Sergej Bondarčuk
Sergej Fedorovič Bondarčuk (25. září 1920, Bilozerka, Ukrajina – 20. října 1994, Moskva, Rusko) byl ruský herec, scenárista, divadelní a filmový režisér, filmový a divadelní pedagog, otec ruské herečky a režisérky Natálie.
| Sergej Fjodorovič Bondarčuk | |
|---|---|
 Sergej Fjodorovič Bondarčuk (29. listopadu 1969) | |
| Narození | 25. září 1920 Bilozerka |
| Úmrtí | 20. října 1994 (ve věku 74 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Alma mater | Gerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie (do 1948) |
| Povolání | herec, filmový režisér, scenárista, filmový herec, divadelní pedagog, režisér, lektor a veřejná postava |
| Zaměstnavatelé | Mosfilm (od 1948) Divadlo filmového herce (od 1948) Gerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie (od 1970) |
| Ocenění | zasloužilý umělec RSFSR (1951) Stalinova cena 1. třídy (1952) národní umělec SSSR (1952) Leninova cena (1960) Leninův řád (1967) … více na Wikidatech |
| Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu (od 1970) |
| Choť | Inna Makarova (1948–1956) Irina Skobceva (1959–1994) |
| Děti | Natalja Bondarčuk Jelena Bondarčuk Fjodor Sergejevič Bondarčuk |
| Příbuzní | Ivan Nikolajevič Burljajev a Marija Boerljaeva (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mezi jeho legendární filmy, kde hrál hlavní roli a zároveň jej i sám režíroval, patří zejména protiválečný film Osud člověka natočený podle stejnojmenné novely Michaila Šolochova, dále pak čtyřdílná epopej Vojna a mír, jež získala cenu Americké filmové akademie Oscar za nejlepší cizojazyčný film v roce 1969. Zaujaly i jeho další filmy, například film Waterloo z roku 1970, Rudé zvony, Bojovali za vlast a další.
Patří bezesporu mezi nejpozoruhodnější ruské filmové tvůrce, kteří se natrvalo zapsali nejen do historie ruského, ale i světového filmu.
Bondarčuk a Československo
editovatSergej Bondarčuk byl dvakrát oceněn na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Poprvé v roce 1952 za herecký výkon ve filmu Zlomená pouta (1951), kde ztvárnil hlavní postavu spisovatele Tarase Ševčenka. Podruhé jako režisér filmu Mexiko v plamenech - Rudé zvony, který v roce 1982 získal hlavní cenu - Křišťálový glóbus.
V roce 1973 natočil v hlavní roli sci-fi filmu Mlčení doktora Evanse řadu záběrů v Praze a v jejím okolí, mj. i na autoprázdné D1. V několika pasážích se dají rozpoznat i české nápisy obchodů nebo silničních ukazatelů.
Když jako režisér natáčel v roce 1986 historický film Boris Godunov, byly některé davové výjevy vytvořeny na Barrandově.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Fjodorovič Bondarčuk na Wikimedia Commons 
Osoba Sergej Bondarčuk ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sergej Bondarčuk
- Sergej Fjodorovič Bondarčuk ve Filmové databázi
- Sergej Fjodorovič Bondarčuk v Česko-Slovenské filmové databázi
- České filmové nebe[nedostupný zdroj]
