Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu

Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu
Jeho Eminence; Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu
Církev	římskokatolická
Diecéze	Olomouc
Znak
Svěcení
Jáhenské svěcení	26. července 1688
Kněžské svěcení	28. července 1688
Biskupské svěcení	27. února 1712 ; světitel Franz Julian von Braida
Kardinálská kreace	18. května 1712
Titul	Kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Kníže-biskup v Olomouci; (1711–1738); Kardinál-kněz v San Marcello; (1714–1738); Místokrál v Neapoli; (1719–1721);
Osobní údaje
Datum narození	12. září 1660
Místo narození	Lemberg (Štýrsko)
Datum úmrtí	22. července 1738 (ve věku 77 let)
Místo úmrtí	Brno
Místo pohřbení	Kostel svatého Mořice
Povolání	katolický kněz, katolický jáhen, katolický biskup a mecenáš
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wolfgang Hannibal hrabě ze Schrattenbachu (12. září 1660 zámek Lemberg u Celje, Štýrsko (Slovinsko) – 22. července 1738 Brno^[1]) byl rakouský a moravský šlechtic ze štýrského rodu Schrattenbachů. Byl vysokým církevním hodnostářem, kardinálem a vykonával úřad olomouckého biskupa. Působil také jako komorník císaře Karla VI., diplomat a politik, v letech 1719–1721 působil jako místokrál neapolský.

Život

Byl prvorozeným synem z 22 dětí císařského komoří Jana Baltazara ze Schrattenbachu a Anny Alžběty z Wagensbergu. Po studiích ve Štýrském Hradci a Salcburku vystudoval v letech 1677–1683 na Collegiu Germanicu v Římě práva a filozofii. Po vysvěcení na kněze brzy získal kanonikáty v Olomouci (1682) a v Salcburku, kde se později stal katedrálním děkanem. V církevní kariéře rychle stoupal díky svým příbuzným, zejména strýci, pražskému arcibiskupovi Ferdinandu Khünburgovi. Olomouckým biskupem byl Schrattenbach v letech 1711–1738, ale ve své diecézi se příliš často nezdržoval. Roku 1714 jej císař Karel VI. jmenoval vyslancem na papežském dvoře v Kvirinálu, kde byl jmenován kardinálem (s titulárním kostelem San Marcello al Corso) a roku 1719, po smrti Jana Václava hraběte Gallase, nastoupil na dva roky do prestižního úřadu místokrále v Neapoli. Roku 1725 se stal tajným komorníkem císaře Karla VI.

V církevní politice byl Schrattenbach vlivnou osobností, jak na vídeňském císařském dvoře, tak v Římě. Byl typickým představitelem nepotismu: své četné příbuzné dosazoval do úřadů a všestranně je finančně podporoval. Například 24. června 1736 ve vyškovském zámku uspořádal oslavu sňatku svého synovce, Františka Antonína ze Schrattenbachu s Marií Josefínou, hraběnkou Bruntálskou z Vrbna, a jeho pak učinil svým hlavním dědicem.

V letech 1732 a 1736 Schrattenbach stál jako diplomat a „coronator“ v čele papežské korunovace dvou zázračných mariánských obrazů, roku 1732 reliéfu Panny Marie Svatokopecké na svatém Kopečku u Olomouce a roku 1736 obrazu Madony Svatotomské v Brně.

Kardinál Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu zemřel dne 22. července 1738 v Brně po dvouletém utrpení na rakovinu ledvin a byl pohřben v kapli Bolestné Panny Marie (dnes Schrattenbachova kaple) v kostele sv. Mořice v Kroměříži.

Náhrobek kardinála Schrattenbacha v kapli Bolestné Panny Marie v kostele sv. Mořice v Kroměříži (sochař Ondřej Zahner, 1750-1755).

Umění a kultura

Kardinál byl milovníkem umění, pompézní dvorské kultury a zábavy. K jeho oblíbeným letním rezidencím patřily zámky v Kroměříži, ve Vyškově a Schrattenbachův palác v Brně, Kobližné ulici, který pro něj přestavěl brněnský architekt Mořic Grimm, a kde dnes sídlí Mahenova knihovna. V Kroměříži založil kláštery řádu piaristů a kapucínů, kapli Bolestné Panny Marie a v tamní biskupské mincovně dával razit stříbrné i zlaté biskupské mince a medaile.

Ve vyškovském zámku zřídil divadelní sál. Měl proslulou dvorskou kapelu, kterou vedli Italové Stefano Leporati a Girolamo Pera (jako kapelníci) a Carlo Zuccari a Carlo Tessarini (první houslisté). Jako jediný z moravských mecenášů zaměstnával též italské kastráty (Antonio Fornarini, Sante Lorenzini). Od roku 1727 uváděl na svém zámku v Kroměříži dvakrát ročně italské opery, od roku 1734 se produkce přesunuly do Vyškova. V jeho brněnském paláci se v době postní každý týden hrála oratoria. Ve sbírkách biskupského zámku v Kroměříži a zámku ve Vyškově jsou vystaveny dva Schrattenbachovy reprezentační portréty v kardinálském rouchu, obě olejomalby na plátně.

Jeho figurální náhrobek v kostele sv. Mořice v Kroměříži vytvořil sochař Ondřej Zahner. Podle testamentu Schrattenbach zanechal umělecké sbírky, klenoty a drahokamy. Především z jeho odkazu klenotů byla roku 1738 v dílně brněnského zlatníka Ondřeje Vogelhunda zhotovena unikátní zlatá monstrance, zdobená smaragdy a diamanty, zvaná Zlaté slunce Moravy, dnes vystavená v Arcidiecézním muzeu v Olomouci.

Reference

↑ Matrika 16906, sn. 223 [online]. MZA [cit. 2024-10-28]. Dostupné online.

Související články

Seznam kardinálů zemřelých v 18. století

Literatura

ZUBER, Rudolf: Osudy moravské církve v 18. století, Dějiny Olomoucké arcidiecéze, díl 4. Praha 1982, Česká katolická charita.
SPÁČILOVÁ, Jana: Hudba na dvoře olomouckého biskupa Schrattenbacha. Disertační práce, Brno 2006.