Z mrtvého domu
Z mrtvého domu je opera o třech dějstvích od Leoše Janáčka, jenž je současně autorem libreta, které vytvořil překladem a úpravou stejnojmenného románu Fjodora Michajloviče Dostojevského z roku 1862. Je to také Janáčkova poslední opera; premiéru měla 12. dubna 1930 v Národním divadle v Brně, dva roky po autorově smrti.
| Z mrtvého domu | |
|---|---|
.png) Z mrtvého domu, 2. jednání (Národní divadlo v Praze, 1931) | |
| Základní informace | |
| Žánr | Opera-drama |
| Skladatel | Leoš Janáček |
| Libretista | Leoš Janáček |
| Originální jazyk | Čeština |
| Literární předloha | Zápisky z mrtvého domu (Dostojevskij) |
| Premiéra | 12. dubna 1930 |
| Česká premiéra | Národní divadlo Brno |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Okolnosti vzniku
editovat
Janáček na opeře začal pracovat v únoru 1927 a dokončil ji 8. června 1928,[1] a zřejmě si byl vědom, že je to jeho poslední opera. Proto se rozhodl porušit svůj zvyk vytvářet své postavy podle své múzy Kamily Stösslové, ačkoli téma osamělosti a odloučení poslední opery je možno zřetelně chápat jako reakci na její lhostejnost k jeho citům.
V opeře se objevuje pouze jedna ženská postava a děj je umístěn do sibiřské věznice, kterou představuje velký sbor namísto několika výrazných postav. Dílo prakticky nemá hlavní děj jako celek, ale jednotlivé postavy líčí své životní příběhy, a ve druhém dějství se objevuje „hra ve hře“.
Janáček operu Z mrtvého domu před svou smrtí dokončil. Jeho žáci Břetislav Bakala a Osvald Chlubna však usoudili, že orchestrace zůstala nedokončena, a tak „vyplnili“ rozsáhlé části partitury a závěr opery upravili tak, aby vyzněl optimističtěji. Další zásahy do textu pak udělal Ota Zítek, když změnil některé části textu nebo sled událostí.[2] O několik desítek let později se stále více prosazovala původní verze, tak jak ji Janáček zamýšlel, a ta se také nakonec vžila. Nicméně některá provedení jsou dosud uváděna v novější podobě, kde konec příběhu vyznívá méně chmurně.
Opera vyžaduje velké obsazení orchestru, včetně řetězů coby perkusního nástroje k navození zvuku věznice. Janáček také použil celé nebo zkrácené texty písně vězňů z Dostojevského.[1]
Aranžmá opery ve formě suity dirigenta Františka Jílka byla provedena Brněnskou státní filharmonií.
Osoby
editovat| Role | Hlas | Premiéra 12. dubna 1930 (řídil: Břetislav Bakala[3]) |
|---|---|---|
| Alexandr Petrovič Gorjančikov | baryton | Vlastimil Šíma |
| Aljeja, mladý Tatar | mezzosoprán | Božena Žlábková |
| Luka Kuzmič (Filka Morozov) | tenor | Emil Olšovský |
| Skuratov | tenor | Antonín Pelz / Pelc |
| Šiškov | baryton | Géza Fischer / Fišer |
| Placmajor (ředitel věznice) | baryton | Leonid Pribytkov |
| Starý vězeň/Nikita | tenor | |
| Malý vězeň | baryton | Jaroslav Čihák |
| Veselý vězeň | tenor | Václav Šindler |
| První strážný | tenor | |
| Druhý strážný | baryton | |
| Starší vězeň | tenor | Josef Žižka |
| Hlas (zpoza scény) | tenor | |
| Kuchař (vězeň) | baryton | Vladimír Jedenáctík |
| Kněz | baryton | Adolf Brunner |
| Čekunov | bas | Vladimír Jedenáctík |
| Opilý vězeň | tenor | Antonín Pelz / Pelc |
| Šapkin | tenor | Valentin Šindler |
| Kovář (vězeň) | baryton | Václav Fiala |
| Vězeň/Kedril | tenor | Jaroslav Suchánek |
| Vězeň/Don Juan/Brahmán | bas | Pavel Jerner / Ježek |
| Mladý vězeň | tenor | Vladimír Skalický |
| Akulka (prostitutka) | mezzosoprán | Jožka Mattesová |
| Čerevin | tenor | |
| Mužský sbor: vězni (v některých částech hrají mlčky); návštěvníci, dozorci věznice (mimové) | ||
Nahrávky
editovatSupraphon DV 6164-5: Beno Blachut, Helena Tattermuschová, Jaroslav Horáček, Václav Bednář, Jaroslav Stříška, Hanuš Thein, Viktor Kočí, Jindřich Jindrák, Milan Karpíšek, Přemysl Kočí, Orchestr a sbor Národního divadla v Praze, Bohumil Gregor (1965)
Supraphon 1116 2941-2: Richard Novák, Milada Jirglová, Vilém Přibyl, Ivo Žídek, Jindřich Jindrák, Antonín Votava, Jaroslav Horáček, Beno Blachut, Karel Berman, Miroslav Frydlewicz, Karel Průša, Jaroslav Stříška, Milan Karpíšek, Pražský filharmonický sbor, Česká filharmonie, Václav Neumann (1979)
Decca 430 375-2: Dalibor Jedlička, Jaroslava Janská, Jiří Zahradníček, Ivo Žídek, Václav Zítek, Richard Novák, Antonín Švorc, Jaroslav Souček, Beno Blachut, Vladimír Krejčík, Zdeněk Švehla, Vídeňská filharmonie, Sir Charles Mackerras (1979)
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku From the House of the Dead na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Ladislav Šíp, Poslední opera Leoše Janáčka – stať in LP booklet accompanying Supraphon box SU 5075-76, Artia, Praha, 1965.
- ↑ Hans Hollander, "Janáček's Last Opera" in The Musical Times, 97 (1362), 407–409 (1956).
- ↑ Archiv Národního divadla Brno Archivováno 6. 8. 2020 na Wayback Machine. zpřístupněno 18. dubna 2017.
Literatura
editovat- ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Leoš Janáček, s. 188–190.
- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 297.
- HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 762–764.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Z mrtvého domu na Wikimedia Commons
