Kandidátní listina
Kandidátní listina, krátce kandidátka, je uspořádaný seznam kandidátů pro volby v poměrném volebním systému. Volič si zde nevybírá mezi jednotlivými kandidáty, nýbrž mezi politickými stranami (hnutími, sdruženími), které soutěží o mandáty v zastupitelském sboru.
Uplatnění v praxi
editovatV poměrném volebním systému je každému volebnímu obvodu přidělen předem stanovený počet (nejméně dva) mandáty. Tento počet, určený obvykle podle počtu voličů v daném obvodu, se pak rozdělí mezi jednotlivé kandidátky v poměru získaných hlasů. Na kandidátní listině je obvykle tolik jmen, kolik by odpovídalo zisku 100 % hlasů. Z kandidátky, jež získala 50 % hlasů, bude zvolena první polovina osob. Umístění na kandidátce je tedy velmi důležité: Zatímco první nebo vedoucí kandidát má vysokou výchozí pravděpodobnost zvolení (největší ze všech na dané kandidátce), kandidáti na posledních místech mají pravděpodobnost zvolení mizivou. Proto se často hovoří o nevolitelném místě v pořadí.
Kroužkování v hlasovacím lístku
editovatKandidátky sestavují orgány politických stran a hnutí a prosazují tak své preference v tom, kdo je má v parlamentu zastupovat. Aby se tento málo demokratický prvek omezil, doplňuje se poměrný volební systém často nějakým systémem preferenčních hlasů, jimiž mohou voliči pořadí na kandidátce ovlivnit. V Česku se ve volbách používá tzv. kroužkování jednotlivých kandidátů na hlasovacím lístku: Kandidát, který získal jisté procento těchto preferenčních hlasů,[1] postupuje na vyšší nebo první místo kandidátky (tzv. „kumulování“).
Pro volby do Poslanecké sněmovny ČR platí, že pokud kandidátovi určité strany nebo hnutí, která celkově překročila hranici 5 % hlasů, dalo nejméně 5 % voličů této strany v daném volebním obvodě preferenční hlas, postupuje na první místo dané kandidátky. Je-li takových kandidátů víc, řadí se podle počtu preferenčních hlasů.[2] V komunálních volbách má volič dokonce možnost dát své hlasy až tolika kandidátům, kolik se jich do zastupitelstva volí, a to bez ohledu na volební stranu, tedy například z každé strany jednoho (tzv. „panašování“).[3]
Efekt intenzivního kroužkování se projevil v českých sněmovních volbách 2021 u koalice Piráti a Starostové. Dle koaliční smlouvy Piráti obsadili 2/3 čelních míst kandidátek svými nominanty a uhradili zhruba dvakrát vyšší náklady na kampaň než STAN. Obsazení ve zbytku kandidátek mělo zipový charakter, jedna ku jedné.[4][5][6] Voliči však preferenčními hlasy posunuli do čela kandidátek nominanty hnutí STAN, které získalo 33 poslanců, zatímco Piráti pouze 4 poslance.[7][5][8]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Volební zákon - 247/1995 Sb., §39
- ↑ Volební zákon - 247/1995 Sb., §50
- ↑ Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, §34
- ↑ Piráti a STAN půjdou spolu do sněmovních voleb. E15.cz [online]. 2020-12-22 [cit. 2021-10-10]. Dostupné online.
- ↑ a b Starostové kroužkováním zmasakrovali Piráty. Novinky.cz [online]. Borgis, 2021-10-09 [cit. 2021-10-10]. Dostupné online.
- ↑ Piráti a STAN potvrdili poměr dva ku jednomu i ve financování kampaně. iDNES.cz [online]. 2020-12-22 [cit. 2021-10-10]. Dostupné online.
- ↑ MIKEL, Jakub. Tvrdý náraz Pirátů. Do sněmovny se dostanou jen čtyři. Začíná se spekulovat, jestli se vůbec budou podílet na vládě. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2021-10-09 [cit. 2021-10-10]. Dostupné online.
- ↑ HARTMAN, Petr. Jak voliči STAN zdevastovali Piráty. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-10-09 [cit. 2021-10-10]. Dostupné online.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Zákon č. 247/1995 o volbách do Parlamentu České republiky Archivováno 15. 10. 2013 na Wayback Machine.
- Zákon č. 491/2001 o volbách do zastupitelstev obcí Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine.
- Volební systémy ve vybraných zemích Evropy (Německo, Francie, Španělsko, Itálie, Nizozemí, Rakousko, Maďarsko, Polsko, Estonsko, Slovensko), psp.cz
- (německy)Volby, volební právo a volební systémy, wahlrecht.de
