Václav Hůla
Václav Hůla (21. září 1925 Skryje – 1. dubna 1983 Praha[1][2]) byl český a československý ekonom, politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace a ministr vlád ČSSR v 60.–80. letech.
| Ing. Václav Hůla | |
|---|---|
.png) Václav Hůla (Obrana lidu, 1971) | |
| poslanec Federálního shromáždění (SL) | |
| Ve funkci: 1971 – 1976 | |
| Ve funkci: 1976 – 1981 | |
| Ve funkci: 1981 – 1983 | |
| ministr bez portfeje | |
| Ve funkci: 1968 – 1968 | |
| Ministr - předs. Stát. cenového úřadu | |
| Ve funkci: 1968 – 1968 | |
| Nástupce | Jiří Typolt |
| místopř. 3. vlády O. Černíka a 1., 2. , 3. a 4. vlády L. Štrougala | |
| Ve funkci: 1969 – 1983 | |
| Ministr - předs. Stát. plánovací komise | |
| Ve funkci: 1969 – 1981 | |
| Předchůdce | František Vlasák |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ |
| Narození | 21. září 1925 Skryje  Československo |
| Úmrtí | 1. dubna 1983 (ve věku 57 let) Praha Československo |
| Alma mater | VŠ obchodní Praha |
| Profese | politik, ekonom a inženýr |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatAbsolvoval Hospodářskou školu v Berouně, v letech 1945–1948 studoval Vysokou školu obchodní v Praze a získal titul inženýra. Po únorovém převratu v roce 1948 patřil mezi komunistické aktivisty, kteří na této škole prováděli čistky mezi studenty a byl předsedou Akčního výboru Národní fronty na této škole. V roce 1946 (podle jiného zdroje roku 1945) vstoupil do KSČ. V letech 1948–1950 byl referentem a v letech 1951–1953 vedoucím oddělení národního hospodářství v Kanceláři prezidenta republiky za prezidentství Klementa Gottwalda. Vedl tým ekonomů, který za pomoci sovětských poradců připravoval peněžní reformu v roce 1953.[3] V letech 1953–1965 pak byl vedoucím oddělení předsednictva vlády.[4][5]
Během pražského jara se politicky výrazněji neangažoval. Jeho politická kariéra vyvrcholila za normalizace.[5] V letech 1966–1968 byl členem ekonomické komise ÚV KSČ, od listopadu 1968 do září 1969 tajemníkem Byra pro řízení stranické práce KSČ v českých zemích a v letech 1969–1971 předsedou ekonomické komise Byra pro řízení stranické práce KSČ v českých zemích. K 26. září 1969 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V této funkci ho potom potvrdil XIV. sjezd KSČ, XV. sjezd KSČ a XVI. sjezd KSČ. V období leden 1970 až červenec 1975 byl také kandidátem předsednictva ÚV KSČ a od července do své smrti v dubnu 1983 členem předsednictva ÚV KSČ.[6][5]
Zastával četné státní a vládní funkce. V roce 1968 byl nejprve ministrem bez portfeje v první vládě Oldřicha Černíka, v níž od dubna 1968 zastával portfolio ministra pověřeného řízením Státního cenového úřadu. V třetí vládě Oldřicha Černíka, první vládě Lubomíra Štrougala, druhé vládě Lubomíra Štrougala, třetí vládě Lubomíra Štrougala a čtvrté vládě Lubomíra Štrougala zastával post jejího místopředsedy a zároveň ministra – předsedy Státní plánovací komise (ve čtvrté vládě Lubomíra Štrougala už jen jako místopředseda vlády). V letech 1969–1970 byl navíc předsedou Hospodářské rady vlády ČSSR, v letech 1971–1981 předsedou Rady ekonomického výzkumu ČSSR. Od roku 1974 zastával post předsedy československé části Mezivládní československo-sovětské komise pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci.[6]
Patřil mezi hlavní činitele v oblasti hospodářské politiky normalizačního Československa. V listopadu 1975 měl například hlavní referát na zasedání ÚV KSČ o ekonomických úkolech na rok 1976. Podobně byl hlavním řečníkem na zasedání ÚV KSČ v prosinci 1977, prosinci 1978 a prosinci 1979.[7][8] V ekonomické oblasti patřil k představitelům konzervativního komunistického stylu, třebaže odmítal rigidní metody řízení. Trval ovšem na nutnosti centrálního plánování. Podle údajů k roku 1972 měl manželku, rovněž vystudovanou ekonomku, dceru a syna (v té době studujícího na škole). V roli člena vlády necestoval mimo země socialistického bloku (s výjimkou Finska).[5]
Dlouhodobě zasedal v zákonodárných sborech. Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod č. 66 – Most, Severočeský kraj). Mandát obhájil ve volbách v roce 1976 (obvod Most-jih) a volbách v roce 1981 (obvod Most–Chomutov). Ve Federálním shromáždění setrval do své smrti roku 1983. Pak ho nahradil František Šádek.[9][10][11][12]
V roce 1973 mu byl udělen Řád Vítězného února, v roce 1975 Řád republiky.[6]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Václav Hůla [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-09]. Dostupné online.
- ↑ Hůla Václav [online]. abart-full.artarchiv.cz [cit. 2012-04-09]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie [online]. pametnaroda.cz [cit. 2013-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-22.
- ↑ Vaclav Hula [online]. munzinger.de [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d BOX-FOLDER-REPORT: 21-4-115 TITLE: The Czechoslovak Party Leadership DATE: 1972-8-28 [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945–1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-04-09]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 552, 555, 557, 558.
- ↑ Poslanci Federálního shromáždění. Rudé právo. Prosinec 1971, roč. 52., čís. 284, s. 3. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-09]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-09]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-09]. Dostupné online.
- ↑ Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 93/1971 Sb. [online]. mvcr.cz [cit. 2012-04-09]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Hůla
- (česky) Václav Hůla v parlamentu
