Wikipedie

Zdeněk Vavřík

český knihovník, básník, prozaik a dramatik (1906-1964)

Zdeněk Vavřík (21. září 1906, Libhošť[1] – 29. prosince 1964, Praha) byl moravský knihovník, básník, prozaik, dramatik a novinář, rovněž autor knih pro děti a mládež.[2]

Zdeněk Vavřík
Rodné jménoZdeněk Alois Maria Vavřík
Narození21. září 1906
Libhošť
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí29. prosince 1964 (ve věku 58 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníknihovník, básník, prozaik, dramatik, redaktor
Alma materUniverzita Karlova
Významná dílaDobrodružství Marca Pola
RodičeAlois Vavřík, Marie Waltrová
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Pocházel z učitelské rodiny Aloise Vavříka a Marie roz. Waltrové. 21. 3. 1936 se ve Slezské Ostravě oženil s Jarmilou Lipovskou.[3]

Po maturitě roku 1925 na gymnáziu v Ostravě začal studovat práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, ale roku 1928 přestoupil na Filozofickou fakultu, kterou absolvoval roku 1932. Zároveň vystudoval Státní knihovnickou školu v Praze a pak pracoval jako knihovník v Ostravě, Opavě a v Pardubicích.

Od roku 1941 byl dramaturgem činohry pardubického Východočeského divadla. Roku 1944 byl totálně nasazen v továrně na výbušniny Explosia v Semtíně. Po skončení války se k práci knihovníka v Pardubicích vrátil a vykonával jí až do roku 1955. Pak byl až do své smrti redaktorem Literárních novin.[4] V roce 2021 byla u příležitosti 115. výročí narození Zdeňka Vavříka přejmenována místní knihovna v jeho rodišti (nyní Knihovna Zdeňka Vavříka v Libhošti), její součástí je expozice o životě a díle spisovatele.

Tvorba

editovat

Debutoval roku 1919 fejetonem v Ostravském večerníku. V různých novinách a časopisech publikoval své verše a divadelní i literární kritiky. Již od studentských let se aktivně účastnil kulturního života a pokračoval v tom ve všech svých působištích. Jeho první vydanou knihou byla roku 1929 sbírka teskných básní Elegie, napsaná pod vlivem teorie čisté poezie (la poésie pure) Henryho Brémonda a zaměřená na zvukové hodnoty slov. Později se věnoval se také milostným veršům i aktuální politické situaci (německá okupace). Většího ocenění se dočkaly jeho práce pro mládež, založené na adaptacích starších předloh. Bohaté zkušenosti z vlastní profese promítl do úvah soustředěných v Knihovníkově zápisníku, vycházejícím v letech 1940–1942. Psal také divadelní i rozhlasové hry. Jeho dílo doplňuje novinářská činnost a překlady z francouzštiny.[4]

Dílo

editovat

Básnické sbírky

editovat
  • Elegie (1929) – digitalizovaný dokument (DD)
  • Vesnický hřbitov (1930), bibliofilie
  • Noci (1932)
  • Plakati světlem (1933), bibliofilie
  • Jaro (1933)
  • Klenba (1936), obsahuje též sbírku Plakati světlem, milostné verše – DD
  • Píseň Ostrava (1938) – DD
  • Puklý bronz (1939), bibliofilie – DD
  • Píseň za pomezí (1939), novoročenka
  • Rodná (1940) – DD
  • Poesie (1942), básně let 1928–1940 – DD
  • Truchlorouška (1945), verše z let 1938–1944 – DD

Próza

editovat
  • Bard (1937), esej, novoročenka k opavským oslavám sedmdesátin Petra Bezruče
  • Dobrodružství Marca Pola (1942), adaptace cestopisu Milion od Marca Pola pro mládež – DD
  • Kolovrat (1944), pověsti a pohádky z východních Čech s ukázkami dětské lidové poezie
  • Čtení o Janu Želivském (1953), mladým čtenářům určené vylíčení životních příběhů husitského radikálního kazatele Jana Želivského – DD
  • Ostravice (1956), povídky pro mládež odehrávající u řeky Ostravice – DD
  • Dobrodružství Marca Pola (1957), podle jeho Milionu – DD
  • Zelená brána (1958), pověsti a kratochvilné historie – DD
  • Chlapci a hokej (1961), povídka pro mládež, společně s hokejistou Jiřím Tožičkou

Divadelní hry

editovat
  • Casanova (1943)
  • Judita (1944)
  • Pohádka o dívce holubici (1951)
  • Šibal Kacafírek (1957), loutková hra pro děti, roku 1958 přepracováno s titulem Kratochvíle s Kacafírkem
  • Stará komedie (1957), burleskní hra, karikující pokrytectví nepřátel všeho nového

Rozhlasové hry

editovat
  • Tři úkoly Martina Kaluse (1955), pro děti
  • Bezbožný mnich (1956)
  • O Peronikovi (1963), pro děti
  • Paní ostrova Lok (1964), pro děti

Ostatní

editovat
  • Staletí (1940), rozhlasové pásmo – DD
  • Knihovníkův zápisník (1946), knižní vydání souboru poznámek, věnovaných českému veřejnému knihovnictví – DD
  • Dožínková scéna (1950), pásmo
  • Nový zlatý věnec (1967) – antologie české literatury pro mládež z doby mezi dvěma světovými válkami vybrali a uspořádali František Hrubín, Vladimír Kovářík, Eduard Petiška a Zdeněk Vavřík – DD

Překlady

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2022-12-31]. Dostupné online. 
  2. ↑ Slovník českých spisovatelů, Praha: Libri, 2000, S. 684
  3. ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2022-12-31]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 2. díl, Praha: Brána, 1998, S. 606–607

Literatura

editovat
  • Sběratelé, vydavatelé a zpracovatelé moravských lidových pověstí – Eva Doupalová. Praha. SPN, 1988

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdeněk_Vavřík&oldid=24118772“