Volžské Bulharsko
Volžské Bulharsko, Volžsko-kamské Bulharsko nebo Bulharská volžsko-kamská říše bylo státem turkického kočovného etnika Protobulharů, který se rozkládal od 2. poloviny 7. století až do roku 1238 kolem středního toku řeky Volhy, jižně od jejího soutoku s Kamou. Po vpádu Mongolů se stal součástí jejich chanátu Zlaté hordy.
Volžské Bulharsko Βουλγαρία του Βόλγα Idel buye Bolgary
| |||||||
Geografie
| |||||||
Obyvatelstvo | |||||||
Státní útvar | |||||||
Vznik
|
|||||||
Zánik
|
|||||||
Státní útvary a území | |||||||
|
Od náboženské konverze Bulharské volžsko-kamské říše roku 922 byli obyvatelé tohoto území sunnitští muslimové.[1][2]
Původ
editovatHistorické dělení Protobulharů
editovatDo 8. století byli Protobulhaři a příbuzensky blízké národy rozděleni do čtyř velkých skupin.
- První skupinu tvořili Dunajští Protobulhaři.
- Druhou skupinou byli Černí Protobulhaři, čili západní Protobulhaři na Ukrajině. Do této doby jejich stát prošel několika fázemi: knížectvími Altınoba a Duloba, říší Velkého Bulharska (Onogurie) a královstvím Kara Bulgar (683-855).
- Třetí skupinou byli dagestánští Protobulhaři anebo Burdžané. Jejich stát se vyvinul do formy knížectví.
- Čtvrtá skupina, úzce propojená s protobulharskými Utigy, kteří od 1. století žili v regionu středního Itilu (Volha), byli Buljaři. Založili stát, který se také vyvinul do formy knížectví. Vazalem Velkého Bulharska se stalo nejprve Buljarské knížectví a později království Kara Bulgar.
Zánik Velkého Bulharska
editovatV polovině 5. století se po smrti Attily začala Hunská říše rozpadat na jednotlivé turkické státní útvary. Jedním z nich byla i Onogurie (Staré Velké Bulharsko) - nejstarší protobulharský stát, který se rozkládal mezi Černým a Kaspickým mořem. Svůj největší rozkvět zažila v polovině 7. století za chána Kubrata († 651 nebo 660).[3]
Tento stát neměl dlouhého trvání a po smrti svého vládce se rozpadl. Vládu si rozdělilo mezi sebou jeho pět synů a takto oslabená říše se nedokázala ubránit náporu dalšího kočovného národa, Chazarů. Jeho kočovné obyvatelstvo se rozdělilo na dvě skupiny. První, pod vedením jednoho z Kubratových synů, chána Asparucha odtáhla do jihovýchodní Evropy, sjednotila se s místním osídlením a roku 681 zformovala bulharský stát, který na Balkáně trvá dodnes.
Druhá skupina se pod vedením starších Kubratových synů Batbajana a Kotraga smíchala s chazarskými a sarmatskými (Alani) kmeny a zůstala na svém původním území.
Dějiny
editovatZaložení volžsko-kamského státu
editovatČást již zmíněné druhé skupiny v čele s chánem Kotragem se v 8. století přesunula po toku řeky Volhy na sever až na její soutok s Kamou, na území dnešního Tatarstánu a Baškortostánu, kde společně s dalšími turkickými a ugrofinskými skupinami na přelomu 9. a 10. století vytvořila první feudální útvar v severovýchodní Evropě: Bulharskou volžsko-kamskou říši s hlavním městem Bulgar. Černí Protobulhaři, v čele s Batbajanem, kteří se již usadili, zůstali v původních sídlech a byli Chazary podmaněni.
Rozkvět Volžského Bulharska
editovat Historie turkických národů do 14. století | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Turkucký kaganát 552–744 | |||||||
Turkuti | |||||||
Západní Turkuti | |||||||
Východní Turkuti | |||||||
Modří Turci | |||||||
Avarský kaganát 564–804 | |||||||
Chazarský kaganát 618–1048 | |||||||
Sır-Tardušové 628–646 | |||||||
Onogurie 632–668 | |||||||
Dunajské Bulharsko | |||||||
Volžské Bulharsko | |||||||
Kangarská unie 659–750 | |||||||
Türgešský kaganát 699–766 | |||||||
Ujgurský kaganát 744–840 | |||||||
Karlucký jabguluk 756–940 | |||||||
Karachánský chanát 840–1212 | |||||||
Západní Karachánové | |||||||
Východní Karachánové | |||||||
Kan-čouské království 848–1036 | |||||||
Kao-čchangské království 856–1335 | |||||||
Pečeněžský chanát 860–1091 |
Kimäcký chanát 743–1035 | ||||||
Kumánie 1067–1239 |
Oguzský jabguluk 750–1055 | ||||||
Ghaznovská říše 963–1186 | |||||||
Seldžucká říše 1037–1194 | |||||||
Chórezmská říše 1077–1231 | |||||||
Rúmský sultanát Seldžuků 1092–1307 | |||||||
Dillíský sultanát 1206–1526 | |||||||
Dynastie otroků (Dillí) | |||||||
Dynastie Chaldží | |||||||
Dynastie Tughlakovců | |||||||
Kypčacký chanát[4][5][6]1240–1502 | |||||||
Mamlúcký sultanát (Káhira) 1250–1517 | |||||||
Dynastie Bahríovců | |||||||
Osmanská říše 1299–1923 | |||||||
Jiné turkické dynastie
| |||||||
Nový protobulharský chanát zůstal sice v poplatné závislosti na Chazarech, ale to mu v dalším rozvoji nebránilo. Podle svědectví, které zanechal arabský diplomat Ahmad Ibn Fadlán, bylo Volžsko-kamské Bulharsko počátkem 10. století kvetoucí zemí. Razilo vlastní stříbrné mince, budoval chrámy, školy, paláce a dokonce domy se systémem ústředního topení a kanalizací. Zprávy arabských cestovatelů hovoří o velkých kamenných městech Bulgaru a Biläru. Například druhé největší město Bilär bylo ve své době větší než Paříž či Kyjev. Výhodná poloha na říční obchodní tepně umožnila Protobulharům kontrolovat obchod probíhající mezi Skandinávií a ruským severem a významnými obchodními středisky Blízkého východu, například Derbentem na západním pobřeží Kaspického moře, Bagdádem či středoasijskou Chórezmskou říší, které se povětšinou nacházely pod nadvládou Arabů. Tento chanát profitoval také z obchodu se Střední Asií, Čínou i Evropou a dosáhl na svou dobu nevídané civilizační úrovně. Karavany obchodovaly se švédskými Varjagy a procházely zemí až do Íránu. Nález české mince z 11. století ve vykopávkách v Kazaňském kremlu svědčí o rozvinutém obchodu s centrální Evropou. Do Bulharska, ale také k Chazarům, přicházely též arabské kupecké karavany.
Islamizace
editovatRoku 922 po diplomatických rozhovorech s Bagdádem přijalo Volžské Bulharsko za státní náboženství islám a staré turkické runové písmo bylo nahrazeno písmem arabským. Na příkaz bagdádského chalífy al-Muktadira zprostředkovalo poselstvo, jehož členem byl také Ibn Fadlán, vládnoucí elitě přijetí islámu. Následoval rozvoj věd, filozofie, literatury a umění; bulharské mešity šířily vzdělání a kulturu v sousedních zemích. Za vlády kyjevského knížete Svjatoslava (962–972/973) orientovaného na expanzi, došlo k přímému střetnutí Protobulharů s Rusy. Poté, co kníže Svjatoslav společně s Oguzy zlikvidoval říši Chazarů, dobyl a vyraboval Protobulgar. Protobulhaři, kteří dosud platili tribut Chazarům, byli dočasně zpoplatněni z Kyjeva. Byla uzavřena mírová smlouva s křesťanskou Kyjevskou Rusí a vzájemné „dobré“ vztahy přetrvaly přes 200 let.
Konec státu
editovatV první třetině 13. století však tento kvetoucí stát musel čelit kočovným nájezdníkům z východu. V zimě na rozmezí let 1237/38 chanát napadli Tataři, vedení princem Bátúem. Tři útoky bulharský stát odrazil, ale napočtvrté byl poražen. Tataři (Mongolové) volžsko-bulharský stát rozvrátili, zničili a začlenili jeho území i zbytky lidu do své veleříše, která tak právě zde zahájila své dobývání a pustošení východní a střední Evropy. Po dělení říše (1259) se toto území stalo součástí nástupnické Zlaté hordy („Džučiho ulusu“).
Panovníci Bulharského volžsko-kamského chanátu
editovatBěhem historie nesli panovníci několik titulů turkického původu, počínaje chánem, poté baltavarem, ilteberem a nakonec emírem. Krom protobulharských panovníků na území Bulharské volžsko-kamské říši vládli i mongolští a tatarští chánové.
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ národnostní menšiny: Ugrofinové, Alani, Turkité, Sarmati, Gótové, Slované, Byzantinci a ostatní
- ↑ Oba pojmy se překrývají, šamanismus souvisí s tengrismem.
Reference
editovat- ↑ K volžským Bulharům nikoliv přes Jurský park a ne s Antonio Banderasem : Náboženský infoservis, 4. 4. 2024
- ↑ NOVÁK, Lukáš: Ve jménu Božím. Naděje a bariéry mezináboženského dialogu. [bakalářská práce] : Brno, Masarykova univerzita, 2012. Dostupné online.
- ↑ RYCHLÍK, Jan a kol. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-404-1. S. 31. Dále jen [Rychlík].
- ↑ CAVENDISH, Marshall. Peoples of Western Asia. New York: Marshall Cavendish Corporation, 2006. 364 s. 2007. ISBN 978-0-7614-7677-1, ISBN 0-7614-7677-6. (anglicky)
- ↑ BOSWORTH, Clifford Edmund. Historic Cities of the Islamic World. Leiden: Brill NV, 2007. 280 s. 2007. ISBN 978-90-04-15388-2. (anglicky)
- ↑ BORRERO, Mauricio. Russia: A Reference Guide from the Renaissance to the Present. New York: Facts On File, 2004. 162 s. 2009. ISBN 0-8160-4454-6. (anglicky)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Volžské Bulharsko na Wikimedia Commons
- Bulharská volžsko-kamská ríša ve: Encyclopaedia Beliana 2