Tegu
Tegu (korejsky 대구; 大邱) je město v Jižní Koreji, čtvrté největší podle počtu obyvatel. Leží v provincii Severní Kjongsang, ale není její součástí, má status metropolitního města.
| Tegu 대구 | |
|---|---|
 Tegu | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 35°52′12″ s. š., 128°36′ v. d. |
| Časové pásmo | UTC 09:00 |
| Stát |  Jižní Korea |
 | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 884,15 km² |
| Počet obyvatel | 2 501 673 (2017) |
| Hustota zalidnění | 2 829,5 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Kim Bum-il |
| Oficiální web | english |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tegu je hned po Soulu a Pusanu třetí největší městskou aglomerací v Jižní Koreji, čtvrtou největší metropolí v Jižní Koreji s více něž 2,3 miliony rezidenty a po Pusanu je druhým největším městem v regionu Jongnam. Tegu a okolní provincii Severní Kjongsang je často přezdíváno Tegu-Kjongbuk s celkovou populací přes 5 milionů.
Tegu leží v jihovýchodní Koreji zhruba 80 km od pobřeží v blízkosti řeky Kumgang a jejího hlavního toku řeky Nakdong mezi provinciemi Severní Kjongsang a Jižní Kjongsang. Za starověku patřilo území města Tegu pod jedno z původních království Jinhan. Později bylo město připojeno pod správu království Silla, které sjednotilo Korejský poloostrov. Za dynastie Čoson bylo město hlavním městem provincie Kjongsang, jedné z osmi tradičních provincií státu.
Během 60. a 80. let 20. století bylo Tegu ekonomickým motorem Korejské republiky. Vlhké subtropické klima Tegu je ideální pro produkci vysoce kvalitních jablek, odkud se bere i přezdívka města „Město jablek“. Tagu je také známé jako „Textilní město“, jelikož textilky byly pilířem průmyslu města. Se zřízením Tagu-Kjongbungské volné ekonomické zóny se Tagu dnes zaměřuje na módu a špičkové technologie.
Tagu bylo hostitelským městem 22. kongresu Světové energie a od 27. srpna do 4. září 2011 se zde konalo 13. mistrovství světa v atletice na stadiónu Daegu World Cup Stadium.
V roce 2002 se zde také odehrály 4 zápasy FIFA World Cup.
Historie
editovatDoba prehistorická a raná historie
editovatArcheologické nálezy na území Tegu dokazují velké množství osad a hřbitovů z předhistorického období Mumun (okolo 1500-300 př.n.l.). Některé z dřívějších nálezů Mumun osad v provincii Kjongsang byly nalezeny v Siji-dongu a Sobjon-dongu. Dongčon-dong je jedna z původních vesnic, které byly na území objeveny. Dongčchon-dong je datován do období středního Mumunu (okolo 850-550 př.n.l.) a byly zde nalezeny pozůstatky prehistorických polozemnic a zemědělských polí. Megalitické pohřebiště (dolmeny) byly ve vysokém množství nalezeny roztroušené po celém Tegu.
Podle starověkých historických záznamů bylo Tegu během období původních Tří království (Mahan, Jinhan a Pjonhan) sídlem náčelníků opevněných měst známé jako Talkubol. Území bylo pohlceno Sjednocenou Sillou kolem 5. století. Pozůstatky hradeb jsou stále viditelné a drobné nálezy tohoto období byly vykopány na území dnešního parku Dalsong.
Silla
editovatSilla zvítězila ve sjednocování korejského poloostrova poražením ostatních království Päkče a Kogurjo v pozdním 7. století, částečně díky pomoci čínské dynastie Tchang. Krátce poté, přesněji roku 689, sillský král Sinmun uvažoval nad přesunutím hlavního města z Kjongdžu do Tegu, ale nebyl schopen tak učinit. Tento záměr je známý jen díky jediné větě v kronice Samguk sagi, nejcennějším historickém zápisu korejského starověku od korjoského historika Kim Pu-sika. Předpokládáme, že návrh byl poháněný touhou sillského krále obnovit svou autoritu. Centrum státu se ale nezdařilo přesunout kvůli silnému odporu kjongdžuských politických elit. Tegu dostalo své dnešní jméno roku 757.
Pozdní Tři království a Korjo
editovatBěhem pozdních Tří království, 892-936, bylo Tegu oficiálně pod správou Pozdního Päkče. Roku 927 bylo severní Tegu centrem Bitvy o horu Gong, kde se utkaly síly Korja pod vedením Wang Kŏna a síly Pozdního Päkče pod vedením Kjon Hwona. V bitvě byla armáda Korja poražena a Wang Kŏn vyvázl živý jen díky hrdinskému činu svého generála Sin Sung-kjoma. Už touto dobou ale nejspíše zvěrstva armád Pozdního Pakče obrátily sympatie civilistů k Wang Kŏnovi, který se později stal králem Korja.
V severním Tegu dnes stojí socha opěvující statečný čin generála Sin Sung-kjoma upomínající známou bitvu.
Za Korja byla první edice kroniky Triptaka Koreana uchována v Tegu, v chrámu Puinsa. Tato edice byla bohužel zničena, když byl r. 1254 chrám stržen během Mongolských invazí do Koreje.
Čoson
editovatBěhem vlády dynastie Čoson Tegu sloužilo jako důležité transportní centrum, jelikož leželo uprostřed Velké Jongnamské cesty, která vedla mezi Soulem a Pusanem.
Roku 1601 se Tegu stalo hlavním administrativním městem jedné z původních 8 provincií, provincie Kjongsang, kam patří dnešní Tagu, Pusan, Ulsan, provincie Severní Kjongsang a provincie Jižní Kjongsang. Zhruba touto dobou se město začalo rozrůstat do jednoho z větších a důležitějších měst státu. Statut městu zůstal dalších 300 let a roku 1896 bylo město transformováno do hlavního města provincie Kjongsangbuk-do (provincie Severní Kjongsang) a Kjongsangnam (provincie Jižní Kjongsang).
První pravidelné trhy v Tegu byly zavedeny za pozdního Čosonu. Nejslavnější z nich je Jangnjongsi specializovaný na přírodní medicínu. Jangnjongsi se stal centrem bylinného obchodu v Čosonu a dokonce přilákal zákazníky ze sousedních států. Obchodníci z Japonska, kterým bylo zapovězeno opustit údolí řeky Nakdong najímali poslíčky, kteří navštěvovali tržiště v jejich zastoupení. Tržiště Somun, které stálo při západní bráně do města bylo jedno ze tří nejvyhledávanějších tržišť za dynastie Čoson.
Korejské císařství a koloniální vláda
editovatJaponský imperialismus donutil Koreu otevřít dveře světovému obchodu koncem 19. století. Roku 1895 se Tegu v rámci reforem „kabo“ stalo centrem jedné z prvních moderních poštovních stanic státu.
Na počátku konce 90. let 19. stol. do Tegu začalo proudit rostoucí množství zahraničních obchodníků a dělníků, což zapříčinilo moderní transformaci města do centra nově vystavěné linky Kjongpu, hlavní železnice spojující Soul a Pusan.
Roku 1905 byla zničena původní starověká pevnost. K upomínce stržené pevnosti jsou dnes ulice v okolí, kde pevnost stávala pojmenovány Puksongno, Namsongno, Tongsongno a Soeongno, v překladu „ulice severní pevnosti“, „ulice jižní pevnosti“, „ulice východní pevnosti“ a „ulice západní pevnosti“.
Hnutí za nezávislost proti nadvládě začalo v Tegu fungovat už počátkem roku 1898, když byla ve městě založena odnož Klubu Nezávislosti. Roku 1907 se přiblížil zánik Korejského císařství, a tak místní občané vedení Seo Sang-donem zorganizovali Hnutí za splacení národního dluhu. Hnutí se rychle rozšířilo po celém státu a spousta občanů darovala části svého majetku za účelem splatit národní dluh. Občanská povstání pokračovala i po roce 1910, a dokonce i po Japonské anexi Koreje, zvláště během Hnutí 1. března roku 1919. Tehdy se v Tegu odehrály čtyři velké protesty, do kterých se zapojilo až 23 000 občanů.
Po roce 1945
editovatRoku 1945 se v Tegu odehrál Tegugský říjnový incident, který byl jedou z nejzávažnějších veřejně sledovaných událostí od založení Korejské republiky. 1. října 1945 korejská národní policie zabila tři studenty během protestů a zranila spoustu dalších. 28. února 1960 se také ve městě odehrála jedna z demonstrací předcházející prezidentským volbám téhož roku.
Velké množství bojů Korejské války se odehrálo v okolí řeky Nakdong. Tegu leželo uvnitř Pusanského perimetru, takže zůstalo v rukou Jižní Koreje po celou dobu války. Boje, které zabránily severokorejským vojákům překročit řeku Nakdong jsou dnes známe jako Bitva o Tegu.
V druhé polovině 20. stol. město prošlo rapidním růstem a jeho populace narostla více než desetkrát od konce Korejské války. Městu bylo politicky nadržováno během 18letého období vlády prezidenta Pak Čong-huiho, protože bylo jeho politickou základnou. Tegu dnes vyniká konzervativními politickými ideály a hnutími, a je politickou základnou pro Stranu lidové moci.
V 80. letech 20. stol. se Tegu oddělilo od Kjongsangbuk-do a stalo se samostatně spravovanou jednotkou na úrovni provincie a bylo zaregistrováno jako metropolitní město roku 1995. Dnes je Tegu třetí největší metropolí v Koreji s přihlédnutím k populaci a k obchodu.
Od 90. let 20. stol. Tegu zažilo hned dvě z jihokorejských největších veřejných katastrof. Plynová exploze v Tegu roku 1995, kde zemřelo 101 lidí a Tegugský požár metra z roku 2003, kde zemřelo 192 lidí.
V únoru 2020 bylo Tegu epicentrem pandemie covidu-19 v Jižní Koreji.
Geografie
editovatTopografie
editovatTegu leží v údolí obklopeném horami: Palgoksan ze severu, Bisulsan z jihu, Warjongsan ze západu a množstvím menších hor z východu. Řeka Kumgang protéká okolo severních a východních okrajů města a propojuje se s řekou Nakdong na západu města.
Klima
editovatVětšina území města Tegu leží v subtropickém pásu (Köppen Cwa). Podle Holdridgovi klimatické klasifikace se Tegu řadí do skupiny s teplými teplotami a vlhkými lesy. Hory obklopující údolí v létě drží horký a vlhký vzduch, podobně se zde v zimě drží studený vzduch. Území je po většinu roku zalité sluncem a srážky se objevují spíše jen během období dešťů v létě. Data nasbíraná od roku 1961 ukazují, že nejchladnějším měsícem v Tegu je leden s průměrnou teplotou 0,6 °C a nejteplejším měsícem je srpen s průměrnou teplotou 26,4 °C. Nejnižší doložená teplota ve městě je −20,2 °C a nejvyšší teplota je 40,0 °C. V roce 2014 vedly vysoké teploty k rozšíření nového termínu Tefrika (대프리카, Tegu Africa), který se používal v internetových komunitách, médiích, a i v reportážích o počasí atd. Léta v Tegu jsou jedny z nejteplejších na Korejském poloostrově.
Počasí v okresu Kunwi, které leží v severní části Tegu, a které bylo připojeno k Tegu z provincie Severní Kjongsang v červenci 2023, je odlišné od počasí většiny ostatních částí Tegu. Kunwi se rozkládá na hranici mezi vlhkým kontinentálním pásem a vlhkým subtropickým pásem a jsou zde chladnější zimy, než v ostatních částech Tagu.
Doprava
editovatNa území města je mezinárodní letiště Tegu vzdálené od centra přibližně pět kilometrů na severovýchod, které odbaví více než 1 milion cestujících ročně. Přes Tegu vede železniční trať Soul – Pusan. Ve městě také funguje metro, které má 3 linky.
Partnerská města
editovat
Almaty, Kazachstán (26. listopad 1990)
Atlanta, Spojené státy americké (10. listopad 1981)
Čcheng-tu, Čína (10. listopad 2015)- Čching-tao, Čína (4. prosinec 1993)
Hirošima, Japonsko (2. květen 1997)
Milán, Itálie (2. červenec 2015)
Minas Gerais, Brazílie (21. červen 1994)- Ning-po, Čína (8. červen 2013)
Oslo, Norsko (3. duben 1998)
Petrohrad, Rusko (3. listopad 1997)
Plovdiv, Bulharsko (14. říjen 2002)
Tchaj-pej, Tchaj-wan (4. listopad 2010)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tegu na Wikimedia Commons
