Symbolismus

Symbolismus je umělecké hnutí, které vzniklo ve Francii roku 1886, největší rozmach byl na přelomu 19. a 20. století. Symbolismus byl reakcí na popisnost naturalismu a parnasismu (v Čechách lumírovci). Toto hnutí částečně navazuje na romantismus. Jejich cílem bylo zobrazovat věci, které nelze racionálně popsat (nálady, emoce, myšlenky, city atd.), tj. zobrazit (nakreslit, popsat atp.) nezobrazitelné, snažili se proniknout k podstatě skutečnosti – usilovali o vnímání umění všemi pěti smysly. K tomu jim měl pomáhat symbol, který se měl stát prostředníkem mezi skutečným světem a „světem duše“ a měl v náznaku odkrývat tajemství ukryté v nitru věcí. Symbol nebyl přímým pojmenováním věci (problému, stavu atp.), ale pouhým náznakem, sugescí podstaty věci.

Symbolisté se snažili vytvořit umění, a to soustředěným vnímáním celé umělcovy bytosti, všemi pěti smysly, které měly splynout. Věřili, že umění by mělo chtít zachytit více absolutních pravd, které mohly být zpřístupněné jen nepřímými metodami.

Symbolisté se dělili na několik skupin. Jejich chápání symbolu bylo radikálně odlišné. Základní představy byly symboly jako:

Nápověda – tj. má čtenáři vsugerovat nějaký pocit, náladu, …
Jednoznačný znak

Ve výtvarném umění

Ve výtvarném umění se tento směr nemohl zcela rozvinout, neboť některé jeho myšlenky byly podobné, jako u populárnější secese. Výtvarné umění je reakcí nejen na naturalismus, ale především na impresionismus a někdy i na akademismus.

Světoví malíři a sochaři

Gustave Moreau – Francouz
Odilon Redon – Francouz
Paul Gauguin – Francouz
James Ensor – Belgičan
Gustav Klimt – Rakušan
Émil Bernard – Francouz
Arnold Böcklin – Švýcar
Nabis – skupina francouzských malířů
Félicien Rops – Belgičan
Pierre Puvis de Chavannes – Francouz
Auguste Rodin – sochař; Francouz
Franz Stuck
Ferdinand Hodler

Čeští malíři a sochaři

Fernand Khnopff: Sfinga či Něžnosti (fr. L'Art, Des Caresses)

V literatuře

V literatuře využívali báje, mýty a pohádky. Symbol měl umožnit čtenáři uhodnout tajemství ukryté v nitru věci. V literatuře tyto představy vyjadřují nepřímo (metaforou). Symbolismus zahájil prudký rozvoj básnické obraznosti, kladl velký důraz na hudebnost. Tyto prvky často vedly k nesrozumitelnosti a nepochopitelnosti jejich náznaků.

Významným prvkem jejich poezie byl volný verš, který používali pravděpodobně jako první.

V literatuře chce básník svým dílem především zapůsobit, nezáleží mu na plném pochopení. Používá se především volný verš, básníci se snaží o hudebnost verše.

V Čechách a na Moravě byl hlavním propagátorem symbolismu časopis Moderní revue, kde byly odmítány téměř všechny dosavadní představy o literatuře. Zdůrazňoval se ideál svobodného, naprosto ničím nespoutaného jedince.

Světová literatura

Francie a Belgie

Rusko

další země

Rainer Maria Rilke (Česko; německy píšící)
Hugo von Hofmannsthal (Rakousko)
Stanisław Wyspiański (Polsko)
William Butler Yeats (Irsko/Británie)
Henrik Ibsen (Norsko)

Čeští spisovatelé

Hudba

Také v hudbě měl symbolismus jistý vliv. Mnoho symbolistických spisovatelů bylo často hudebními nadšenci Richarda Wagnera, který důsledně uplatňoval leitmotivy, česky příznačný motiv. Symbolistická estetika měla hluboký dopad na tvorbu Clauda Debussyho, Erika Satie anebo Alexandra Nikolajeviče Skrjabina.

Film

Mnoho starých filmů bylo ovlivněno symbolismem, z něhož jejich tvůrci převzali vizuální užívání metafor. Symbolistickým pojetím jsou ovlivněny především německé expresionistické filmy.

V americké kinomatografii se vliv symbolismu projevil především u němých filmů Davida Wark Griffitha.

Symbolistické užívání metafor žilo dál v hororech dánského režiséra Carla Theodora Dreyera (např. Upír).

Literatura

Ottův slovník naučný – svazek 24, str. 483–485 – heslo Symbolisté

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu symbolismus na Wikimedia Commons

Umělecký sloh
Předchůdce: naturalismus	symbolismus	Nástupce: secese