Wikipedie

Zikmund Habsburský

rakouský arcivévoda

Zikmund Habsburský zvaný Bohatý nebo Plný měšec (německy Sigismund der Münzreiche; 26. října 1427, Innsbruck – 4. března 1496, Innsbruck) byl rakouský arcivévoda, vládce Předních Rakous a Tyrolska.

Zikmund Habsburský
hrabě tyrolský
Portrét
Narození26. října 1427
Innsbruck
Úmrtí4. března 1496 (ve věku 68 let)
Innsbruck
PohřbenKlášter Stams
ManželkyEleonora Skotská
Kateřina Saská
PotomciWolfgang
DynastieHabsburkové
OtecFridrich IV. Habsburský
MatkaAnna Brunšvická
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat
 
Zikmundův guldiner
 
Vyobrazení Zikmunda a jeho manželek v habsburském rodokmenu na zámku Tratzberg

Narodil se z manželství tyrolského hraběte Fridricha IV. s princeznou Annou, dcerou brunšvického vévody Fridricha a Anny Saské. Otec zemřel roku 1439 a poručníkem dvanáctiletého Zikmunda se stal jeho starší bratranec, pozdější císař Fridrich III. Navzdory dohodě s tyrolskými stavy odvezl Fridrich Zikmunda i s obsahem tyrolské klenotnice na výchovu do Štýrska. Jedním z vychovatelů byl i Eneáš Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II. Poručenství mělo původně skončit v roce 1443, kdy Zikmund dosáhl věku šestnácti let. Fridrich však tuto dobu svévolně prodloužil o tři roky, což vedlo k vážné krizi mezi ním a tyrolskými stavy.

Zikmund dosáhl samostatné vlády roku 1446, kdy došlo k dohodě. Zatím se mohl ujmout pouze vlády v Tyrolsku a na panstvích ve Vorarlbergu. Fridrich si zároveň zajistil i jisté příjmy plynoucí z Tyrolska. Ostatní země Předních Rakous dostal do správy Fridrichův mladší bratr Albrecht VI. Teprve po jeho smrti v roce 1463 se mohl Zikmund ujmout i těchto držav.

V prvních desetiletích svého panování měl Zikmund spory s brixenským biskupem Mikulášem Kusánským, který se snažil o omezení světské moci tyrolských vládců a návrat ke stavu z doby vrcholného středověku, kdy byli brixenští biskupové faktickými vládci této oblasti. Zikmund své země spravoval úspěšně, svými reformami podpořil jejich hospodářský vývoj. Tyrolsko bývalo nejbohatší rakouskou zemí, a to zejména díky těžbě stříbra a dalších kovů. Zikmund provedl mincovní reformu a nechal přemístit mincovnu z Meranu do Hallu. Díky tomu přestala být mincovna závislá na dováženém kovu. V nové mincovně dal od roku 1486 razit první tolary, v té době ještě zvané guldiner. Tyto velké stříbrné mince měly stejnou hodnotu jako zlatý. Zikmund rovněž podporoval hospodářství a dopravu výstavbou nových silnic. Během jeho vlády také vzkvétalo sídelní město Innsbruck.

Po roce 1480 se však u nadaného vládce začala projevovat senilita,[zdroj?] spojená s bezmeznou rozhazovačností. Hrozilo, že Zikmund, který neměl legitimní potomky, předá vládu bavorskému vévodovi Albrechtu IV. Tomu zabránily zemské stavy a osobní intervence císaře Fridricha III. v roce 1487. V roce 1487 vedl vojenský útok proti Benátkám. V krvavých bitvách u Rovereta a Calliana sice zvítězil, tato vítězství však nepřinesla žádné územní zisky. Válkou navíc značně utrpěla doprava a obchod.

V roce 1490 byl donucen abdikovat ve prospěch Fridrichova syna Maxmiliána I., kterého zároveň přijal za svého syna. Maxmilián mu za to přiznal vysokou doživotní rentu a také se postaral o hmotné zajištění jeho početných nemanželských dětí.

Zikmund zemřel v roce 1496 v Innsbrucku. Pohřben byl v klášteře Stams. Přízvisko Plný měšec se poprvé objevuje v malovaném habsburském rodokmenu na zámku Tratzberg. Rodokmen byl namalován okolo roku 1506.

Manželství, potomci

editovat
 
Kateřina Saská

Zikmund byl dvakrát ženatý. V prvním manželství s Eleonorou, čtvrtou dcerou/šestým potomkem z osmi dětí skotského krále Jakuba I. a jeho manželky Johany Beaufortové, se až po třiceti letech jeho trvání narodil jediný syn Wolfgang, matka i syn však krátce po porodu 20. listopadu 1480 zemřeli. Čtyři roky po Eleonořině smrti, roku 1484, se Zikmund oženil podruhé, a to s šestnáctiletou Kateřinou Saskou, nejstarším potomkem z osmi dětí saského vévody Albrechta III. zv. Srdnatého a jeho ženy Zdeny, dcery českého krále Jiřího z Poděbrad. Kateřina byla o čtyřicet let mladší než její manžel; toto manželství pak zůstalo vůbec bezdětné. Zikmund však vedl nespoutaný život a třebaže neměl legitimního nástupce, z jeho četných milostných dobrodružství vzešlo údajně až padesát nemanželských potomků. Zikmundovým úmrtím tak vyhasla vedlejší větev Leopoldinské linie habsburského rodu.

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
 Albrecht I. Habsburský
 
 
 Albrecht II. Moudrý
 
 
 
 
 
 
 Alžběta Goricko-Tyrolská
 
 
 Leopold III. Habsburský
 
 
 
 
 
 
 Oldřich III. z Pfirtu
 
 
 Johana z Pfirtu
 
 
 
 
 
 
 Jana Burgundská
 
 
 Fridrich IV. Habsburský
 
 
 
 
 
 
 Stefano Visconti
 
 
 Bernabo Visconti
 
 
 
 
 
 
 Valentina Doria
 
 
 Viridis Visconti
 
 
 
 
 
 
 Mastino II. della Scala
 
 
 Beatrice Regina della Scala
 
 
 
 
 
 
 Tadea z Carrary
 
'Zikmund Habsburský'
 
 
 
 
 
 Magnus I. Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
 Magnus II. Brunšvicko-Lüneburský
 
 
 
 
 
 
 Žofie Braniborská
 
 
 Fridrich I. Brunšvicko-Lüneburský
 
 
 
 
 
 
 Bernhard III. Anhaltský
 
 
 Kateřina z Anhalt-Bernburgu
 
 
 
 
 
 
 Anežka Sasko-Wittenberská
 
 
 Anna Brunšvická
 
 
 
 
 
 
 Rudolf I. Saský
 
 
 Václav I. Saský
 
 
 
 
 
 
 Anežka z Lindowa
 
 
 Anna Sasko-Wittenberská
 
 
 
 
 
 
 František I. z Carrary
 
 
 Cecilie z Cararry
 
 
 
 
 
 
 Fina Buzzacarini
 

Odkazy

editovat

Literatura

editovat
  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové : životopisná encyklopedie. Překlad Milada a Milan Kouřimských. 3. vyd. Praha: Brána, 2010. 408 s. ISBN 978-80-7243-455-8. S. 382–383. Přeloženo ze čtvrtého, upraveného vydání. 
  • VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4. S. 184, 200–201. 

Externí odkazy

editovat
Předchůdce:
Fridrich 		  Tyrolský regent
1439–1490 		  Nástupce:
Ferdinand II.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zikmund_Habsburský&oldid=24424900“