Protobulhaři
Protobulhaři, Prabulhaři, Starobulhaři, Bulgaři nebo Bolgaři, někdy také Bulakové či Hunobulhaři,[1], je souhrnný název pro polokočovné válečnické turkické kmeny, které dosáhly značných úspěchů mezi 5. a 7. stoletím, kdy vytvořily v pontsko-kaspické stepi státní útvar Staré Velké Bulharsko. Stali se známí jako kočovní jezdci v oblasti řek Volha a Ural, ale někteří badatelé se domnívají, že jejich etnické kořeny lze vysledovat ve Střední Asii.[2]
Největšího rozsahu dosáhli za chána Kuvrata, ale po jeho smrti se svaz rychle rozpadl, kdy byla jeho říše poražena Chazarskou říší v roce 668. V roce 681 dobyl chán Asparuch s částí Prabulharů Malou Skythii, otevřel přístup do Moesie na Balkáně, a založil podunajské Bulharsko – první bulharskou říši, kde se Bulhaři stali politickou a vojenskou elitou. Následně se spojili se zavedeným byzantským obyvatelstvem, stejně jako s dříve usazenými slovanskými kmeny, a nakonec byli slavizováni, čímž se stali jedněmi z předků moderních Bulharů.
Další část Protobulharů putovala na sever, kde se posléze stali známými jako kočovní jezdci v oblasti řeky Volhy po pohoří Ural. Během své migrace na západ přes euroasijskou step absorbovaly kmeny Protobulharů další etnické skupiny a kulturní vlivy v procesu etnogeneze, včetně indoevropských, ugrofinských a hunských kmenů.[3][4][5][6][7][8] Moderní genetický výzkum středoasijských turkických národů a etnických skupin příbuzných Protobulharům ukazuje na příslušnost k západoasijským populacím.[8][9][10] Protobulhaři mluvili turkickým jazykem, tj. prabulharským jazykem ogurské větve.[11] Zachovali vojenské tituly, organizaci a zvyky eurasijských stepí,[12] stejně jako pohanský šamanismus a víru v nebeské božstvo Tengri.[13] V říši Protobulharů, nazývaných zde Bulakové, se odehrává větší část dětské knížky Runera Jonssona Viking Vike králem.
Historie
editovat
Pocházeli ze střední Asie. Od 2. století obývali evropské stepi severně od Kavkazu a roviny u řeky Itil, která dnes podle nich nese jméno Volha.
Během stěhování národů – v roce 375 a část i v 5. století – se v rámci přesunu hunského konglomerátu dostali k severnímu pobřeží Černého moře a část pronikla i do Panonie, kde si zřejmě zachovala svůj ráz i později během příchodu Avarů. Od jména protobulharského kmene Onogurů či Ogurů, podřízeného Avarům, bývá odvozován název Uhry, Uhersko či Hungary.[14]
Kara Prabulhaři (Černomořští Prabulhaři) v 5.–6. století uskutečňovali nájezdy na balkánské provincie Východořímské říše a ta je často nasazovala ve svém vojsku. V roce 558, když do Černomoří přišli prchající Avaři, se Hunobulhaři na krátký čas podřídili avarskému kaganovi. Po opětovném útěku Avarů, již prchali před Turkuti, byli do roku 630–635 součástí expandujícího Západoturkuckého kaganátu (západní Turkuti z dynastického klanu Ašına).
Asi v roce 635 se Kuvratovi (z konkurenčního dynastického klanu Dulo), náčelníkovi prabulharského kmene Onogurů, podařilo zbavit turecké nadvlády a za pomoci Východořímské říše vytvořil stát, unii kmenů, která se nazývá Staré Velké Bulharsko (latinsky Magna Bulgaria).
Po Kuvratově smrti se Velké Bulharsko rozpadlo, část Prabulharů si podrobili Chazaři, část utekla do oblasti Volhy a Kamy (později vytvořili říši Volžských Protobulharů), část zřejmě odešla do Panonie a Řecka, a největší a nejsilnější část někdy před rokem 680 překročila Dunaj a usadila se v Dolní Moesii (zhruba dnešní Bulharsko). Tito se spojili s místním slovanským obyvatelstvem (Sedm slovanských kmenů) a v roce 681 tu založili bulharský stát. V průběhu 200 let byli Slovany, kteří sem přišli asi v 6. století, asimilováni. Dnešní Bulhaři jsou slovanský národ asimilovaný s Protobulhary a thráckým substrátem, ale v jejich etnogenezi hrály menší roli i zbytky germánských kmenů (Gótové, Gepidové atd).
Zbývající pontští Protobulhaři odešli v 7. století k řece Volze, kde založili Volžské Bulharsko. Svou identitu si dobře zachovali do 13. století.[11] Volžtí Tataři a Čuvaši se považují za potomky Povolžských Protobulharů.[11][15]
Galerie
editovat
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ VAN ANTWERP FINE, John. The Early Medieval Balkans: A Critical Survey from the Sixth to the Late Twelfth Century. Michigan: University of Michigan Press, 1991. 336 s. Dostupné online. ISBN 0-472-08149-7, ISBN 9780472081493. S. 76. (anglicky)
- ↑ Hyun Jin Kim. The Huns, Rome and the Birth of Europe. [s.l.]: Cambridge University Press, 2013. Dostupné online. ISBN 9781107009066. S. 58–59, 150–155, 168, 204, 243.
- ↑ Golden 1992, s. 253, 256: "[Pontic Bulgars] With their Avar and Türk political heritage, they assumed political leadership over an array of Turkic groups, Iranians and Finno-Ugric peoples, under the overlordship of the Khazars, whose vassals they remained." ... "The Bulgars, whose Oguric ancestors ..."
- ↑ MCKITTERICK, Rosamond. The New Cambridge Medieval History. [s.l.]: Cambridge University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 9780521362924. S. 229.
- ↑ Sophoulis 2011, s. 65–66, 68–69: "The warriors who founded the Bulgar state in the Lower Danube region were culturally related to the nomads of Eurasia. Indeed, their language was Turkic, and more specifically Oğuric, as is apparent from the isolated words and phrases preserved in a number of inventory inscriptions." ... "It is generally believed that during their migration to the Balkans, the Bulgars brought with them or swept along several other groups of Eurasian nomads whose exact ethnic and linguistic affinities are impossible to determine... Sarmato-Alanian origin... Slav or Slavicized sedentary populations."
- ↑ Brook 2006, s. 13: "Thus, the Bulgars were actually a tribal confederation of multiple Hunnic, Turkic, and Iranian groups mixed together."
- ↑ Bulgaria: Arrival of the Bulgars [online]. Encyclopædia Britannica, Inc. [cit. 2015-06-03]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b Bulgar [online]. Encyclopædia Britannica, Inc. [cit. 2015-06-03]. Dostupné online.
- ↑ CENGHIZ, Ilhan. Y-DNA Haplogroups in Turkic People [online]. 2015. Dostupné online.
- ↑ Suslova. HLA gene and haplotype frequencies in Russians, Bashkirs and Tatars, living in the Chelyabinsk Region (Russian South Urals).. International Journal of Immunogenetics. Blackwell Publishing Ltd, October 2012, s. 375–392. DOI 10.1111/j.1744-313X.2012.01117.x. PMID 22520580. S2CID 20804610.
- ↑ a b c Waldman, Mason 2006, s. 106–107.
- ↑ Waldman, Mason 2006, s. 108–109.
- ↑ Waldman, Mason 2006, s. 109.
- ↑ Király, Péter (1997). A magyarok elnevezése a korai európai forrásokban (The Names of the Magyars in Early European Sources) /In: Honfoglalás és nyelvészet ("The Occupation of Our county" and Linguistics)/. Budapest: Balassi Kiadó. p. 266
- ↑ Shnirelʹman 1996, s. 22–35.
Literatura
editovat- Bakalov, Georgi. Little known facts of the history of ancient Bulgarians. Science Magazine. Union of Scientists in Bulgaria. Vol. 15 (2005) Issue 1. (in Bulgarian)
- Brook, Kevin Alan (2006). The Jews of Khazaria. Rowman & Littlefield Publishers. ISBN 1442203021
- Dobrev, Petar. Unknown Ancient Bulgaria. Sofia: Ivan Vazov Publishers, 2001. 158 pp. (in Bulgarian) ISBN 954-604-121-1
- Eremian, Suren. Reconstructed map of Central Asia from ‘Ashharatsuyts’.
- Golden, Peter Benjamin (1992). An Introduction to the History of the Turkic Peoples: ethnogenesis and state formation in medieval and early modern Eurasia and the Middle East. Wiesbaden: Otto Harrassowitz. ISBN 9783447032742.
- Shirakatsi, Anania, The Geography of Ananias of Sirak (Asxarhacoyc): The Long and the Short Recensions. Introduction, Translation and Commentary by Robert H. Hewsen. Wiesbaden: Reichert Verlag, 1992. 467 pp. ISBN 978-3-88226-485-2
- Sophoulis, Panos (2011). Byzantium and Bulgaria, 775–831. Brill. ISBN 9789004206960.
- Waldman, Carl; Mason, Catherine (2006). Encyclopedia of European Peoples. Infobase Publishing. ISBN 9781438129181.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Protobulhaři na Wikimedia Commons
