Sichote-Aliň

Sichote-Aliň
	Krajina v pohoří Sichote-Aliň
Nejvyšší bod	2077 m n. m. (Tordoki-Jani)
Světadíl	Asie
Stát	Rusko
Horniny	bazalty, andezity
Souřadnice	45°19′59″ s. š., 136°10′1″ v. d.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sichote-Aliň (rusky Сихотэ-Алинь) je pohoří sopečného původu v Přímořském a Chabarovském kraji na ruském dálném východě. Na severu a severozápadě je ohraničeno Amurem a jeho přítoky a na severovýchodě Tatarským průlivem, který odděluje od pevniny ostrov Sachalin. Na východě a jihu hraničí s Japonským mořem a na západě s údolím Ussuri. Ussuri sama a její pravé přítoky, například Chor a Bikin, v něm také pramení. Jeho délka je zhruba 1350 kilometrů a šířka až 250 kilometrů. Jeho nejvyšším vrcholem je Tordoki Jani vysoký 2077 metrů nad mořem, významná města jsou (od severu k jihu) Komsomolsk na Amuru, Chabarovsk, Ussurijsk, Vladivostok a Nachodka.

Roku 1935 byla v pohoří vyhlášena stejnojmenná přírodní rezervace Sichote-Aliň. Ta byla v roce 2001 společně s nedalekou Goralijskou zoologickou rezervací zařazena mezi světové přírodní dědictví UNESCO. Pod jeho ochranu se v roce 2018 dostal i národní park Bikin. Souhrnná plocha těchto tří chráněných územích je 15 668 km². Jedinečnost této oblasti spočívá v promíchávání fauny a flóry typické pro severskou tajgu (např. rys nebo medvěd hnědý) s druhy subtropického regionu Mandžuska (tygr ussurijský, medvěd ušatý).

Geologie

Pohoří je tvořeno převážně čedičovými až andezitovými horninami, při pobřeží Japonského moře převažují tholeitické čediče. Stáří převážné části hornin se odhaduje do miocénu a pliocénu, nejstarší projevy sopečné činnosti zasahují až do konce druhohor a nejmladší horniny jsou z počátku holocénu.

Oblast patří k územím nejméně zasaženým lidskou činností. Doposud se tu nacházejí staré jehličnaté i širokolisté lesy. Díky poloze se zde na velkém území zachovala pestrá smíšení různorodých rostlin a živočichů. Oblast se nachází v mírném podnebném pásu a žijí zde společně druhy ze tajgy (například sob polární) spolu s druhy tropickými či subtropickými (například medvěd ušatý). Řada z nich je vzácná či ohrožená a některé se nevyskytují nikde jinde na světě, například mikrobiota křížolistá. Zvláště významné jsou například zdejší populace tygra ussurijského, levharta mandžuského, jeřába mandžuského a jeřába kápového, ale z velkých savců zde žije i medvěd ušatý, medvěd hnědý, rosomák sibiřský, kočka bengálská, rys ostrovid, vlk obecný, vydra říční, lasice hranostaj, prase divoké, jelen wapiti, jelen sika, srnec sibiřský, kabar nebo goral východní.

V desátých a dvacátých letech dvacátého století oblast prozkoumal Vladimir Klavdijevič Arseňjev, který o svých cestách napsal několik knih. Nejznámější z nich, Děrsu Uzala (1923) byla v roce 1975 zfilmována japonským režisérem Akirem Kurosawou a tento film získal ve světě mnohá ocenění.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sichote-Aliň na slovenské Wikipedii, Sichote-Alin-Naturreservat na německé Wikipedii a Sikhote-Alin na anglické Wikipedii.