Rýtovité
Rýtovité (Resedaceae) je čeleď mezofytních a xerofytních, bylinných nebo keřovitých rostlin z řád brukvotvarých.
 Rýtovité | |
|---|---|
 Rýt bílý (Reseda alba) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | brukvotvaré (Brassicales) |
| Čeleď | rýtovité (Resedaceae) (S. F. Gray) Bercht. et J. Presl |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rozšíření
editovatZa místa vzniku jednotlivých rodů této poměrně nerozsáhlé čeledě jsou považovány oblasti okolo Středozemního moře a ve Střední Asii. Odkud byly rostliny zavlečeny téměř do celého mírném klimatického pásma Evropy, západní i východní Asie včetně Arabského poloostrova a indického subkontinentu, severní, jižní a východní Afriky, Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. Mnohdy úspěšně roste i v oblastech se sušším subtropickým podnebím. Nejvíce druhů se vyskytuje ve Středozemí. Nejbohatší a nejrozšířenější rod rýt (Reseda) se v pěti druzích vyskytuje i v České republice.
Tyto rostliny vyhledávají teplá prosluněná stanoviště s propustnou neulehlou půdou, mnohdy i narušenou lidskou činností. Mohou to být jak ruderální stanoviště (např. rýt), tak i třeba zasolené půdy na okrajích kamenitých pouští nebo mořských pobřeží (např. Oligomeris).[1][2][3][4]
Popis
editovatRostliny z čeledě rýtovitých mohou být jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé. Jsou to převážně byliny, vzácněji i polokeře nebo dokonce keře. Na lodyhách vyrůstají listy střídavé, jsou jednoduché nebo dělené, celokrajné až hluboce peřenoklané, s obvykle malými žláznatými palisty. Rýtovité rostliny většinou mají ještě přízemní listové růžice s nedělených řapíkatých listů, z který raší lodyhy s listy a květy.
Souměrné drobné květy vyrůstající v paždí listů jsou uspořádány do klasovitých nebo hroznovitých květenství. Jsou oboupohlavné, některé ale mívají nevyvinuté pestíky. V květech je 4 až 8 ( nejčastěji 6) volných kališních i korunních lístků nestejně velikých, každé jsou seřazeny v jednom přeslenu. Největší korunní jsou na koncích třásnité, tvoří pakorunku. Květy obsahují četné, výhradně plodné, nestejně dlouhé podplodní tyčinky, někdy až 50 kusů.
Apokarpní nebo cenokarpní gyneceum je tvořeno obvykle 3 až 6 plodolisty. Blizen bývá nejčastěji 6. kolpátní nebo kolporátní pylová zrna mají 3 apertury. Placentace je spodová nebo nástěnná. Plodem je pukavá tobolka vztyčená neb svěšená s otvorem na konci nebo bobule. Semena jsou většinou bez endospermu. Rostliny z čeledě rýtovitých obsahují v pletivech glykosidy, jejichž štěpením vzniká hořčičná silice.[1][5][6][7]
Využití
editovatEkonomický význam rostlin čeledě rýtovitých je v současnosti již nulový. Snad jen několik málo druhů se místně pěstuje pro potěchu smyslů (rýt vonný), pro domácí léčitele (rýt bílý) nebo pro barvíře (rýt barvířský).[8][9][10] Naopak velmi obtížným plevelem se v Austrálii stal rýt žlutý, kde postrádá své přirozené biologické nepřátele.[11]
Taxonomie
editovatČeleď rýtovité, tvořená asi 75 druhy, prošla při svém zařazování dlouhou cestou, byla postupně v řádech Violales, Papaverales i Capparales, než podle kladistického taxonomického systému APG III, založeném na evoluční příbuznosti, byla včleněna do řádu brukvotvarých.
Také v počtu rodů dochází postupně ke změnám. Doposud se čeleď tradičně dělila do 6 rodů:[12]
- rýt (Reseda) L.
- Caylusea A. St.-Hil.
- Sesamoides Ortega
- Ochradenus Delile
- Oligomeris Cambess.
- Randonia Coss.
Po fylogenetických zkoumáních se ale postupně vědci kloní k názoru, že rody Ochradenus, Oligomeris a Randonia jsou totožné s rodem rýt.[2]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b florabase.calm.wa.gov.au. florabase.calm.wa.gov.au [online]. [cit. 2010-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-03-13.
- ↑ a b www.mobot.org
- ↑ data.gbif.org
- ↑ botany.cz
- ↑ development.dendrologie.cz[nedostupný zdroj]
- ↑ botanika.wendys.cz
- ↑ delta-intkey.com. delta-intkey.com [online]. [cit. 2010-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-04-04.
- ↑ 1www.efloras.org
- ↑ 2www.efloras.org
- ↑ 3www.efloras.org
- ↑ www.publish.csiro.au[nedostupný zdroj]
- ↑ www.ars-grin.gov. www.ars-grin.gov [online]. [cit. 2010-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-11-18.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu rýtovité na Wikimedia Commons - flora.huh.harvard.edu
- plants.jstor.org
- www.ncbi.nlm.nih.gov
- ucjeps.berkeley.edu
