Wikipedie

Tokio

hlavní město Japonska

Tokio (japonsky 東京, zvuk Tókjó[pozn. 1] [toːkʲoː]IPA), oficiálním názvem Metropolitní město Tokio (japonsky 東京都, Tókjó-to), je hlavní město[pozn. 2] a nejlidnatější japonská prefektura. Rozléhá se u Tokijského zálivu a tvoří region Kantó, ležící na centrálním tichomořském pobřeží hlavního japonského ostrova Honšú. Tokio je politické a ekonomické centrum státu, stejně jako je sídlem japonského císaře a národní vlády. K roku 2022 žilo v prefektuře 13 988 129 obyvatel.[2] Velké Tokio je největší metropolitní oblastí na světě a k roku 2022 v ní žilo 40,7 milionu obyvatel.[2]

Tokio
東京都
Po směru hodinových ručiček: mrakodrapy Niši-Šindžuku, hora Fudži, Rainbow Bridge, Budova japonského parlamentu, železniční stanice Tokio v Marunouči, křižovatka v Šibuje, Tokyo Skytree
Po směru hodinových ručiček: mrakodrapy Niši-Šindžuku, hora Fudži, Rainbow Bridge, Budova japonského parlamentu, železniční stanice Tokio v Marunouči, křižovatka v Šibuje, Tokyo Skytree
Tokio – znak
znak
Tokio – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice35°41′23″ s. š., 139°41′32″ v. d.
Nadmořská výška0 m n. m.
Časové pásmoUTC 09:00
StátJaponskoJaponsko Japonsko
OstrovHonšú
RegionKantó
Administrativní dělení23 speciálních čtvrtí, 26 velkých měst, 1 okres a 4 ostrovní administrativní jednotky
Tokio
Tokio
Tokio, Japonsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha2 194 km²
Počet obyvatel13 988 129 (2022)
Hustota zalidnění6 375,6 obyv./km²
Etnické složenípřevážně Japonci
Správa
StarostaJuriko Koike
Vznik1868
Oficiální webwww.metro.tokyo.lg.jp/http://www.metro.tokyo.jp
Telefonní předvolba( 81) (0)3
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na místě dnešního Tokia stála rybářská vesnice Edo. Jakožto město se roku 1603 stala sídlem vlády nově vzniklého Tokugawského šogunátu. V polovině 18. století bylo Edo s jedním milionem obyvatel jedním z nejvíce obydlených měst na světě. Po reformách Meidži v roce 1868 se hlavním městem císařství stalo Kjóto a Edo bylo přejmenováno na Tokio, což v překladu znamená Východní hlavní město. Tokio bylo značně poničeno velkým zemětřesením v Kantó roku 1923 a následně také spojeneckým bombardováním během druhé světové války. Na začátku 50. let 20. století prošlo město rychlou rekonstrukcí a rozšířením a stálo v čele poválečného hospodářského oživení. Od roku 1943 spravuje metropolitní vláda Tokia 23 speciální městských čtvrtí (dříve Tokio), několik měst a vesnic a dvoje souostroví.

Tokio má podle hrubého domácího produktu největší městskou ekonomiku na světě a instituce Globalization and World Cities Research Network jej označuje jako globální město Alpha . Je součástí průmyslového regionu, který dále tvoří města Jokohama, Kawasaki a Čiba, a je japonským centrem obchodu a financí. V roce 2019 bylo sídlem 36 společností, které se umístily v žebříčku Fortune Global 500.[3] V roce 2020 se Tokio umístilo na čtvrtém místě za New Yorkem, Londýnem a Šanghají v žebříčku finančních center Global Financial Centres Index.[4] V Tokiu stojí nejvyšší věž světa, Tokyo Skytree,[5] a nachází se zde i největší podzemní protipovodňový systém na světě zvaný G-Cans.[6] Linka Ginza tokijského metra je nejstarší podzemní linkou metra ve východní Asii (1927).[7]

V Tokiu se konalo několik mezinárodních událostí, například Letní olympijské hry 1964, odložené Letní olympijské hry 2020 a tři summity skupiny G7 (v letech 1979, 1986 a 1993). Město je také mezinárodním centrem výzkumu a vývoje a je reprezentováno několika významnými univerzitami, zejména Tokijskou univerzitou. Železniční stanice Tokio je ústředním uzlem vysokorychlostní sítě železnic Šinkansen, městu navíc slouží rozsáhlá síť železnic a metra. Známými čtvrtěmi Tokia jsou Čijoda, kde se nachází císařský palác, Šindžuku, administrativní centrum, a Šibuja, komerční, kulturní a obchodní čtvrt.

Etymologie

editovat

Tokio bylo původně známé jako Edo (japonsky 江戸), slovo spojené z kandži 江 (e, v překladu „zátoka, přítok“) a 戸 (to, v překladu „vchod, brána, dveře“).[8] Název, který je možné přeložit jako „estuár“, odkazuje na umístění vesnice u ústí řeky Sumida do Tokijského zálivu. Po reformách Meidži v roce 1868 se město stalo hlavním sídlem císařství a jeho název byl změněn na Tokio (japonsky 東京, Tókjó, kdy 東 tó znamená „východ“ a 京 kjó znamená „hlavní“),[9] a to v souladu s východoasijskou tradicí, kdy je slovo hlavní (京) vkládáno do názvů hlavních měst (například Kjóto (京都), Peking (北京), Nanking (南京) a Si-ťing (西京).[8] Během raného období Meidži bylo město někdy nazýváno jako „Tókei“, což je alternativní výslovnost stejných znaků představujících „Tokio“.[10]

Historie města

editovat

Tokio se do roku 1868 jmenovalo Edo a jeho vývoj při kterém se z malé rybářské vesničky stalo během zhruba tisíce let současné velkoměsto se v něm událo mnoho událostí a katastrof.

Zde jsou některé historické milníky historie Tokia:

Období před založením šógunátu Tokugawa (do roku 1603)

editovat

Období hlavního města Edo (1603–1868)

editovat
  • 1603 – Oficiálně započíná období šógunátu Tokugawa a Edo se stává sídlem jeho vlády, tedy de facto hlavním městem, avšak císařovo sídlo a formální hlavní město zůstalo v Kjótu
  • 1657 – Velký požár (asi 100 000 obětí)
  • 1707 – Po sopečné erupci hory Fudži je Edo zasypáno sopečným prachem
  • 1742 – Série bouří a povodní (4000 obětí)
  • 1780 – Odhadovaný počet obyvatel města dosahuje 1,3 milionu
  • 1853 – Lodě komodora Matthewa Perryho připlouvají do Tokijského zálivu - konec izolace Japonska od okolního světa
  • 1855 – Velké zemětřesení (7000 obětí)
     
    Hrad Edo v první polovině 17. století
     
    Vlak na první železniční trati v Japonsku u nádraží Šimbaši v Tokiu (1875)

Období Meidži (1868–1912)

editovat

Období Taišó a Šówa (1912–1989)

editovat
 
Tokijská čtvrť Júrakučó po velkém zemětřesení v Kantó (1923)

Období Heisei (1989–2019)

editovat

Období Reiwa (od roku 2019)

editovat
 
Panoráma Tokia roku 1867

Obyvatelstvo

editovat
 
Věž Tokyo Tower

Město má bez aglomerace kolem 12 527 115 obyvatel, ale s aglomerací jde o největší město na světě (38 milionů obyvatel). K tokijské aglomeraci patří Kawasaki, Jokohama a mnoho dalších okolních měst. Podle prognóz se počet obyvatel Tokia nadále zvyšuje a zvyšovat bude.

Kultura

editovat

Pamětihodnosti

editovat

Významnými památkami jsou císařský palác Kókjo či chrám Sensódži s bránou Kaminarimon. Hojně navštěvované jsou i 2 věže: Tokyo Skytree z roku 2012 (nejvyšší věž na světě a druhá nejvyšší stavba na světě) a Tokyo Tower z roku 1957. K muzeím patří například Tokijské muzeum současného umění a Národní muzeum západního umění, Tokijské národní muzeum, Tokijské národní vědecké muzeum nebo Edo-Tokyo muzeum. Známý je také most Rainbow Bridge a moderní čtvrti Šindžuku, Šibuja, Ikebukuro, Akihabara a Roppongi. Nejnavštěvovanější buddhistický chrám Tokia je Sensó-dži ve čtvrti Asakusa a nejnavštěvovanější šintoistické svatyně jsou svatyně Meidži a Jasukuni. Příkladem starých tradičních čtvrtí Tokia je čtvrt Janaka. Nachází se tu několik botanických zahrad jako je například Tropický skleník Jumenošima nebo Botanická zahrada Koišikawa. Najdeme tu tři zoologické zahrady, a to zahrady Ueno Zoo ve čtvrti Ueno, která je nejstarší zoologickou zahradou v Japonsku, Tama Zoo a Inokašira Zoo. Je tu plno japonských zahrad, z nichž bychom mohli jmenovat například Hama-rikjú, Kjú-Šiba-rikjú, Kórakuen, Rikugien, Kjú-Furukawa, Kijosumi, Tonogajato nebo Národní zahrady Šindžuku. Za návštěvu stojí i budova Tokijského nádraží a nádraží Šimbaši, které je nejstarším nádražím v Japonsku. Ve městě se nachází dva velké rybí trhy Adači a Tojosu. Nejluxusnější čtvrť Tokia je Ginza, která leží v západní části čtvrti Čúó-ku[11]. ve které najdeme i divadlo Kabuki-za pro tradiční divadlo Kabuki. Ze zábavních parků se tu pak nachází Tokyo Disneyland, Tokyo Dome city nebo Sanrio Puroland, což je svět Hello Kitty.

Slavnosti

editovat
 
Slavnost Sandža Macuri

Ke kulturním slavnostem v Tokiu patří například slavnost Sandža Macuri v tokijské čtvrti Asakusa, kde při této slavnosti lidé nosí po čtvrti přenosné šintoistické svatyně mikoši. Slavnost trvá tři dny a během nich se na tuto slavnost přijedou každoročně podívat až 2 miliony turistů. Mikoši se také nosí na slavnosti Kanda Macuri, na které se jich každoročně nosívá přes 200. Lidé na těchto slavnostech tančí tradiční tance a zpívají tradiční písně. Další slavností je také třeba slavnost Sannó ve svatyni Hie. Poslední sobotu v červenci se v Tokiu nad řekou Sumidou konají každoročně ohňostroje, na které se přijde podívat přes milion diváků. Velkou slavností je v Tokiu rovněž období květu třešní neboli hanami, kdy spousty lidí vyrážejí do parků a zahrad Tokia, aby tam obdivovali kvetoucí třešně a dělali si pod nimi pikniky. Touto slavností jsou známé kupříkladu parky Ueno, Inokašira nebo Národní zahrady Šindžuku.

Znečištění

editovat
Tokio
klimagram
123456789101112
 
 
45
 
10
1
 
 
60
 
10
2
 
 
100
 
13
4
 
 
125
 
18
10
 
 
138
 
23
15
 
 
185
 
25
19
 
 
127
 
29
22
 
 
148
 
31
24
 
 
180
 
26
20
 
 
164
 
21
14
 
 
89
 
17
9
 
 
46
 
12
4
průměrné max. a min. teploty ve °C
úhrn srážek v mm
zdroj: Climate-Charts.com

Extrémní množství aut v Tokiu působí značné problémy. Toto město bývalo jedno z nejznečištěnějších na světě, ve městě jsou rozmístěny tabule s údaji o znečištění. Město bylo známo svým celoročním smogovým příkrovem, avšak v posledních letech se situace podstatně mění k lepšímu, za jasných dnů lze dokonce z některých míst spatřit horu Fudži. V Tokiu se ale nedá koupat, ještě kilometry od Tokia je znečištění pláží patrné.

Správa

editovat

Členění

editovat

Sídlo prefekturální vlády je v Šindžuku. Administrativně je prefektura rozdělena na 62 obecních jednotek: 23 speciálních čtvrtí (区, ku), 26 velkých měst (市, ši), 5 malých měst (町, mači/čó) a 8 vesnic (村, son). Součástí prefektury Tokio je také 1 okres (郡, gun) a 4 ostrovní administrativní jednotky (支庁, šičó) a patří k ní i ostrovy Izu a ostrovy Ogasawara.

Speciální městské čtvrti
Města

Panoráma

editovat

Architektura Tokia je do značné míry ovlivněna historií samotného města. Například ve 20. století skončila metropole dvakrát v troskách: poprvé v roce 1923 kvůli velkému zemětřesení v Kantó a poté v důsledku bombardování města během druhé světové války.[12] Z toho důvodu tvoří krajinu Tokia především moderní a současná architektura a starší budovy jsou spíše vzácné.[12] Ve městě se nachází světově proslulé stavby moderní architektury, jako jsou Tokyo International Forum,[13] Asahi Beer Hall,[14] Mode Gakuen Cocoon Tower,[15] NTT Docomo Yoyogi Building[16] a Rainbow Bridge.[17] Dominantami Tokia jsou také věže Tokyo Tower a Tokyo Skytree.[18] Druhá jmenovaná je nejvyšší věží v Japonsku i na světě[18] a je zároveň třetí nejvyšší stavbou světa po mrakodrapu Merdeka 118.[19][20]

 
Panoramatický pohled na Tokio z věže Tokyo Skytree

Doprava

editovat

Tokio je hlavním japonským dopravním uzlem pro vnitrostátní i mezinárodní leteckou, silniční a železniční dopravu. Páteř dopravního systému v metropoli tvoří velmi rozsáhlá síť železnic a metra, která je vhodně doplňována autobusy, a jednokolejkami. Rozsáhlá síť vlaků(povrchového metra) byla vybudována v rámci modernizací před Olympiádou v Tokiu jako náhrada tramvají. Tramvajová linka byla ponechána pouze jedna v úseku několika kilometrů jako zajímavost.

Letecká doprava

editovat
 
Čtvrť Šindžuku

V regionu Kantó se nachází dvě mezinárodní letiště. Přímo v Tokiu je letiště Haneda (羽田空港 Haneda kúkó, 羽田国際空港 Haneda kokusai kúkó, 東京国際空港 Tókjó kokusai kúkó), které se specializuje hlavně na vnitrostátní lety a na chartery, ale využívají ho také čínské aerolinie. Pro mezinárodní dopravu slouží letiště Narita (成田国際空港 – Narita kokusai kúkó), které se nachází asi 50 km na východ od centra Tokia v prefektuře Čiba.

Lodní doprava

editovat

V těsné blízkosti Tokia jsou také významné přístavy (např. v Jokohamě), odkud plují lodě do USA přes Tichý oceán a také do dalších zahraničních i japonských přístavů.

Metro

editovat
 
Chrám Sensó-dži

Tokijské metro je provozováno dvěma nezávislými institucemi: Odborem dopravy tokijské metropolitní vlády a společností Tokyo Metro. Je tvořeno dvanácti linkami, z nichž řada navazuje na povrchové tratě mnoha různých dopravců. Tato návaznost dala vzniknout tzv. „through-service“, kdy příměstské povrchové vlaky v určené stanici sjedou pod zem a dál pokračují jako vlak metra. Tokio má nejstarší linku metra ve východní Asii, což je linka Ginza otevřená roku 1927.

Silniční doprava

editovat

V Japonsku se jezdí vlevo, vlaky a metro také.

 
Věž Tokyo Skytree

Hromadná doprava

editovat

Autobusovou dopravu zajišťuje odbor dopravy tokijské metropolitní vlády a soukromí dopravci. Existuje množství městských, regionálních i dálkových spojů, jejichž výchozím bodem jsou zpravidla velké železniční terminály, jako je nádraží Šindžuku nebo tokijské centrální nádraží.

Individuální

editovat

Dopravu v Tokiu zajišťují z velké části také auta, která jezdí rovnými a kilometry dlouhými ulicemi. Aut je ale v Tokiu neúnosně mnoho, často více, než je kapacita silnic. Zácpy jsou na denním pořádku. Městská vláda se snaží situaci regulovat například tím, že nepovolí registraci nového automobilu, pokud majitel neprokáže, že má kde zaparkovat. Pod Tokijským zálivem se staví tunel, který má dopravu mírně zlepšit.

Samozřejmě zde existuje také taxislužba, která je proti hromadné dopravě podstatně dražší a má stejné neduhy jako ostatní auta a autobusy – zpravidla neunikne zácpám. Specialitou místních taxíků je automatické otvírání a zavírání dveří, které provádí řidič ze svého místa.

Železnice

editovat
 
Budova Tokijského nádraží

Tokijská oblast je protkána jednou z nejhustších a také nejsložitějších železničních sítí na světě. Tokijské centrální nádraží je přirozeným výchozím bodem pro hlavní japonské dálkové tratě a je také centrem sítě šinkansenů. Výjimečnou vlastností tohoto železničního systému je jeho silná integrace s podzemní dráhou. Některé příměstské vlakové soupravy na vybraných nádražích sjíždějí pod povrch a pokračují jako vlaky metra.

Městská a příměstská železniční doprava v japonské metropoli má převážně charakter povrchového metra. Používají se zde výhradně elektrické článkové jednotky, a to ve velké rozmanitosti typů a stáří.

Hlavní tratě, včetně nejvýznamnější linky Jamanote, spravuje společnost JR East, která je největší železniční správou na světě. Většina drah je ale provozována menšími železničními společnostmi, které se snaží JR East konkurovat, ať už kratší jízdní dobou, nižšími nebo žádnými příplatky či pouhou nižší cenou jízdenky. Největší z menších je elektrická železnice Keió.

 
Vlaky linky Jamanote

Menší společnosti při stavbě svých železnic na počátku 20. století v mnoha případech volily jiný rozchod kolejí než tehdejší státní japonské železnice. Proto se můžeme setkat s několika rozchody kolejí: 1067 mm, 1372 mm a 1435 mm, což s sebou samozřejmě přináší nutnost, mít na nádražích pro každý rozchod kolejí separátní infrastrukturu.

Problémem tokijských železnic je jejich častá přeplněnost, zejména na nejdůležitějších linkách ve špičce. V některých stanicích dokonce existují placení „nacpávač“. Přeplněné soupravy pak potřebují delší čas pro výstup a nástup cestujících a vzniká tak zpoždění.

Partnerská města

editovat

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Hiraganou lze zapsat jako とうきょう a katakanou jako トーキョー.
  2. ↑ Žádný z japonských zákonů neustanovuje Tokio jako hlavní město Japonska.[1]

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tokyo na anglické Wikipedii, 東京都 na japonské Wikipedii a History of Tokyo na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ÓŠIMA, Tadamori. 衆議院議員逢坂誠二君提出日本の首都に関する質問に対する答弁書 [online]. The House of Representatives, Japan, 2018-02-23 [cit. 2021-08-27]. There is no law or regulation that expressly defines Tokyo as the capital. However, we are of the opinion that Tokyo is generally accepted in society to be the capital of Japan.. Dostupné online. (japonsky) 
  2. ↑ a b Tokyo Loses Population for First Time in 26 Years Amid Pandemic. Bloomberg.com. 2022-01-31. Dostupné online [cit. 2023-05-12]. (anglicky) 
  3. ↑ Global 500 [online]. Fortune [cit. 2021-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ The Global Financial Centres Index 28 [online]. Long Finance, 2020-09 [cit. 2021-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Tokyo Attractions – Japanese Lifestyle. Tokyo – GoJapanGo [online]. Mi Marketing Pty Ltd [cit. 2021-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-04-26. (anglicky) 
  6. ↑ Metropolitan Area Outer Underground Discharge Channel [online]. [cit. 2021-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-14. (anglicky) 
  7. ↑ HORNYAK, Tim. Heart of gold: The Ginza Line celebrates its 90th birthday [online]. Japan Times, 2017-12-16 [cit. 2021-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-09. (anglicky) 
  8. ↑ a b ROOM, Adrian. Placenames of the World. [s.l.]: McFarland & Company, 1996. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-01. ISBN 0-7864-1814-1. S. 360. (anglicky) 
  9. ↑ John Bassett Moore. A digest of international law as in diplomatic discussions, treaties and other international agreements. [s.l.]: US Department of State, 1906. (5). Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-01. S. 759. (anglicky) 
  10. ↑ FIÉVÉ, Nicolas; WALEY, Paul. Japanese Capitals in Historical Perspective: Place, Power and Memory in Kyoto, Edo and Tokyo. [s.l.]: [s.n.], 2003. Dostupné online. S. 253. (anglicky) 
  11. ↑ HOLÝ, Petr. Ginza. Země světa. 1.4.2024, roč. 23, čís. 4, s. 26–31. Dostupné online. 
  12. ↑ a b DŽIN’NAI, Hidenobu. Tokyo: A Spatial Anthropology. [s.l.]: University of California Press, 1995. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-01. ISBN 0-520-07135-2. S. 1–3. (anglicky) 
  13. ↑ About Tokyo International Forum. www.t-i-forum.co.jp [online]. [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ BOLSTAD, Max. Asahi Beer Hall. Bento.com [online]. 1998 [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Tokyo's Cocoon Tower selected as 2008 Skyscraper of the Year. Europe Real Estate [online]. 2009-01-22 [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ 東京にある「NTTドコモ代々木ビル (ドコモタワー)」について. find-travel.jp [online]. [cit. 2022-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-08. (japonsky) 
  17. ↑ Rainbow Bridge. Travel Japan [online]. Japonská národní organizace cestovního ruchu [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ a b Tokyo Attractions. GoJapanGo [online]. Mi Marketing Pty Ltd. [cit. 2022-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-04-26. (anglicky) 
  19. ↑ JAMAMOTO, Arata. Tokyo Sky Tree takes root as world's second-tallest structure. NBC News [online]. 2012-05-22 [cit. 2022-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-25. (anglicky) 
  20. ↑ MACMAHON, Ailbhe. Pictured: The world's second-tallest building is now complete. Daily Mail [online]. 2021-12-30 [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • LUKAVEC, Jan. Tam, kde žije národ přešťastných lidí, jejichž jedinou starostí je hrát na šamisen a malovat verše: Tokio a zahrady Nipponu. In Od českého Tokia k exotické Praze. Praha: Malvern, 2013. 317 s. ISBN 978-80-87580-61-5. 
  • RICHIE, Donald. Tokyo: megacity. Tokyo: Tuttle, 2010. 176 s. ISBN 978-4-8053-0979-7. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tokio&oldid=24436258“