Pičín (tvrz)
Pičín je tvrz přestavěná na sýpku ve stejnojmenné vesnici v okrese Příbram ve Středočeském kraji. Vesnice od čtrnáctého století patřila drobným zemanům, jejichž sídlem byla tvrz, poprvé připomínaná v roce 1473. Od konce patnáctého století sloužila jako rodové sídlo rodu Bechyňů z Lažan, kteří ji přestavěli v renesančním slohu. Během třicetileté války začala chátrat a po roce 1740 byla přestavěna na sýpku. Budova bývalé tvrze je chráněna jako kulturní památka.[1]
| Pičín | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický renesanční |
| Výstavba | 13. století |
| Přestavba | 14. století 2. polovina 16. století 18. století |
| Další majitelé | Kořenští z Terešova Bechyňové z Lažan |
| Poloha | |
| Adresa | Pičín,  Česko |
| Souřadnice | 49°44′43,43″ s. š., 14°3′20,59″ v. d. |
  Pičín | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 35523/2-2500 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatPičín koncem třináctého století patřil Bavorům ze Strakonic. Během následujícího století se jejich rozsáhlé panství rozpadlo, a roku 1373 zde sídlil Slavimír z Pičína, syn Přemka z Pičína, se svou sestrou a strýcem. Později byli uváděni v roce 1393 Albert z Pičína a od roku 1410 Beneš z Hořovic a Rabštejna, po němž následovali jeho potomci.[2]
Samotná tvrz podle stavebního průzkumu vznikla už koncem třináctého století a měla podobu čtverhranné věže s obdélným půdorysem. Ve čtrnáctém století byla rozšířena o přístavbu u jižní strany věže. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1473, kdy Benešův potomek Častolar z Pičína ukradl dobytek Mikuláše Běščinského a zahnal jej na svou tvrz.[2]
Petr Kořenský z Terešova statek před svou smrtí v roce 1493 prodal Oldřichovi Bechyňskému z Lažan, v jehož rodině poté zůstal až do roku 1627. V roce 1515 se dědictví po otci ujal nejvyšší zemský písař Jan Bechyňský z Lažan, kterému se podařilo panství významně rozšířit. Když byl v roce 1529 jmenován purkrabím na Karlštejně, panství spravovala jeho žena Kateřina, která týrala a vraždila pičínské poddané. Za své skutky byla odsouzena k smrti a v roce 1534 zemřela v Bílé věži hladem.[3] V roce 1547 statek převzali synové Jana Bechyňského, Radslav, Oldřich a Petr, z nichž se nakonec jediným majitelem stal Petr, který zastával úřad nejvyššího zemského podkomořího. Zemřel v roce 1561 a majetek po něm zdědily jeho dvě sestry, z nichž tvrz se čtyřmi vesnicemi připadla mladší Johaně. Dědictví po Johaně získal v roce 1574 její strýc Václav starší Bechyně z Lažan a po něm jeho syn Václav mladší, který ale sídlil na zámku v Dlouhé Lhotě.[2] Bechyňové z Lažan někdy ve druhé polovině šestnáctého století starou tvrz renesančně přestavěli.[4]
Václav Bechyně v roce 1599[5] rozdělil panství mezi své syny. Pičín s dalšími třemi vesnicemi získal David Bechyně z Lažan, hejtman Podbrdského kraje. Po jeho smrti v roce 1611 statek tři roky spravovala vdova Voršila, ale když zemřela i ona, ujal se majetku jejich syn Mikuláš Bechyně z Lažan. Mikuláš se zúčastnil stavovského povstání v letech 1618–1620, za což mu byl majetek nejprve zkonfiskován, ale později vrácen.[2]
Mikuláš se stal posledním příslušníkem rodu Bechyňů z Lažan v Pičíně. V roce 1627 statek prodal Václavovi Dubskému z Vitiněvsi, jehož dědicům patřil do roku 1740. Během třicetileté války tvrz vyplenilo císařské vojsko. Majitelé neměli dostatek peněz na údržbu celého objektu, a využívali jen některé místnosti. Dokladem jejich činnosti jsou dochované relikty barokních úprav. Zbytek tvrze však chátral. Zadlužení majitelé statek prodali k hlubošskému panství. Od té doby tvrz přestala sloužit jako panské sídlo a byla přestavěna na špýchar. Ve druhé polovině dvacátého století přilehlý areál využívalo rosovické jednotné zemědělské družstvo, kterému budova stále sloužila jako sýpka[2]
Stavební podoba
editovatPodle popisu z roku 1740 se tvrz skládala z novější, šindelem kryté, budovy s vjezdem, zchátralé staré věže s dřevěnou pavlačí a dvou hospodářských budov.[2]
Dochovaná budova má půdorys písmena L. Při přestavbě na sýpku byla snížena o jedno patro. Pozůstatkem věže je mohutné zdivo v severním křídle, kde se také nachází valeně zaklenutý sklep. S novějším východním křídlem jej spojují žulové portálky ukončené segmentem nebo lomeným obloukem. V hlavní budově jsou patrné stopy renesančních a barokních úprav obytných místností s valenými klenbami a okny v lunetách. Nad průjezdem je umístěn alianční znak Dubských z Vitiněvsi z počátku osmnáctého století.[2]
Na hlavní budovu navazuje malý lichoběžníkový dvůr s menší hospodářskou stavbou. Ohradní zeď se dochovala jen v drobných reliktech. Zadní brána, kterou se vyjíždělo do polí, zanikla.[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-02-09]. Identifikátor záznamu 147311 : Tvrz. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e f g Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Pičín – tvrz, s. 254–255. Dále jen Bělohlávek (1985).
- ↑ DOBROVOLNÁ, Kateřina. Předchůdkyní Čachtické paní byla Krvavá Kateřina z Komárova [online]. Český rozhlas, 2021-12-4 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online.
- ↑ a b Tvrz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-02-21]. Dostupné online.
- ↑ Bělohlávek (1985), s. 57.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu tvrz Pičín na Wikimedia Commons