Saken Sejfullin
Saken Sejfullin (kazašsky Сәкен Сейфуллин) (15. října 1894 – 25. dubna 1938 Alma-Ata) byl průkopník moderní kazašské literatury, básník, spisovatel a národní buditel. Založil a jako první vedl Svaz spisovatelů Kazachstánu. Byl autorem literatury volající po větší nezávislosti Kazachů na ruské a sovětské správě. Byl také jedním z prvních předsedů Rady lidových komisařů Kyrgyzské autonomní sovětské socialistické republiky
| Saken Seifullin | |
|---|---|
 | |
| Narození | 15. října 1894 nebo 1894 Zhanaarka District |
| Úmrtí | 25. dubna 1938 nebo 1939 (ve věku 44–45 let) Almaty |
| Povolání | básník a politik |
| Žánr | novela a román |
| Ocenění | Řád rudého praporu práce |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Sovětského svazu |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stal se obětí stalinských represí a v roce 1939 byl popraven. Sovětská vláda jej posmrtně v rámci destalinizace rehabilitovala.
Život
editovatSaken Sejfullin se narodil 15. října 1894 v kočovné osadě v Akmolském ujezdu na území dnešní Karagandská oblasti.
Vzdělání
editovatV letech 1905 až 1908 Sejfullin navštěvoval rusko-kazašskou školu při továrně na zpracování mosazi ve Spassku. Odešel do Akmoly (dnešní Astana), kde pokračoval ve vzdělání na tříletém městském učilišti. Kromě toho vyučoval ruštinu v muslimské madrase. 21. srpna 1913 nastoupil Sejfullin do učitelského semináře v Omsku. V listopadovém čísle časopisu Айкап (Aikap, zrcadlo) publikoval svůj první článek. Od té doby se dostal do hledáčku omské tajné policie Ochranka.
V roce 1914 se Sejfullin stal jednou z vedoucích osobností první kulturní a vzdělávací společnosti kazašské mládeže, Бірлік (Birlik, česky Jednota) v Omsku. V tomto roce vydal svou první sbírku poezie. V roce 1916 pracoval v komisi pro soupis majetku 12 volostí ujezdu Akmola. V tomto roce napsal báseň Волнение (Volnenie, vlnění, ve smyslu neklid), věnovanou nepokojům ve střední Asii a kazašskému povstání v roce 1916. Od 1. září 1916 vyučoval ve škole v Bugule, kterou pomáhal spoluzakládat.
9. března 1917 odjel do Akmoly, kde napsal oslavnou báseň na Únorovou revoluci „Спешно собрались мы в поход“. V dubnu tohoto roku založil Sejfullin sociálně-politickou a kulturní společnost Жас қазақ (Mladý Kazach). V červenci se účastnil vydávání novin Тіршілік (tiršilik, život). V září začal Sejfullin vyučovat tříměsíční pedagogické kurzy v nové akmolinské rusko-kazašské škole.
Vzápětí po říjnové revoluci, napsal báseň „А ну-ка, джигиты!“, považovanou za první kazašskou sovětskou literaturu. 27. prosince 1917, kdy byl v Akmolské oblasti ustanoven sovětský režim, byl Sejfullin zvolen členem městské rady a ustanoven národním komisařem pro školství. V únoru vstoupil do komunistické strany.
1. května 1918 měla premiéru jeho divadelní hra „Бақыт жолына“ (Na cestě ke štěstí).
Občanská válka
editovat
Když 4. června 1918 vypuklo Bílé hnutí spějící k revoluci, byl Sejfullin uvězněn a 5. ledna 1919 poslán do petropavlovského vězení. Byl umístěn do „vagonu smrti“ atamana Borise Annenkova, kde strávil 47 dní. Z Kolčakova vězení uprchl do rodného aulu, kam se dostal v červenci. Po dvou měsících byl přinucen uprchnout do města Taraz.
Meziválečná činnost
editovat7. května 1920 se vrátil do Akmoly osvobozené Rudou armádou. Od té doby až do 30. let se věnoval politice ale i literární tvorbě. Působil ve vysokých stranických i státních funkcích, účastnil se několika sjezdů VKS(b). Po smrti V. I. Lenina odjel Sejfullin do Moskvy, kde vedl kazašskou delegaci na Leninově pohřbu. V prosinci 1926 se oženil, jeho ženou se stala Gulbaram Batyrbeková.
V roce 1936 získal jako první kazašský spisovatel Řád Rudého praporu práce.
Zatčení a poprava
editovatSejfullin byl zatčen agenty NKVD 24. září 1937, při výsleších mu byly kleštěmi vyrvány nehty a zuby, přišel i o svůj typický knír.[1] Odsouzen byl 25. února 1938 na základě paragrafů 58-2, 58-7, 58-8, 58-11 trestního zákoníku RSFSR.[2] Zastřelen byl 25. dubna 1938 v 16 hodin a 40 minut jako „nepřítel lidu“ a nacionalista v jedné z věznic NKVD v Alma-Atě.[3]
Sejfullinův otec i bratr byli zatčeni a zastřeleni v roce 1937.[4] Jeho žena byla 9. dubna 1938 zatčena NKVD, odsouzena podle paragrafu 58-12 trestního zákoníku RSFSR a strávila 7 let v táboře pro manželky zrádců vlasti (А. Л. Ж. И. Р.)
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Saken Seifullin na anglické Wikipedii.
- ↑ Любовь поэта [online]. [cit. 2016-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-29.
- ↑ Списки [online]. [cit. 2016-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-03-29.
- ↑ Сакен Сейфуллин. Тернистый путь [online]. [cit. 2016-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-03-29.
- ↑ Сакен Сейфуллин. Тернистый путь., 2016-03-23
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Saken Seifullin na Wikimedia Commons - (rusky) Biografie
