Antonín Halouzka: Porovnání verzí
m Odkaz na Wikizdroje autora |
korekce |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = |
| obrázek = |
||
| popis obrázku = |
| popis obrázku = |
||
| |
| místo narození = [[Čeladice]]<br />{{Vlajka a název|Rakouské císařství}} |
||
| |
| místo úmrtí = [[Vídeň]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}} |
||
| místo narození = [[Čeladice|Nové Čeladice]] u [[Rajhrad]]u<br />{{Vlajka a název|Rakouské císařství}} |
|||
| místo úmrtí = [[Rajhrad]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}} |
|||
| alma mater = |
| alma mater = |
||
| místo pohřbení = |
| místo pohřbení = |
||
| choť = |
| choť = |
||
| povolání = kovář, puškař a cestovatel |
| povolání = kovář, puškař a cestovatel |
||
}} |
}} |
||
'''Antonín Halouzka''' ([[17. leden|17. ledna]] [[1860]] [[Čeladice]] — [[9. květen|9. května]] [[1901]] [[Vídeň]])<ref>{{Citace monografie |
|||
⚫ | |||
| příjmení = Hájek |
|||
| jméno = Vladimír |
|||
| titul = Pohled do minulosti Rajhradu |
|||
| vydavatel = Památková komise MNV Rajhrad |
|||
| místo = Rajhrad |
|||
| rok = 1966 |
|||
| strany = 92 |
|||
| url = https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:42a9e1a0-8a3b-11e3-bd09-005056827e51?page=uuid:ce285540-961b-11e3-a880-5ef3fc9ae867 |
|||
⚫ | }}</ref> byl [[Moravané|moravský]] [[kovář]], [[puškař]] a [[cestovatel]], který se v letech [[1883]] až [[1886]] se účastnil druhé expedice [[lékař]]e, cestovatele a [[etnolog]]a [[Emil Holub|Emila Holuba]] do [[Afrika|Afriky]], nedokončený přechod kontinentu z jihu na sever, kterou však musel po svém vážném onemocnění opustit a vrátit se do [[Evropa|Evropy]]. Stal se jedním z prvních Čechů, kteří se kdy dostali na území [[Rovníková Afrika|rovníkové Afriky]]. |
||
== Život == |
== Život == |
||
⚫ | |||
[[Soubor:Emil_Holub.jpg|vlevo|náhled|[[Emil Holub]], český cestovatel]] |
|||
⚫ | |||
Roku 1883 se přihlásil jako jeden z asi 700 dobrovolníků k druhé plánované expedici doktora Holuba do jihovýchodní Afriky. Byl vybrán mezi šest nejvhodnějších: [[Josef Špíral]] ze [[Šťáhlavy|Šťáhlav]] (1845–1886), [[Osvald Söllner]] (??–1886) a [[Karel Bukač]] z Vídně (??–1886), [[Ignác Leeb]] (1857–1902) z [[Dolní Rakousy|dolnorakouského]] [[Harmannsdorf (Dolní Rakousy)|Harmannsdorfu]] a [[János Fekete]] (1859–1894) z [[Uhersko|uherského]] [[Csongrád (město)|Csongrádu]]. Každý muž z této šestice ovládal alespoň dvě užitečná [[Řemeslo|řemesla]]. Expedice se účastnila také Holubova manželka a asistentka [[Růžena Holubová|Rosa (Růžena)]].<ref>{{Citace elektronického periodika |
Roku 1883 se přihlásil jako jeden z asi 700 dobrovolníků k druhé plánované expedici doktora Holuba do jihovýchodní Afriky. Byl vybrán mezi šest nejvhodnějších: [[Josef Špíral]] ze [[Šťáhlavy|Šťáhlav]] (1845–1886), [[Osvald Söllner]] (??–1886) a [[Karel Bukač]] z Vídně (??–1886), [[Ignác Leeb]] (1857–1902) z [[Dolní Rakousy|dolnorakouského]] [[Harmannsdorf (Dolní Rakousy)|Harmannsdorfu]] a [[János Fekete]] (1859–1894) z [[Uhersko|uherského]] [[Csongrád (město)|Csongrádu]]. Každý muž z této šestice ovládal alespoň dvě užitečná [[Řemeslo|řemesla]]. Expedice se účastnila také Holubova manželka a asistentka [[Růžena Holubová|Rosa (Růžena)]].<ref>{{Citace elektronického periodika |
||
Řádek 45: | Řádek 51: | ||
=== Úmrtí === |
=== Úmrtí === |
||
Antonín Halouzka zemřel roku |
Antonín Halouzka zemřel roku 1901 ve Vídni ve věku 41 let. Na jeho zdravotním stavu se významně podepsala cesta do Afriky a prodělané tropické nemoci. Zbylí navrátivší se účastníci cesty se po návratu rovněž nedožili nijak vysokého věku, s výjimkou Holubovy manželky zemřeli všichni do roku 1902, včetně Emila Holuba. |
||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Řádek 53: | Řádek 59: | ||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
* {{Commonscat}} |
|||
* {{Wikizdroje|autor=Antonín Halouzka}} |
|||
* [http://novy.rajhrad.cz/pametihodnosti/stare-a-nove-celadice/ Životopis] |
* [http://novy.rajhrad.cz/pametihodnosti/stare-a-nove-celadice/ Životopis] |
||
* [https://ndk.cz/periodical/uuid:a24e2e10-f417-11dc-a735-000d606f5dc6 Emil Holub: Sedm let v jižní Africe (online)] |
* [https://ndk.cz/periodical/uuid:a24e2e10-f417-11dc-a735-000d606f5dc6 Emil Holub: Sedm let v jižní Africe (online)] |
||
Řádek 65: | Řádek 69: | ||
[[Kategorie:Puškaři]] |
[[Kategorie:Puškaři]] |
||
[[Kategorie:Kováři]] |
[[Kategorie:Kováři]] |
||
⚫ | |||
[[Kategorie:Narození 17. ledna]] |
[[Kategorie:Narození 17. ledna]] |
||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Narození v roce 1860]] |
||
⚫ | |||
[[Kategorie:Narození v Rajhradě]] |
[[Kategorie:Narození v Rajhradě]] |
||
[[Kategorie:Úmrtí |
[[Kategorie:Úmrtí 9. května]] |
||
⚫ | |||
[[Kategorie:Úmrtí ve Vídni]] |
|||
⚫ |
Verze z 16. 3. 2024, 15:49
Antonín Halouzka | |
---|---|
Narození | 17. ledna 1860 Čeladice Rakouské císařství |
Úmrtí | 9. května 1901 (ve věku 41 let) Vídeň Rakousko-Uhersko |
Povolání | kovář, puškař a cestovatel |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Antonín Halouzka (17. ledna 1860 Čeladice — 9. května 1901 Vídeň)[1] byl moravský kovář, puškař a cestovatel, který se v letech 1883 až 1886 se účastnil druhé expedice lékaře, cestovatele a etnologa Emila Holuba do Afriky, nedokončený přechod kontinentu z jihu na sever, kterou však musel po svém vážném onemocnění opustit a vrátit se do Evropy. Stal se jedním z prvních Čechů, kteří se kdy dostali na území rovníkové Afriky.
Život
Narodil se v Čeladicích, součásti Rajhradu. Vyučil se kovářem a puškařem.
Roku 1883 se přihlásil jako jeden z asi 700 dobrovolníků k druhé plánované expedici doktora Holuba do jihovýchodní Afriky. Byl vybrán mezi šest nejvhodnějších: Josef Špíral ze Šťáhlav (1845–1886), Osvald Söllner (??–1886) a Karel Bukač z Vídně (??–1886), Ignác Leeb (1857–1902) z dolnorakouského Harmannsdorfu a János Fekete (1859–1894) z uherského Csongrádu. Každý muž z této šestice ovládal alespoň dvě užitečná řemesla. Expedice se účastnila také Holubova manželka a asistentka Rosa (Růžena).[2]
Expedice
Expedice směřovala z Kapského Města přes řeky Oranje a Vaal do země Bečuánců a Bamangwatů v dnešní Botswaně a dále přes území Loziů (Maruců), Supiů (Mašupiů a Tongů (Matoků) do dnešní Zambie. Na cestě došlo k mnohým nesnázím, jako byl např. úhyn tažných volů po požití jedovatých rostlin, expedice byla poté odkázána pouze na služby domorodých nosičů. Josef Špíral a Karel Bukač zemřeli na malárii nedaleko Viktoriiných vodopádů. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu se Holub rozhodl poslat Antonína Halouzku zpět.[3] Pověřil ho dopravením nákladu 25 beden sebraných předmětů a záznamů z výpravy, se kterými Halouzka po několikaměsíční cestě dorazil zpět.
Zbylým členům expedice se cestu nakonec nepodařilo dokončit a koncem září roku 1887 přijeli zpět do Čech. Halouzkem dovezené materiály, které tvoří největší část exponátů sebraných výpravou, byly pak hojně využívány při následných Holubových výstavách a přednáškách.
Halouzka po návratu nadále žil v Rajhradu a živil se svým řemeslem. Holub jej zde několikrát navštívil.[4]
Úmrtí
Antonín Halouzka zemřel roku 1901 ve Vídni ve věku 41 let. Na jeho zdravotním stavu se významně podepsala cesta do Afriky a prodělané tropické nemoci. Zbylí navrátivší se účastníci cesty se po návratu rovněž nedožili nijak vysokého věku, s výjimkou Holubovy manželky zemřeli všichni do roku 1902, včetně Emila Holuba.
Odkazy
Reference
- ↑ HÁJEK, Vladimír. Pohled do minulosti Rajhradu. Rajhrad: Památková komise MNV Rajhrad, 1966. Dostupné online. S. 92.
- ↑ 1042. schůzka: Afrikou se jménem Rosa. Dvojka [online]. 2015-06-14 [cit. 2021-05-04]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-05-04]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-05-04]. Dostupné online.