Stijn Streuvels

Stijn Streuvels
Stijn Streuvels
	Stijn Streuvels na obrazu Modesta Huyse z roku 1915
Rodné jméno	Frank Petrus Maria (Frank) Lateur
Narození	3. říjen 1871; Heule, dnes Kortrijk, Belgie
Úmrtí	15. srpna 1969 (ve věku 97 let); Ingooigem, Západní Flandry,; Belgie
Místo pohřbení	Ingooigem
Bydliště	Ingooigem
Povolání	spisovatel, pekař, scenárista, překladatel a fotograf
Ocenění	Cena Nieuwe Gids (1911); Cena nizozemského písemnictví (1962); honorary doctor of the University of Pretoria (1964); čestný doktor Münsterské univerzity; Literature Prize of the Flemish Provinces
Děti	Paul Lateur
Rodiče	Camille Lateur a Marie-Louise Gezelleová
Příbuzní	Karel Lateur, Marie Elise Amandine Lateurová, Maria Philomena Lateurová, Maria Louisa Lateurová a Camille Henri Joseph Lateur (sourozenci); Pieter Jan Gezelle (děd); Monica De Vrieseová (babička); Guido Gezelle (strýc); Romaan Gislijn Gezelle (strýc); Philomena De Smetová (teta); Joseph Gezelle (strýc); Florence Gezelleová (teta); Caesar Gezelle (bratranec); Dymphna Gezelleová (sestřenice); Hortense Gezelleová (sestřenice); Amadine Lateur (teta); Charles Lateur (strýc); Victor Lateur (strýc); Amelia van Meenen (babička); Pierre Lateur (děd); Jo Gisekin (vnučka)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stijn Streuvels (3. října 1871 Heule, dnes část města Kortrijk, Belgie – 15. srpna 1969 Ingooigem, Západní Flandry, Belgie), původním jménem Franciscus (Frank) Petrus Maria Lateur, byl vlámský spisovatel a překladatel.

Život

Původním povoláním byl pekař. Jeho koníčkem byly jazyky, naučil se německy, anglicky, dánsky. Začal psát v mládí, ovlivněn svým strýcem Guido Gezelle. V roce 1905 se oženil s Alidou Staelens a usadil se v domku ve vesnici Ingooigem. Měli čtyři děti: Paulu (*1906), Paula (*1909), Dinu (*1916) a Isu (*1922). Od roku 1980 je tento dům v přeměněn na Streuvelsovo museum.

Dílo

Začal publikovat v časopisu De jonge Vlaming. První sbírku povídek Lenteleven (Cesta života, česky pod názvem Jaro) vydal v roce 1899. Od roku 1905 se věnoval jen literatuře. Jeho časná tvorba je ovlivněna severskou a ruskou literaturou. Ve svém díle popisoval venkovský život a krajinu Západního Vlámska. Dále překládal z francouzštiny, němčiny, dánštiny a norštiny. Některá jeho díla byla zfilmována.

Spisy (výběr)

Lenteleven (1899, Cesta života, česky vyšlo pod názvem Jaro) - povídky
Zomerland (1900, Letní země) - povídky
Langs de wegen (1902, Cesta vede k domovu) - Streuvelsova nejmilejší kniha
Minnehandel (1903, Milování ve Flandřích)
De vlaschaard (1907, Lniště)
- zpracováno i jako divadelní hra, česky pod názvem Modré pole
Morgenstond (1912, Jitro)
In oorlogstijd (1915-1916, Za války)
Prutske (1922)
Werkmenschen (1926, Pracující) - povídky
Grootmoedertje (1922, Babička)
De teleurgang van den Waterhoek (1927, Velký most)
Alma met de vlassen haren (1931, Plavovlasá Alma)
Beroering over het dorp (1948, Poprask na vesnici)
Kroniek van de familie Gezelle (1960, Kronika rodiny Gezellů)
In levenden lijve (1966, Na vlastní kůži)
Volledig Werk (1971-73, Úplné spisy)

České překlady

Jaro, překlad Robert Hořan (= Arnošt Procházka), KDA, svazek 55, Praha, Kamilla Neumannová, 1909
Lniště, překlad Lída Faltová, Praha, Družstevní práce, 1942
Milování ve Flandřích, překlad Lída Faltová, Praha, Evropský literární klub, 1939
Plavovlasá Alma, překlad dr. František Kopečný, Olomouc, Lidové knihkupectví a nakladatelství, 1939
Velký most, přelklad Milada Šimsová, Praha, Světový literární klub, 1943 - román
Cesta vede k domovu, překlad Jaroslav Plass, Blatná, Bratří Řimsové, 1946 - román

Ocenění díla

Cena za nizozemskou literaturu 1906 za práce z období 1900-1904
Cena za nizozemskou literaturu 1911 za práce z období 1905-1909
Státní cena za literaturu 1935
Cena Scriptores Catholici 1950
Cena za nizozemskou literaturu 1962 za celoživotní dílo

Byl nositelem čestných doktorátů universit v Lovani, Münsteru a Pretorii.

V letech 1937 a 1938 byl kandidátem na Nobelovu cenu za literaturu.^[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stijn Streuvels na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s Archiv Guida Gezelleho.
↑ Bo Svensén:The Nobel Prize in Literature: Nominations and Reports 1901–1950

Literatura

Olga Krijtová: heslo Stijn Streuvels in: Slovník severských spisovatelů, Libri 2004, ISBN 80-7277-260-0
heslo Streuvels, Stijn. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930-1934. ISBN 80-7185-057-8.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Stijn Streuvels na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Stijn Streuvels
Plné texty děl autora Stijn Streuvels na projektu Gutenberg (anglicky)
(nizozemsky) biografie, bibliografie ve vlámštině
Stijn Streuvels v Internet Movie Database (anglicky)

[c86cb6f7657b4fa5e5a54e3d078d658bb20c1e6c-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s Archiv Guida Gezelleho.

[2] Bo Svensén:The Nobel Prize in Literature: Nominations and Reports 1901–1950

[1]

[2]