Stará horní němčina

nejstarší fáze horní němčiny užívaná asi v letech 750 a 1050

Stará horní němčina (stará hornoněmčina, zkratkou sthn., něm. Althochdeutsch, zkratkou Ahd.) je první vývojová fáze němčiny, respektive hornoněmeckých dialektů datovaná přibližně roky 500 (750) až 1050, což zhruba odpovídá ranému středověku. Stará hornoněmčina navazuje na z velké části pouze rekonstruovanou pragermánštinu. Na starou horní němčinu navazuje střední horní němčina.

Stará horní němčina
Počet mluvčíchmrtvý jazyk
Klasifikaceindoevropské jazyky
Písmoruny, latinka
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2goh (B)
ISO 639-3goh
Ethnologuegoh
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stará horní němčina je spojena s tzv. druhým posouváním hlásek (probíhalo v 5.9. století), které odlišilo hornoněmčinu od zbytku západogermánských jazyků. V prvním období, zhruba do poloviny 8. století, byl jazyk doložen pouze v některých sporadických zápisech (často ještě ne v latince, ale např. ve starším futharku), teprve od této doby je jazyk již doložen na ucelených textech v latince. Konec staré horní němčiny představovalo zjednodušování různých samohlásek na prosté /e/ v 11. století.

Vzorový text

editovat

Všeobecná deklarace lidských práv

stará horní němčina

Alle menniscon sint frī unti gilīh ana wirdī unti rehten giboran. Siu sint mit fernumeste unti giwizzani giōtag unti sculan einandar in them geiste ther bruoderscaf bigaganen.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat