Spálená (Praha)
ulice v Praze
Spálená je ulice v centrální části města Prahy, na Novém Městě.[1] Tvoří spojnici mezi Národní a Myslíkovou, respektive Karlovým náměstím.
| |||
|---|---|---|---|
 Spálená ulice (od jihu) | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Česko | ||
| Město | Praha | ||
| Městská část | Praha 1 Praha 2 | ||
| Část obce | Nové Město | ||
| Poloha | 50°4′50,52″ s. š., 14°25′11,28″ v. d. | ||
| Začíná na | Myslíkova | ||
| Končí na | Národní | ||
| Historie | |||
| Denominace | 1518 | ||
| Starší názvy | Kovářská Flašnéřská | ||
| Další údaje | |||
| Typ | ulice | ||
| Délka | 480 metrů | ||
| Počet adres | 42 | ||
| PSČ | 110 00 120 00 | ||
| Kód ulice | 469921 | ||
 | |||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Svůj název komunikace dostala podle požáru, který vypukl 3. června 1506 (dle jiných zdrojů k požáru došlo až 17. června[2]) a zničil dvacet domů stojících v této ulici. Prvně se označení ulice objevuje roku 1518 a od té doby se beze změny používá.[1]
Historie
editovat
Ulice vznikla v místech někdejší středověké spojnice Vyšehradu a Pražského hradu, která tudy procházela. V oblasti Perštýna stávala Zderazská brána (někdy nazývaná také bránou svatého Martina Na Perštýně).
Dvojí zakřivení ulice svědčí o její starobylosti před vysazením Nového Města – lokátor musel respektovat starší zástavbu. Ve středověku měli v ulici své dílny kováři, kotláři, zámečníci, zbrojíři nebo nožíři, které dal panovník Karel IV. pro jejich hlučnost vystěhovat ze Starého Města. Protože v ulici existovalo několik kovářských dílen, začalo se jí říkat Kovářská. Posléze též Flašnéřská, podle flašnéřů, kteří pracovali s plechem podobně jako pozdější klempíři.
Dne 3. června 1506 zničil požár 20 domů, a proto se od roku 1518 ulice nazývá Spálená [1]
Firmy a instituce
editovat- Obchodní dům Máj
- Obchodní a administrativní budova Quadrio
- Studio Ypsilon
- Obchodní dům Olympic
- Česká pojišťovna
- Vysoká škola obchodní v Praze
Pamětihodnosti
editovat
- kostel Nejsvětější Trojice s klášterem, jejž na přání trinitářů nechal vybudovat Jan Ignác Putz z Adlerthurnu podle architektonického návrhu Octavia Broggia. Přilehlý klášter trinitářů byl za reforem císaře Josefa II. zrušen, později přeměněn na kasárna (viz přiložená mapa) a roku 1899 většinově zbořen[3] a nahrazen dvěma velkými obytnými domy. Z kláštera zůstala stát stavba Spálená 80/8.[4][5]
- Spálená 4/82 – obchodní a nájemní dům Diamant, Matěj Blecha a Emil Králíček(?), 1912–1913; bydlel zde například Adolf Hoffmeister
- Spálená 6/2 – hlavní budova Městského soudu v Praze (na místě, kde stával kostel sv. Lazara
- Spálená 8/80–81 – zbytek kláštera trinitářů, který byl po zrušení kláštera přeměněn na faru kostela Nejsv. Trojice s domkem kostelníka, klasicistní dvojkřídlý dům, Pavel Wiedhoff, 1784 na starších základech
- Spálená 12/78 – obchodní a nájemní dům, původně Akademický dům lékařů a studentů, arch. Oldřich Tyl, 1928–1930
- Spálená 14/76 – kancelářský a nájemní dům, Osvald Polívka, 1907–1909 (budova První vzájemné české pojišťovny); před její výstavbou byl zbořen barokní Hildprandtovský palác, ve kterém bydlel například malíř Adolf Liebscher s manželkou.[6]
- Spálená 15/89 – vstup do Vilímkova průchodu spojujícího ulice Spálená (89/15) a Opatovická (160/18)
- Spálená 16/75 – obchodní a nájemní dům Olympic s kinem, Jaromír Krejcar, 1925–1928
- Spálená 18/74 – kancelářský a obchodní palác pojišťovny Dunaj (na místě klasicistního domu Pět růží), 1927–1928, Adolf Foehr, od roku 2010 je součástí nadace Kolowratových domů
- Spálená 17/90 a 19/91 – nájemní dům, klasicistní přestavby Ignác Palliardi 1806 a Heinrich Hausknecht, 1821–1823
- Spálená 22/63 – obchodní dům Máj (Tesco), arch. John Eisler a Miroslav Masák, 1972–1975
- Spálená 39/102 – nárožní dům do Ostrovní ulice „U zlaté kotvy“, středověké jádro, klasicistní přestavba, arch. J. K. Zobel 1800–1801 a stavitel Josef Liebl 1843
- Spálená 41/103 – nárožní dům do Ostrovní ulice „U Panny Marie Hromničné“ („U Šupů“), dva středověké objekty spojeny a přestavěny v baroku
- Spálená 43/104 – nájemní dům, klasicistní, návrh pravděpodobně Johann Heinrich Frenzel, 1845
- Spálená 51/108 – kancelářský dům, Bedřich Bendelmayer, 1927–1929; adaptace Karel Prager, 1994
- Spálená 55/112 – kancelářský dům, novobarokní se secesními dekorativními detaily, arch. Osvald Polívka, 1902–1903
- Spálená 57/113 – obchodní a nájemní dům, Bohumír Kozák, 1931–1932
- Spálená 59/114 – nájemní dům, funkcionalistický, Ferdinand Fencl, 1931–1933
- Mezi ulicemi Spálená, Purkyňova, Jungmannova a Lazarská v atriu budov je umístěn památník druhého nejstaršího pražského židovského hřbitova (tzv. Židovská zahrada)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c LAŠŤOVKA, Marek a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství. 1. vyd. Díl 2 (O–Ž). Praha: Libri, 1998. 725 s. ISBN 80-85983-25-7. Heslo Spálená, s. 202. [Dále jen Lašťovka].
- ↑ MÍKA, Zdeněk a kol. Dějiny Prahy v datech. 2., dopl. a upr. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999. 363 s. ISBN 80-204-0789-8.
- ↑ Lašťovka, s. 203.
- ↑ https://pamatkovykatalog.cz/klaster-trinitaru-areal-fary-s-kostelem-nejsv-trojice-15332350, 9. ledna 2024.
- ↑ https://mapy.cz/s/mecerumeko, 9. ledna 2024.
- ↑ Údaj o sňatku Adolfa Liebschera s Aloisií Barochovou z farní matriky kostela Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici
Literatura
editovat- BAŤKOVÁ, Růžena a kol. Umělecké památky Prahy – Nové Město, Vyšehrad. 1. vyd. Praha: Academia, 1998, s. 209–224. ISBN 80-200-0627-3.
- EDERER, Antonín. Ulice a uličky Nového Města pražského a Vyšehradu. Praha: Milpo Media, 2007. 152 s. ISBN 978-80-87040-05-8. S. 95–97.
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903–1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Spálená, s. 972–980.
- ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Praha: Victoria Publishing, 1995. 590 s. ISBN 80-85605-84-8.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Spálená na Wikimedia Commons