Robert Fulton
Robert Fulton (14. listopadu 1765 Lancaster County, Pensylvánie – 24. února 1815 New York) byl Američan známý především jako vynálezce parníku. Toto označení není úplně přesné, protože parníky existovaly už dříve, Fulton byl však první, kdo z parníku učinil věc praktickou a později i komerční.
| Robert Fulton | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14. listopadu 1765 Little Britain, Lancaster County, kolonie Pensylvánie |
| Úmrtí | 24. února 1815 (ve věku 49 let) New York |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Místo pohřbení | Trinity Church Cemetery |
| Bydliště | New York |
| Povolání | inženýr, vynálezce, malíř a vědec |
| Ocenění | Národní síň slávy vynálezců (2006) |
| Choť | Harriet Livingston Fulton |
| Děti | Julia Fulton Blight |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatRobert Fulton se narodil roku 1765 na farmě Little Britain nedaleko osady Quarryville v oblasti Lancaster County (Pensylvánie). V sedmnácti letech odešel do Filadelfie, kde se vyučil se zlatníkem. Současně ale snil o tom, že se stane malířem. Maloval portréty a přírodu kolem řeky Delaware, na které poprvé uviděl kolesový parník.[1] Jeho práce se dobře prodávaly a za vydělané peníze podporoval svou rodinu. V jednadvaceti letech (1786) odjel do Anglie na studia. Během své praxe se v malířském studiu Benjamina Westa setkal i s Jamesem Rumseyem - inženýrem, který demonstroval plavbu parníku na řece Potomac. Fulton se začal zajímat o parní stroje a myšlenku parníků. Zanechal malování, pustil se do studia mechaniky a experimentoval s různými mechanickými vynálezy. Začal působit jako inženýr a nechal si patentovat řadu strojů (na předení, řezání mramoru a další), podle jeho plánů bylo postaveno i několik železničních mostů. Později se jeho mecenáši stali Francis Egerton Bridgewater (stavitel splavného kanálu z Worsley do Manchesteru) a Charles Stanhope (politik a vědec, vynálezce železného knihtiskařského lisu). Pod tímto vlivem se v roce 1793 začal zajímat o kanálovou dopravu a také začal pracovat na nápadech na parní pohon lodí. V roce 1794 se přestěhoval do Manchesteru, aby získal praktické znalosti anglického kanálového inženýrství. Vydal brožuru o kanálech (Treatise on the Improvement of Canal Navigation), která pojednávala o významu plavebních kanálů a vodní dopravě, ve které navrhoval výstavbu šikmých ramp pro překlenutí výškových rozdílů.[2] Patentoval bagrovací stroj a několik dalších vynálezů. Jeho nápady však byly přijímány s nedůvěrou a v Anglii nenašly praktické uplatnění.[1]
Roku 1797 se Fulton přestěhoval z Anglie do Paříže, kde se zabýval především stavbou a vylepšováním vodních kanálů. Ve Francii se rozhodl postavit parník a vyzkoušet ho na Seině. Napoprvé se sice loď potopila, ale Fulton ji stabilizoval a upravil motor, aby byla 9. srpna 1803 slavnostně vyzkoušena (plula rychlostí 5–6 km/h proti proudu). Začal zde pracovat i na svém novém projektu, ponorce Nautilus. Po zkouškách na Seině byla zdokonalená ponorka v roce 1801 použita na moři, kde zkušebně torpédovala starou loď. Měla být využita proti britským lodím v roce 1803, ale velení francouzského námořnictva označilo tento způsob boje za zákeřný a nelidský. Nechtělo podporovat další vývoj ponorek.[1][2]
Odmítnutý Fulton se se svými návrhy obrátil na britskou admiralitu a v roce 1804 se přestěhoval do Anglie, kde pokračoval ve vývoji svých vynálezů. Angličanům předvedl z mědi vykovanou ponorku a moderní samohybné torpédo. Nabídl, že postaví celou flotilu parních bitevních lodí. Po vítězství admirála Nelsona v bitvě u Trafalgaru však vláda ztratila o nové zbraně zájem a odmítla financovat jejich vývoj.[1]
Aby mohl pokračovat ve své práci, Fulton se vrátil roku 1806 do USA, kde mu jeho přítel Robert Livingston, bývalý americký velvyslanec v Paříži, pomohl opatřit finanční prostředky na stavbu kolesového parníku. O rok později dokončil práci na kolesovém parníku North River Steamboat (později známý jako Clermont). Plavidlo se stalo prvním komerčně úspěšným parníkem (plulo rychlostí asi 8 km/h proti proudu na trati mezi Albany a New Yorkem).[1]
Clermont byl první skutečný parník v Americe. Měl plachty i parní stroj. Na každém konci lodi byl krátký stěžeň s malou čtvercovou plachtou, kterou bylo možné v případě potřeby rozvinout. Motor byl uprostřed lodi a byl obklopen kordovým dřevem. Motor měl výkon 24 koní. Nad motorem byl vysoký a štíhlý komín. Na každé straně bylo velké pádlové kolo, které bylo otevřené a odkryté. Průměr koleček byl 15 stop (4,6 m). Samotná loď byla 136 stop (41 m) dlouhá a 18 stop (5,5 m) široká. Jeho výtlak byl 160 tun.
V roce 1809 Fulton dostal patent na kombinaci plachetního a parního pohonu říčních lodí a na 30 let si zajistil licenci na paroplavbu ve státě New York. Postavil dva menší parníky pro provoz na Hudsonu a jeho třetí parník, pojmenovaný New Orleans, položil základy pravidelné lodní dopravě na Mississippi.[1] Podle jeho návrhu byla zahájena stavba první válečné lodi Demologos s parním pohonem pro námořnictvo Spojených států, která byla dokončena až po jeho smrti. Na jeho počest byla loď přejmenována na Fulton. Poprvé byla nasazena v bitvě 1. června 1815.[1]
Robert Fulton zemřel na tuberkulózu 24. února 1815 v New Yorku, kde je také pohřben.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert Fulton na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g TŮMA, Jan. Přemožitelé času sv. 15. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Robert Fulton, s. 41–44.
- ↑ a b SMEJKAL, Petr. Výročí: 11. února 1809 – patent na kolesový parník startuje éru paroplavby. zoom.iprima.cz [online]. [cit. 2022-10-09]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Fulton na Wikimedia Commons - Stránky robertfulton.org
- Fultonův životopis (anglicky)
