Wikipedie

Rudolf Theobald Czernin

(1904-1984) český šlechtic

Rudolf Theobald Czernin, také Rudolf Děpold hrabě Czernin z Chudenic (celým jménem Rudolf Děpolt Maria Josef Calasanz Ignatius Ludvík hrabě Czernin z Chudenic;[1] 25. srpna 1904 Dymokury – 16. května 1984 Vídeň)[2] byl český šlechtic z vinořské větve rodu Czerninů z Chudenic, majitel statku Dymokury a čestný rytíř Maltézského řádu.[2] Podepsal Národnostní prohlášení české šlechty, byl perzekvován nacisty i komunisty.

Rudolf Děpold Czernin
Majitel zámku a statku Dymokury
Ve funkci:
24. prosince 1931 – 1943/1952
PředchůdceDěpold Josef Czernin
Nástupcemajetek znárodněn, po Sametové revoluci Theobald Czernin
Narození25. srpna 1904
Dymokury
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. května 1984 (ve věku 79 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Místo pohřbenírodinná hrobka v Dymokurech
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
Choť(1935) Friderika Wenckheimová (1911–1991)
RodičeDěpold Josef Czernin (1871–1931) a Marie Anna, roz. Kinská z Vchynic a Tetova (1885–1952)
Děti1. Děpolt (Theobald) (1936–2015)
2. Rosina, provdaná Machková a podruhé Höschová (* 1939)
3. Diviš (* 1942)
Příbuznísestra: Anna Marie Czerninová, provd. Strachwitzová (1905–1993)
sestra: Marie Felicitas Czerninová (1906–1994)
bratr: Humprecht Czernin (1909–1944)
sestra: Gabriela Czerninová, provd Lobkowiczová a podruhé Štaffová (1913–1995)
bratr: Jan Nepomuk Děpold Czernin – P. Václav (1915–1967)
vnuk: Tomáš Czernin (* 1962)
vnuk: Děpold Czernin (* 1969)
děd Theobald Czernin (1836–1893)
babička: Anna Westphalenová z Fürstenbergu (1850–1924)
strýc: Otakar Czernin (1872–1932)
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

editovat

Narodil se jako první syn Děpolda Josefa Czernina (1871–1931) a jeho manželky Marie Anny Kinské z Vchynic a Tetova (1885–1952). Měl šest sourozenců, mezi nimi Humprechta Czernina (1909–1944), který byl odsouzen nacisty a následkem věznění zemřel. Strýc Otakar Czernin (1872–1932) zastával v posledních letech rakousko-uherské monarchie úřad ministra zahraničních věcí.

Po otci zdědil statek Dymokury o rozloze tří tisíc hektarů. Tvořilo ho 1500 hektarů lesa, přes dvě stě hektarů rybníků, dvě stě hektarů polí, dále louky, pastviny a zahrady, dva dvory, cukrovary, pivovar, mlékárna, cihelna a mlýn.[3]

Rudolf Děpold byl aktérem a signatářem Deklarací české šlechty z let 1938 a 1939. Za druhé světové války a nacistické okupace odmítl přijmout říšskou příslušnost a na jeho statek byla v roce 1942 uvalena nucená správa.[4][5] Posléze byl statek prodán náhradovému fondu nacisty ovládaného Bodenamtu. Czernin se proti tomuto kroku soudně bránil a poté byl dne 11. srpna 1943 byl zatčen gestapem za údajný poslech zahraničního rozhlasu. Následně prošel věznicemi v Kolíně, na Pankráci, v Terezíně a nakonec táborem Gollnow u Štětína. Spolu s Czerninem byli vyšetřováni a následně odsouzeni také hrabě František Josef Kinský (1879–1975), majitel zámku a velkostatku Kostelec nad Orlicí, a princ Karl (Charles) Rohan (1894–1965) z choustnické linie, majitel velkostatku Choustník.[6][7]

Manželka s dětmi bydlela za války na zámku v Hlušicích u své švagrové Marie Idy Czerninové, rozené Lobkowiczové (1917–2002).[8] Finančně jí vypomáhal Eugen Alfons Czernin (1892–1955) z jindřichohradecké větve.[9] Rudolf se z vězení vrátil domů až v červnu 1945.[7] Usiloval o navrácení majetku. Spor se státem byl ukončen teprve v roce 1952, kdy stát majetek sice vrátil, ale téhož dne ho zase zestátnil.[8] Na dymokurský zámek se nesměli vrátit, po válce bydleli v polovině vily v Dymokurech, druhou půlku obýval nový správce velkostatku. V roce 1952 začala vila sloužit jako zdravotní středisko a rodina se musela přestěhovat do staré cihelny, kam nebyla zavedena ani elektřina.[8]

Se svým kádrovým profilem jen těžko sháněl zaměstnání. Měl většinou jen příležitostné práce jako odchyt zajíců u mysliveckého svazu, deratizace myší v družstvu, pracoval také jako řidič parní válcovačky u Staveb silnic.[10]

V roce 1964 emigroval s chotí a synem Divišem do Rakouska. O čtyři roky propásl možnost získat od německých úřadů odškodnění za majetkové újmy během války.[8]

Zemřel ve Vídni. On i jeho manželka byli pochováni v hrobce Czerninů v Dymokurech.[11]

Rodina

editovat

V Budapešti se oženil 17. září 1935 s Friderikou Wenckheimovou (6. 1. 1911 Budapešť – 5. 7. 1991 Vídeň), dcerou Dionysia hraběte z Wenckheimu.[12] Manželka pocházela z německého rodu, jehož část se v 18. století trvale usadila v Uhrách. V Maďarsku také prožila mládí.[3] Narodily se jim tři děti:[12]

  • 1. Děpolt (Theobald) (7. 7. 1936 Praha – 12. 7. 2015 Praha), neemigroval, restituoval Dymokury
  • 2. Rosina (* 26. 1. 1939 Praha)
    • ⚭ I. (4. 8. 1956 Praha, rozvedeni 1965) František Machek (29. 4. 1936 Praha – VIII. 1987 Benešov)
    • ⚭ II. (30. 4. 1970 Vídeň, rozvedeni 1983) Franz Hösch (* 5. 9. 1932 Vídeň)
  • 3. Diviš (* 21. 5. 1942 Dymokury), dědil po strýci Humprechtovi, restituoval Hlušice
    • ⚭ (14. 9. 1985 Tannenmühle) Helene Blaas (* 16. 9. 1959 Vídeň)

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Czerninů 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-10-13 [cit. 2022-12-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 93. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017. 
  3. ↑ a b VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 197. Dále jen Příběhy české šlechty. 
  4. ↑ Příběhy české šlechty, s. 196
  5. ↑ JELÍNKOVÁ, Dita. Osudy aristokracie v Protektorátu. Perzekuce české šlechty se zřetelem k chlumecké větvi rodu Kinských. Paměť a dějiny. 2014, roč. 2014, čís. 2, s. 13–24, zde 17. Dostupné online. 
  6. ↑ HOŘEJŠ, Miloš. Rudolf a Humprecht Czerninové z Chudenic: oběti heydrichiády z řad české šlechty. Pamět a dějiny. 2014, čís. 4, s. 31–42. Dostupné online. 
  7. ↑ a b JUŘÍK, Pavel. Czerninové. Nezahyneš ani ohněm, ani mečem. Praha: Euromedia Group a. s., 2021. 160 s. ISBN 978-80-242-7274-0. S. 93. Dále jen Czerninové. Nezahyneš ani ohněm, ani mečem. 
  8. ↑ a b c d Příběhy české šlechty, s. 199
  9. ↑ Czerninové. Nezahyneš ani ohněm, ani mečem, s. 92
  10. ↑ Příběhy české šlechty, s. 202
  11. ↑ Czernin von und zu Chudenitz 3 [online]. Royalty Guide [cit. 2022-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 94–95

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_Theobald_Czernin&oldid=24367496“