Witiges
Witiges také Vitiges (? – 542[1]) byl v letech 536–540 ostrogótský král. Původně byl pouze královským strážcem a vojákem,[2] tudíž nepocházel z amalské dynastie, ale pro své vojenské zkušenosti byl po útěku krále Theodahada[pozn. 1] z Říma na podzim roku 536 zvolen ostrogótským králem. Po dosazení na trůn, aby posílil zákonitost svého postavení, se oženil s princeznou Matasunthou, dcerou královny Amalaswinthy a vnučkou Theodoricha Velikého.
| Witiges | |
|---|---|
| ostrogótský král | |
 Mince s vyobrazením krále Witiga | |
| Doba vlády | 536 – 540 |
| Tituly | ostrogótský král |
| Úmrtí | 542 |
| Předchůdce | Theodahad |
| Nástupce | Ildibad |
| Manželka | Matasuntha |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a působení
editovatJeště než se stal králem, vedl vojska v několika bitvách. V roce 530 v bitvě u Sirmia (nedaleko dnešní Sremské Mitrovice v Srbsku) porazil vojsko Gepidů.[4] Po svržení a vraždě Theodahada se vrátil do Říma a vydal zde prohlášení, že nastupuje na trůn a vláda dynastie Amalů končí. Nadále měli být ostrogótští králové opět voleni svobodně, tak jako kdysi v Pannonii.[5] Vyhlásil, že chce opustit Řím, stáhnout se do Ravenny, zde vybudovat silnou armádu, ukončit válku s Franky a vrhnout všechny své síly proti východořímské říši a jejímu císaři Justiniánovi I.[2] V následujících letech vedl svůj lid v neúspěšném posledním pokusu v bojích proti východořímskému vojevůdci Flaviovi Belisariovi. Jeho obranná i útočná strategie byla zpočátku úspěšná, ale v době jeho nepřítomnosti se papež Silverius v Římě přiklonil na stranu Belaria[2] a tak byl Witiges v nevýhodě a jeho strategie byla stále méně úspěšná.
V březnu 537 se vrátil obléhat Řím. Jeho armáda poškozovala akvadukty,[2] aby snižila bojeschopnost protivníka, ale při obléhání Říma a častém pobytu v močálech mnoho jeho lidí onemocnělo malárií, navíc v roce 538 z důvodů dlouhodobých válečných sporů propukl v Ostrogótské říši hladomor.[6] Následně Justinián I. poslal Belisariovi posily a Witiges byl nucen souhlasit s tříměsíčním příměřím, během něhož Belisarius napadl Picenum (na východním pobřeží střední Itálie). V březnu 538 Ostrogótové upustili od obléhání Říma[2] a stáhli se na sever.
Ani v roce 539 a 540 nebyla jeho obranná strategie úspěšná a aby zachránil situaci, souhlasil s odstoupením. Gótští vůdci nabídli trůn Belisariovi, který pod záminkou příjetí nabídky vstoupil do Ravenny, zajal Witigese, jeho ženu Matasunthu, ostrogótské předáky a spolu s Theodorikovým pokladem je odvezl do Konstantinopole.[7] Další osud Witigese není znám. Podle Jordana zemřel v roce 542. Belisarius i přes opakovaný nátlak Ostrogótů na trůn nenastoupil a proto se vlády ujal Ildibad sídlící ve Veroně.
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Theodahad prchal před východořímským generálem Flaviem Belisariem. Sesazen byl ostrogótskou armádou, která se shromáždila v Pontinských močálech.[2] Odtud Theodahad utekl směrem na Ravennu, ale byl Ostrogóty dostižen na Via Flaminia nedaleko Říma, kde byl na počátku prosince[3] roku 536 zabit.
Reference
editovat- ↑ JORDANES. The Origin and Deeds of the Goths [online]. B&R Samizdat Express, 28. ledna 2014 [cit. 2014-12-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Witiges – životopis na Britannica.com (anglicky)
- ↑ Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (německy)
- ↑ Dějiny pozdní antiky (355–641) a raného středověku (476–800) Archivováno 7. 5. 2008 na Wayback Machine. A.D.530
- ↑ Dějiny pozdní antiky (355–641) a raného středověku (476–800) A.D. 536
- ↑ Dějiny pozdní antiky (355–641) a raného středověku (476–800) A.D. 538
- ↑ Dějiny pozdní antiky (355–641) a raného středověku (476–800) A.D. 540
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Witiges na Wikimedia Commons - Tento článek čerpá z 11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Witigis“, jehož autorem je Gloria Lotha.
| Předchůdce: Theodahad |
Ostrogótský král 536–540 |
Nástupce: Ildibad |
