Šitbořice
| Šitbořice | |
|---|---|
 Celkový pohled | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Hustopeče |
| Obec s rozšířenou působností | Hustopeče (správní obvod) |
| Okres | Břeclav |
| Kraj | Jihomoravský |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°0′52″ s. š., 16°46′47″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 2 137 (2024)[1] |
| Rozloha | 12,25 km²[2] |
| Katastrální území | Šitbořice |
| Nadmořská výška | 264 m n. m. |
| PSČ | 691 76 |
| Počet domů | 626 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Osvobození 92 691 76 Šitbořice [email protected] |
| Starosta | Lukáš Franěk |
| Oficiální web: www | |
  Šitbořice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 584932 |
| Kód části obce | 162680 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šitbořice (německy Schüttboritz) jsou obec v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji. Leží 25 kilometrů jihovýchodně od Brna. Žije zde přibližně 2 100[1] obyvatel.
Název
[editovat | editovat zdroj]Jméno vesnice na počátku znělo Ješutbořici a bylo odvozeno od osobního jména Ješutbor (jehož složkami jsou jěšutný - "marnivý, marný" a brati - "bojovat"). Místní jméno bylo zprvu označením obyvatel vsi a znamenalo "Ješutborovi lidé". Předložkový výraz v Ješutbořicích byl přehodnocen na ve Šutbořicích, čímž vznikl tvar Šutbořice, hlásková změna u > i po měkkých souhláskách je pravidelná. Podoby jména v písemných pramenech: Sdeboric (1255), Schutwaricz (1317), Sutborzicz (1368), Jessdeborsicz (1373), v Šitbořicích (1412), Šidbořicích (1437), z Ssytboržicz (1480), Schittboržitz (1718), Schüttboržitz (1720), Schitboržitz (1751), Schuettboržitz a Ssittbořice (1846), Schüttborzitz a Šitbořice (1872), Šitbořice (1924).[4]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Podle vykopávek v trati Padělky byl prostor dnešních Šitbořic osídlen již v neolitu. V trati Staré hory bylo objeveno pohřebiště z 9. století. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1255, kdy nad farou držel patronát klášter v Rajhradu. Původně se nazývala Ješutbořice podle legendárního zakladatele vladyky Ješutbora. Ze 13. století vznikla na vrchu Hradisko tvrz, vlastněná pány z Deblína a Lomnice, od roku 1368 pány z Dambořic. Zanikla zřejmě kolem roku 1460 za česko-uherských válek. Od 18. století patřila obec klášteru sv. Anny v Brně. V roce 1824 byla připojena k panství Klobouky. Od roku 1898 funguje hasičský spolek. Obec byla velmi poničena v dubnu 1945, kdy zde Wehrmacht sváděl urputné ústupové boje (Bratislavsko-brněnská operace).
Šitbořice byly zvoleny Vesnicí roku okresu Břeclav 1998 a 2001, dostaly bílou stuhu za práci s mládeží.
Život v obci
[editovat | editovat zdroj]Šitbořice jsou významnou vinařskou obcí, vinice se nacházejí v tratích Stará Hora, Rozdíly, Torhety, Odměry, Ostudy (název pochází od úzké cesty, z níž vůz často vyjel do pole a udělal tam ostudu). Nejčastějšími odrůdami jsou sauvignon, veltlínské zelené a neuburské. Vinné sklepy návštěvník najde v lokalitách Hradisko, Žleby, Karpaty, Na pětince a Ve Svatojánku, turistickým zájezdům je určen družstevní Sklep Maryša. Šitbořickým rodákem je vinařský odborník Antonín Konečný, autor knihy Vinařem v Africe i leckde jinde.
Ve 21. století je hlavním zaměstnavatelem akciová společnost Zemax, která vznikla transformací místního JZD, mnoho šitbořských občanů dojíždí díky poměrně dobrému spojení za prací do Brna. Šitbořice mají tradičně nízkou míru nezaměstnanosti v rámci okresu. Je zde cihelna, která dodává velmi kvalitní klasické cihly na spárované zdivo. Ty mají typicky nažloutlou barvu. V obci sídlí také První chodský pivovárek na Moravě, který vaří pivo značky Kulak.
V obci vychází zpravodaj Štengaráček.[5] Oddíl kolové Sokol Šitbořice každoročně pořádá Turnaj mistrů světa v kolové.[6]
V katastru obce se nachází sirný pramen Štengar, jeho název se odvozuje z německého výrazu stinken — páchnout. Voda z pramene léčí revmatismus a kožní choroby. Při cestě na Těšany na místě zvaném U svatého Petra je studánka, u které podle pověsti straší duch utopeného sedláka.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Podle sčítání 1930 zde žilo v 389 domech 1851 obyvatel, z nichž se 1847 hlásilo k československé národnosti. Žilo zde 1837 římských katolíků, 5 evangelíků a 3 židé.[7]
Struktura
[editovat | editovat zdroj]Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[8][9][10][11]
| Místní části | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | část Šitbořice | 1 162 | 1 341 | 1 379 | 1 458 | 1 598 | 1 627 | 1 851 | 1 833 | 2 057 | 2 044 | 2 009 | 1 927 | 1 953 | 1 916 | 2 061 |
| Počet domů | část Šitbořice | 248 | 272 | 284 | 304 | 315 | 320 | 389 | 404 | 437 | 461 | 466 | 550 | 559 | 561 | 626 |
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Obecní symboly
[editovat | editovat zdroj]Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 21. června 1999.[12] Ve znaku obce je žlutý džbán zvaný plucar, který odkazuje na místní léčivou vodu, černé křídlo z erbu pánů z Lomnice a vinný hrozen.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1759.
- Gotický kostel sv. Mikuláše z 15. století byl v roce 1909 zbořen z důvodů nevyhovující statiky. Na stejném místě byl v letech 1910 až 1911 vystavěn nový kostel v historizujícím slohu inspirovaném architekturou románskou. Vysvěcení nového kostela proběhlo v roce 1913 v den slavnosti svatého Václava, a opět byl zasvěcen svatému Mikuláši
- sirný pramen Štengar a místní lázně
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Metoděj Janíček (1862–1940), učitel a hudební skladatel
- Rudolf Manoušek starší (1881–1951), zvonař, v roce 1947 odlil zvony pro šitbořický kostel svatého Mikuláše.
- Josef Konečný (* 1889), člen Československých legií v Rusku a 6. střeleckého pluku "Hanáckého". [13]
- Vilém Viktorin (1892–1981), katolický kněz
- Vilém Tocháček (1893–1941), mlynář, oběť nacismu.[14]
- Antonín Juvenál Valíček (1919–2001), katolický kněz, kapucín, překladatel duchovní literatury[15]
- Josef Stejskal (1922–2014), katolický kněz
- Antonín Konečný (1923–2006), odborník na vinařství a vinohradnictví. Syn legionáře Josefa Konečného.[13][16]
- Josef Vozdecký (* 1945), politik a podnikatel
- Václav Nečas (* 1946), řezbář, myslivec, Mistr v tvorbě mysliveckých motivů [17]
- Jiřina Kulíšková (* 1947), výtvarnice, autorka tapiserií.[18][19]
- Josef Zelinka (* 1948), učitel, výtvarník, řezbář, vinař a heraldik.[20]
- Světlana Kulíšková – Ruggierová (* 1970), výtvarnice, věnuje se technice Art protis. Dcera výtvarnice Jiřiny Kulíškové.[18][21]
- Jaroslav Navrátil (* 1991), fotbalista
- Marek Topolář, fotograf a reprezentant ČR v kolové. Držitel bronzu z Mistrovství Evropy juniorů 2012 v Gentu s Filipem Zahálkou ze Svitávky.[22]
- Martin Drabálek (* 2000) hráč kolové, nejlepší sálový cyklista roku 2016 (se spoluhráčem Filipem Váňou), držitel bronzu z ME juniorů 2016 ve švýcarském Baaru s Filipem Váňou ze Zlína.[23]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Kostel sv. Mikuláše -
Socha sv. Jana Nepomuckého -
Hasičská zbrojnice -
Divácká ulice
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku M-Ž. Svazek II. Praha: Academia, 1980. S. 550–551.
- ↑ zpravodaj Štengaráček [online]. Šitbořice: obec Šitbořice [cit. 2015-05-08]. Dostupné online.
- ↑ Na turnaj šampionů v kolové do Šitbořic míří pět mistrů světa [online]. Šitbořice: obec Šitbořice [cit. 2015-05-08]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl II. Země Moravskoslezská. Praha: Orbis, 1935. 212 s. S. 50.
- ↑ Šitbořice - obec/město (okr. Břeclav) [online]. Praha: Český statistický úřad, 2011-03-26 [cit. 2012-02-08]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. Heslo Šitbořice, s. 489. Archivováno 24. 3. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2002 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 630 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Břeclav, s. 640. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Udělené symboly – Šitbořice [online]. 1999-06-21 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
- ↑ a b Antonín Konečný - Oficiální stránka obce Šitbořice. www.sitborice.cz [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online.
- ↑ Vilém Tocháček - Oficiální stránka obce Šitbořice. www.sitborice.cz [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online.
- ↑ Juvenál Antonín Valíček - Oficiální stránka obce Šitbořice. www.sitborice.cz [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Antonín Konečný životopis | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online.
- ↑ Václav Nečas - Oficiální stránka obce Šitbořice. www.sitborice.cz [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online.
- ↑ a b Jiřina a Světlana Kulíšková - Ruggierová - Oficiální stránka obce Šitbořice. www.sitborice.cz [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online.
- ↑ Jiřina Kulíšková | Alfons - Výtvarná skupina Hustopeče. www.alfonsart.cz [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ O mně | Josef Zelinka - řezbář Hanáckého Slovácka. www.rezbaraucitel.cz [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online.
- ↑ Světlana Ruggierová Kulíšková | Porta culturae. www.portaculturae.eu [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-15.
- ↑ DANEŠ, Martin. Kolista Marek Topolář zajistil Šitbořicím první evropskou mediali. Břeclavský deník. 2012-05-21. Dostupné online [cit. 2021-05-15].
- ↑ ME juniorů v sálové cyklistice. www.cyklonovinky.cz [online]. 2016-05-12 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Josef Zelinka a kol.: Šitbořice 1255—2005
- Jan Grombíř, Jakub Grombíř: Průvodce sklepními uličkami jižní Moravy, Nadace Partnerství, Brno 2007. ISBN 978-80-239-9422-3
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šitbořice na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Šitbořice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Společenský dům Orlovna se sirnými lázněmi
