára - Serapeum [online]. Univerzita Karlova Praha: Dostupné online. 
  8. DODSON, Aiden. The Eighteenth Century Discovery of Serapeum. Modern Journal of Ancient Egypt, 2000.. 2000. Dostupné online. 
  9. RACLUS, Élisée. Earth and its Inhabitans, Africa [online]. New York: Apleton Comp., 1886. S. 417. Dostupné online. (anglicky) 
  10. LABUDEK, Joanna. Late period Stele from Saqqara [online]. University of Birmingham, Institute of Archaeology and Antiquity, 2010. S. 133, 386. Master of Philosophy- disertation. Dostupné online. (anglicky) 
  11. BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt [online]. University Chiago, 1906. S. 498, §978. Dostupné online. (anglicky) 
  12. MARIETTE, Auguste. Choix de monuments et de dessins découverts ou exécutés pendant le déblaiement du Sérapéum de Memphis [online]. 1856. S. Tab. VII.. Dostupné online. (francouzsky) 
  13. MAZA, Mamdouh. Construction of the Suez Canal [online]. Port-Said: Soil Mechanics and Foundations, 2002. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Saïs [online]. Durham UK: Dostupné online. (anglicky) 
  15. Late Period Tombs [online]. Durham UK: Dostupné online. (anglicky) 
  16. Menechibnekonova šachtová hrobka [online]. Praha: 2007. Dostupné online. 
  17. BAREŠ, Ladislav. Abusír IV. The shaft tomb of Udjahrresnet at Abusír,. Praha: Universita Carolina, 1999. 
  18. a b VERNER, Miroslav. Abúsír.V srdci pyramidových polí. Praha: Nakladatelství Academia, 2017. S. 65–73. 
  19. BAREŠ, Ladislav. The Tomb of Iufaa [online]. Praha: Český egyptologický ústav, 2003. Dostupné online. (anglicky) 
  20. BROCK, Lyla Pinch; KREJCI, Jaromir. Czech Egyptologists Open Shaft Tomb, Identify Royal Burial at Abusir. Archaeology. May 27, 1998. Dostupné online [cit. 2007-11-13]. 
  21. NICHOLSON, Paul. The Sacred Animal Necropolis at North Saqqara: The Cults and Their Catacombs. [s.l.]: Pxford, 2005. S. 1-15. (anglicky) 
  22. SMITH, H.S. The Sacred Animal Necropolis, North Saqqâra. [s.l.]: Sage Publications, Inc., 1975/6. (anglicky) The Journal of Egyptian Archaeology Vol.63. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Jeremy Pope, The Double Kingdom under Taharka, Brill Boston, 2014, [1]
  • Christophe Nauton, Regime Change and The Administration of Thebes, Swenas University , 2011, [2]
  • Verner Miroslav, „Iufaa – an Intact Tomb!“, in: Abusir – Realm of Osiris, Cairo 2003, str. 193-205.
  • Ross Larry, Nubia and Egypt 10,000 B.C. to 400 A.D., The Edwin Mellen Press, Lewinston 2013 [3]
  • Aude Gräzer Ohara, Treasure from the lost city of Memphis, AREA, Boston 2020

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]